Marcus and Martinus ( Why?)

I.

MARCUS

V neděli je náš koncert v Londýně. Dnes je čtvrtek a také dnes nám letí letadlo.

MARTINUS: " Už máš všechno? Musíme jéét! Dělééj!"

" Už jdu! Za jak dlouho to letí? "

MARTINUS: " Za tři hodiny, ale než se tam dostanem, bude hodina pryč. A já tam chci být na letišti raději předem."

" Já taky."

Jeli jsme na letiště, kde nás odbavili a za hodinu jsme mohli jít do letadla. Měli jsme místo přímo uprostřed. 64, 65.

MARTINUS: " Chceš k okýnku?"

" Jo a ty? "

MARTINUS: " Tak jdi. Já tě tam pustím."

" Víš v čem mám štěstí?"

MARTINUS : " né v čem?"

" V tobě."

MARTINUS : " WTF? Nechápu."

" No že mám tak skvělého bráchu."

MARTINUS : " Prosím tě nepřeháněj. Na mého bráchu stejně nemá."

" To je pravda."

Nad tím se usmál a zakroutil hlavou. Za chvíli se ozvalo...

LETUŠKA: " Zapněte si prosím bezpečnostní pásy, za chvíli vzlétáme. Oslo Norsko - Praha Česká republika. Bude to trvat zhruba 1 hodinu a 30 minut."

Zapnuli jsme si tedy pásy. Jo zrovna dneska letí jenom jedno letadlo a to ještě přes Prahu. Takže máme cestu delší. Je to divný, letět přes Prahu.Co budu dělat? Tinus něco dělá na mobilu, tak jsem si vzal mobil a dal do něho sluchátka. A poslouchal naše písničky. To jen abych na koncertě neměl okno. To už se mi párkrát stalo a byl to dost velký trapas.

MARTINUS : " Já se nudím."

" Tak budeme probírat fotbal, jako vždycky?"

MARTINUS : " Jo můžem."

Tak jsme zbytek cesty probírali fotbal. Ale už byl čas vystoupit. Letadlo do Londýna nám Letí až za čtyři hodiny, super.

....

Áááá konečně můžeme do letadla.

" Teď jdeš k okýnku ty!"

MARTINUS : " Ok, ale musíme doladit náš koncert."

" To je pravda. "

Všechno jsme tam řešili hodinu a půl a to jsme řešili jenom detaili. Koukl jsem se na telefon, abych zjisti, jak dlouho ještě pojedeme. To už jenom deset minut? To to nějak rychle uteklo.

....

Už jsme konečně dorazili na náš hotel. Máme tu všechno, co potřebujem. Postel, koupelnu, skříň, televizi, wi-fi, ta nesmí chybět nikdy! No skrátka všechno potřebné. Docela se divím, že nejsem unavený po celodenním putovámí. To se ovšem ale nedalo říct o Martinusovi, který očividně usnul. Seděl na židli a hlavu měl opřenou o ruku. Šel jsem ho tedy vzbudit.

" Martinusi. Vstávej."

MARTINUS : " Proč?!"

" Měl by ses jít nejdříve umýt."

MARTINUS : " To je asi pravda, ale já jsem hrozně unavenej."

Šel jsem k jeho kufru, vyndal z něho pyžamo a to mu následně podal.

MARTINUS : " No vždyť já už jdu."

Ani ne za pět minut byl z koupelny zpátky. Většinou tam je minimálně 10 minut, ale ok no. A už se samozřejmě hrnul do postele. Máme manželskou postel, on měl hned jasno, vtom kde bude spát. Prostě sebou hodil na nejbližší půlku postele a usnul.

" Tak dobrou no."

Zašeptal jsem mu i přestože mě nemohl slyšet, protože už byl dávno v říši snů.

BYLA BYCH RÁDA, KDYBY JSTE SI TO PŘEČETLI.

JESTLI ČTETE TENHLE PŘÍBĚH, TAK BY JSTE MĚLI NĚCO VĚDĚT. MÁM HODNĚ, HONĚ, HODNĚ BUJNOU FANTAZII. A JSEM DISGRAFIČKA, TAKŽE SORRY ZA CHYBY ATD. BUDU RÁDA ZA KAŽDÝ KOMENTÁŘ, HLASOVÁNÍ, ALE NEJVÍCE BUDU RÁDA, KDYŽ TENTO PŘÍBĚH BUDETE ČÍST. MĚJTE SE. PAPA.