Zničehonic mě tvrdě přirážíš ke zdi, přesně jako v novoroční noc, kdys mě viděl s tím mužem. Slyším, jak se vedle mé hlavy kvůli nárazu na zem řítí nějaký obraz. Z toho náhlého šoku mě ani nenapadá se jakkoliv bránit, to až ve chvíli, kdy mě nutíš pustit tašku a držíš mi obě zápěstí pevně u hlavy.
„Nenechám tě odejít. Nemůžeš mě s ním tady nechat," vrčíš nade mnou.
„Cože–" Přerušuješ mě dravým polibkem. Instinktivně sebou začínám kroutit, a když to nepomáhá, chci tě kopnout, ale asi míjím, jelikož na úder mého kolena nijak nereaguješ.
Je to pravda.
Jsi naprostý šílenec.
YOU ARE READING
amor proprius
Short StoryŽít s tebou je jako žít se dvěma odlišnými lidmi. Jeden je cynický narcis mající oči jen pro sebe, druhý maniakální stalker upadající do depresí. Ne každému se podaří zaujmout pozornost takového člověka. To jenom já mám vždycky tak velké štěstí... ...
