Marcus and Martinus ( Why?)

XXIX.

MARCUS

" Hale a vážně vám nevadí že tu dnes nebudu a budu u toho kámoše? "

TÁTA: " Ne alespoň tu bude o jedno nemehlo míň. "

MARTINUS: " No počkej až ti zavolají Ashlejiho (Ešliho) rodiče, že kluci podpálili dům. "

Ach ty Tinusouvi hlášky.

" Jo možná zavolají, ale ještě před tím zavolají zase naši rodičové mě, že ty si náš dům vytopil. "

MARTINUS: " Ha ha... děsně vtipný. "

" Tak já jdu paá! "

MÁMA: " Jo moment v 7 doma, nezapomeň že zítra ráno jedete do té Paříže. "

" Jo tak Ashlej už čeká, tak já jdu. "

Odcházím a jdu rovnou k Ashleimu. To jsem ale netušil, co mě čeká.

MARTINUS

Takže jako každý den jdu cvičit. Sice je ještě před obědem, ale tak co? Se nic nestane. Takže 1... 2... 6... 13... 28... 35...40 jo konec. Jsem spocený jako něco, takže se du asi koupat. Vezu si do sprchy a po tom, co se vysprchuji se a jdu si dělat něco svího.

Mám hlad jdu navečeřet. Za chvilku už tu bude Marcus taky už je 20:38. To je celý on.

TÁTA: " Hale Martinusi co budete zpívat na koncertu? "

" No... Together, Invited, Remind Me, Make You Believe In Love, Elektrisk a Girls. Víc bych toho asi nedal. "

TÁTA: " Jo to zní fajn. "

EMMA: " A já pojedu taky? "

MÁMA: " Ne Emmo ty jdeš do letní školy! Pamatuješ na tu trojku na vysvědčení snad ne? "

EMMA: " A musím? "

MÁMA: " Jo musíš! "

Ach jo... Teď se budou zase s Emmou dohadovat proč jo a proč ne. Takže radši jdu. Ale něco mě zastavuje. A to něco je zvonek.

TÁTA: " Běž otevřít. Prosím. "

" Jo jasně. "

Jdu ke dveřím a následně je otevírám. Jak já to nesnáším. Tentokrát tam ale nestojí nepřítel... asi. Stojí tam dva policisté.

" Dobrý den. "

POLICISTA: " Ahoj, máš tu rodiče? "

" Jo jsou tady v kuchyni. "

POLICISTA: " A můžeme si s nimi popovídat? "

" Jo jasně, pojďte dovnitř. "