Nešťastná láska

Před třemi roky

Ráno jsem vstala 11:31 a šla se umýt. Po uklidňující, teplé sprše jsem šla do kuchyně udělat si jakési jídlo a na stole jsem uviděla lístek od mamky:

Ahoj Lucko,jeli jsme do nemocnice.Vrátíme se v 12:00.

Moc jsem to neřešila a pokračovala cestě za ledničkou. Nic zajmavějšího než jogurt tam nebylo, tak jsem to nehrotila a přisedla si i s jahodovým jogurtem ke stolu.

Netrvalo dlouho a všimla jsem si žlutého papírku, který byl přilepený na jablku které leželo předemnou. "Luci jeli jsme za babičkou do nemocnice, vrátíme se v poledne. P.S. miluju tě, mamka"  "Za babičkou...hmm" řekla jsem si pro sebe a dál jedla svůj prošlý jogurt. Z ničeho nic mi zabrněl telefon. Někdo mi volal. "Neznámý číslo, radši to zvednu"

"Halo?"(Velice originální věta) "Dobrý den, u telefonu Doktor Henryk. Mluvím s paní Lucií ******?" Z telefonu se ozval hlas poměrně mladého muže. "Ano to jsem já.....uh....stalo se něco?" Opatrně jsem se zeptala. Nikdy předtím mi doktor nevolal tak jsem nevěděla co očekávat. "Ano stalo. Jde o vaši rodinu." Zkameněla jsem. Ani jsem nevěděla co se vlastně stalo a už jsem měla slzy na krajíčku. "Paní je mi to moc líto..." Smutným hlasem řekl mladík a típl mi hovor.

Hodinu jsem stála na místě a koukala do blba mezitím co mi slzy navlhčovaly lem trička. Pořád jsem nechtěla uvěřit tomu co jsem právě slyšela. Nemám tušení co se se mnou bude dít dál.

Sedla jsem si na gauč, vzala si k sobě polštář, křečovitě ho mačkala a zároveň do něj brečela jako malé dítě. Dál si pamatuju jen to, jak jsem jela s někým autem a vůbec to neřešila. Otočila jsem hlavu k řidiči a štěstím omdlela.

TAKŽE! Konečně jsem se dohrabala k tomu abych upravila tuhlenctu hrůzu. Doufám že se vám to takhle líbí víc a pokud ne tak si ***** ********.  Doufejme že se dohrabu i k těm dalším dílům a FLUF!