Dramione - THE OBLIGATION ✔

11. - Sladce proradná

Hermiona

Po mém a Dracově usmíření jsem se absolutně změnila. Byla jsem plná sebevědomí a sršela optimismem. Taky jsem dospěla ke skvělému rozhodnutí, které se Dracovi ale mírně protivilo.

,,Ty chceš uspořádat další večírek?" nevěřil svým uším, když jsem mu sdělila své rozhodnutí.

,,Jistě! Požádám Narcissu a třeba i holky, aby mi pomohly s přípravami. Bude to super, už to úplně vidím!" rozplývala jsem se a nevšímala si Dracova zaraženého pohledu.

,,Co jsi ty vetřelče udělal s mojí Hermionou?" vydal ze sebe Draco a já se zasmála.

,,Jen jsem se začala koukat na svět trochu jinak. Nemusíš mě hned považovat za mimozemšťana. Víš, mám takový pocit jako by mi Lenka půjčila své růžové brýle a já viděla celý svět růžově." mínila jsem a Draco stále zaražen mou změnou chování na mě nečinně zíral. ,,A teď mě omluv, Draco. Jdu za Narcissou podat ten svůj návrh." přešla jsem k Dracovi, vtiskla mu pusu na tvář a vyšla z pokoje. Za mnou se ozvaly kroky a já pochopila, že se za mnou Draco vydal.

,,Počkej, opravdu si myslíš, že je to dobré rozhodnutí?" utvrzoval se v tom Draco a já se nenamáhala zastavit v chůzi.

,,Lásko, je to to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy mohla mít." usmála jsem se na něj.

,,Tak to zase pozor. Nejlepší rozhodnutí jsi měla v šestém ročníku, když ses rozhodla chodit se mnou a nedat mi košem. To bylo velice moudré." podíval se na mě uznale a lišácky se usmál.

,,Ano, to by nebyl den, abys něco takového neřekl, že?" odvětila jsem a Draco mi ovinul ruku kolem ramen.

,,Nemůžeš to popřít." bránil se Draco a já se konečně zastavila.

,,Jo, to nemůžu." uznala jsem a políbila ho. ,,A teď už jdi. Musím si promluvit s Narcissou." snažila jsem se ho odehnat.

,,Pche, takhle odhánět svého budoucího manžílka." zazubil se Draco, ale už se otáčel k odchodu.

,,Jasně, tak nazdar ty manžílku." rozloučila jsem se s ním a z druhé strany chodby se ozvalo:

,,Měj se, Hermelíno!" Přešla jsem kousek ke dveřím vedoucím do Narcissina salónku a ještě se pousmála a zašeptala si pro sebe:

,,Tu Hermelínu si s tebou vyřídím, Dracomile." Pak jsem zaklepala, vzala za kliku a vešla do salónku. ,,Ahoj Narcisso. Musím ti něco říct." pozdravila jsem Narcissu, která se na mě přívětivě usmála. Opodál stál u okna Lucius a popíjel ohnivou whisky. ,,Zdravím Luciusi." dodala jsem pak a on otočen zády ke mně jen kývl.

,,Moje milá, copak mi musíš říct?" zajímala se Narcissa a já se vítězně usmála, když jsem si uvědomila, že to řeknu před Luciusem. Posadila jsem se do křesla před Narcissou.

,,Chci uspořádat večírek, Narcisso. Chtěla bych se s kamarádkami a s tebou postarat o výzdobu, zařídila bych seznam hostů a tak." obeznámila jsem ji se svými plány a Narcissa se na mě podívala stejně zaraženě jako Draco. Za to Luciuse to zaujalo a přiblížil se blíž k nám za Narcissino křeslo.

,,Vy chcete uspořádat večírek, slečno Grangerová?" ujišťoval se zda slyšel správně.

,,Ano, Luciusi, slyšel jste správně. Snad mi nechcete pomoct?" pozvedla jsem obočí a potlačila nutkání se vítězně zasmát.

,,To opravdu nechci. Jen mě udivuje, že toužíte po dalších strávených trapných situacích." ušklíbl se Lucius a tím právě triumfoval on. Postavila jsem se s vážným výrazem, obešla Narcissino křeslo a přešla až k Luciusovi.

,,Pro vaši informaci, Luciusi, se ztrapnit už znovu nenechám a víte proč? Já se budu snažit zuby nehty ztrapnit vás." usmála jsem se na něj proradně a Lucius se zasmál.

,,Jak byste mě zrovna vy chtěla ztrapnit?" vysmál se mi Lucius a já se nepřestávala sladce usmívat. V ten moment jsem si hrála tak trochu na Umbridgeovou, protože jsem se snažila být na povrch roztomile sladká, ale v jádru být proradná mrcha.

,,Mám docela jednoduchý způsob. Stačí, když budu triumfovat a získávat si všechny okolo. Dokážu jim, že jsem pro Draca ta nejlepší nastávající, jakou kdy mohl mít, a jakmile si to všichni uvědomí, tak budete trapný, že jste o někom tak úžasném jako jsem já pochyboval." pronesla jsem vítězně a Lucius stál jako přikovaný. Narcissa na tom nebyla jinak. V křesle znehybněla údivem, ale zároveň jí cukaly koutky a tak se musela přemáhat, aby se nerozesmála.

,,Mám ve vás silnějšího soupeře než jsem si myslel, slečno Grangerová. Ale i tak se připravte na prohru." zavrčel Lucius a já se ušklíbla. Poté se vytratil a já se podívala na Narcissu, která se tiše smála.

,,Prosím tě, co tě to popadlo?" smála se Narcissa a já se posadila zpátky do křesla.

,,Tomu se říká Narcisso získat zpět své sebevědomí a být odhodlána rvát se za cokoliv." prohlásila jsem hrdě a Narcissa zavrtěla nevěřícně hlavou.

,,Kam se poděla ta tvoje zoufalost a zármutek?" vyptávala se Narcissa a já se usmála a odpověděla:

,,No...řekněme, že jedna nejmenovaná osoba, co mě varovala před natropením chyb, mi otevřela oči."

* * *

Druhý den po tom, co jsem s Narcissou naplánovala nějaké věci na večírek jsem se zastavila u Ginny. Daly jsme si spolu kávu a já jí začala vykládat, co chystám.

 ,,Za pár dní pořádám večírek. Sepsala jsem si už seznam hostů. Podívej se." vytáhla jsem z kabelky svitek pergamenu a podala jí ho.

,,Jsem tady i já." zaradovala se Ginny a já se zasmála.

,,No co bych to byla za nejlepší kamarádku, kdybych tě nepozvala. Jsou tam pochopitelně i mí ostatní přátelé a další známí Narcissy a Luciuse." objasnila jsem a Ginny se na pergamen v jedné chvíli zamračila.

,,To nemyslíš vážně! Pansy Parkinsonová, Adreana Malfoyová, Sylviane Malfoyová, Marius Malfoy...Co ti tam dělají?!" rozčilovala se má nejlepší přítelkyně.

,,Víš Ginny, Draco mi nedávno vyprávěl, že na tom večírku s Pansy mluvil a že se hodně změnila. Taky už po něm nejde, takže jsem se u toho proslovu na ni koukala zbytečně žárlivě. A co se týče Adreany, Mariuse a Sylviane, tak ti patří do rodiny. Bylo by neslušné nepozvat je." vysvětlovala jsem jí a ona se zamračila ještě víc, když si přečetla další hosty.

,,Chceš mi říct, že jsi pozvala i ty dvě slepice?! Lydii a Samanthu?! Ty dvě, co se ti posmívaly u toho čaje?!" nevěřila Ginny svým očím.

,,A řekni mi, proč bych je neměla pozvat? Když budu triumfovat, tak musí všichni, co o mně pochybovali, puknout vzteky. Musí mě vidět, jak si vedu." usmála jsem se sebevědomě a Ginny několikrát zamrkala.

,,Co se ti stalo?" zeptala se udiveně a já se zvedla ze židle, na které jsem seděla.

,,Už jsi třetí člověk, co se diví té mé změně chování. A proč? Není to náhodou obdivuhodné, že jsem se sebrala a chci to tomu idiotovi Luciusovi Malfoyovi nandat? Já mu ukážu, že umím být taky pěkná potvora, když chci. Jednou až se stanu Malfoyovou, tak se Lucius chytí za nos. Já mu ukážu." pronesla jsem odhodlaně a Ginny se usmála.

,,Takhle se mi líbíš, Herm! Teď se chováš trochu jako Zmijozelka, ale je to velmi prospěšné! Pomohu ti s těmi přípravami na ten ples!" podpořila mě odhodlaně Ginny. Ano, chovala jsem se možná krutě, ale když mi dělá Lucius Malfoy a jeho blízcí ze života peklo, tak proč bych jim ho nemohla udělat na chvíli já? 

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Líbí se vám Hermiona v podobě sladké mrchy? :DD A jak se vám líbila kapitola celkově? ;)❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤