Nezvaný host překazí Marcusovi a Martinusovi koncert. Jeden už se z koncertu nevrátí. Kdo to bude? A co se stalo? Jak to ponese ten druhý? Najdou ho? Nenajdou ho? I to co bude se slavnými dvojčat po únosu se dozvíte...
Neumím popisovat příběhy, ale...
Dnes má přijet Lisa a Lena. Moc se na ně těším. I pře to, že Lena mě zase bude balit a Lisa jí v tom bude podporovat. A navíc není tu Tinuse, který mě vždy z jejich spárů zachránil. Ach jo. Nemůžu myslet na nic jiného. Co jsem komu udělal?! Nebo spíš co komu kdy udělal Martinus?!
Z mého přemýšlení mě vyruší zvonek.
MÁMA: "Jdu otevřít."
"To bude Lisa s Lenou."
Šel jsem ke dveřím. Otevřel je a setkal jsem se s dvěma téměř totožnýma holkami v mém věku.
"Ahoj."
LENA: "Ahoj Macu."
Obejmula mě. Objetí jsem jí oplatil.
LÍZA: "Ahoj Marcusi."
Taky se ke mě přisála. Udělali jsme skupinové objetí, ve kterém jsem byl nedobrovolně. Pak jsme si povídali. A hráli různé hry. Oni se moc zasmáli. Nebudu lhát, i já jsem se smál. I když o hodně, hodně, hodně míň, než oni dvě, ale i to se počítá. Máma z nás měla samozřejmě radost. I já jsem byl rád za příjemné rozptýlení. Neměli jsme co dělat, a tak jsme si povídali.
LENA: "A jak to zvládáš?"
Samozřejmě vím, kam tím míří, ale já se o tom s nimi bavit nechci.
"Co jak zvládám? "
LENA: " No jak to neseš, to že Martinuse unesli. "
" Já se o tom nechci bavit."
LENA: "Pomiň je mi to líto."
Objala mě. A začala mě uklidňovat. Přidala se i její sestra. Zase se mnou udělali skupinové objetí. A mě se to opět nelíbilo. zazněl zvonek. Jsem zachráněn. Přijel jejich táta je vyzvednout. Odjeli. Konečně.
Odjeli.
Konečně.
Nechápu to. Proč jsem se s nimi dnes necítil dobře? Proč mi najednou přišli tak cizí? Proč mi jejich sladká slova přišla tak kyselá? Proč byli najednou tak jiný? Nevím. Moje myšlenky se opět stočili k Tinusouvi. Potřebuji rozptýlit. Nechci na něj myslet, jen myslet. Chci ho tu mít vedle sebe. Chci ho mít u sebe. Šel jsem pro kytaru a začal na ní hrát. Hrál jsem a hrál. Pak mě vyrušila Emma.
EMMA: " Marcusi?"
"Ano Emmo, co pak se děje? "
EMMA: "No dnes je Neděle."
Neděle? Co mi tím chtěl... POČKAT! NEDĚLE? No prý v neděli nám budou říkat, co o Tinusouvi zjistili. Vystřelil jsem do kuchyně. Chci vědět, cokoliv, co se stalo. Chci slyšet i tu nejméně důležitou zprávu, jen abych se ujistil, že žije. Chci vědět jen náznak toho, že je v pořádku. Chci vědět, cokoliv, co mi dá naději, že svého o 15 minut mladšího bratříčka uvidím.
TÁTA: " Marcusi vem si boty a jedeme."
Rychle jsem si nazul nejbližší boty, co jsem našel a už se hrnul k autu. To táta odemkl. Já nasdl vedle mě Emma, přede mě máma a za volant táta. A už jsme jeli.
....
Konečně jsme tu. Vystoupili jsme a šli na recepci. Tam nás poslali takovou dlouhou chodbou do dveří. Byla hodně zelená a byli tu černé dveře, ale byla hodně úzká. Nevypadalo to úplně špatně. Ale to teď nebylo důležité.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešli jsme do dveří. Tam seděl jakýsi pán. Pokynul nám, ať si sedneme.
DETEKTIV: " Dobrý den, těší mě."
MY: " Nás též."
DETEKTIV: "Takže sešli jsme se tu teď abychom s vámi probrali, co víme momentálně o vašem synovi. Je to tak že?"
TÁTA: "Ano. Ano, je to tak. Tak co o něm víte? "
Byl stejný, jako já. Hltal každé jeho slovo, jako já.
DETEKTIV: " Takže, víme, že vašeho syna vezli v černém BMW na Jih. Pak změnili vozidlo a vydali se na západ. Momentálně nevíme, kde tato dodávka je, ale víme, že únosci s vaším synem neopustili zemi. A domníváme se že budou někde na severu. "
Musel jsem se zeptat na jednu jedinou otázku. Je sice hloupá a nebudou znát odpověď. Ale zeptat se prostě musím.
" Já vím, že to zřejmě blbá otázka, ale nevíte jestli je Martinus v pořádku? "
DETEKTIV: "No úplně jistě to nevíme. Ale kdyby mu chtěl někdo ublížit, jako fyzicky. Proč by ho unášel? Podle nás budou chtít výkupné. "
MÁMA: "To už by se ozvali ne?"
DETEKTIV: "Ne ne. Většinou si dají jeden až dva týdny a pak se teprve přihlásí o výkupné. "
Stačilo mi to. Konečně jsem měl alespoň poloviční jistotu, že mu neublíží.
DALŠÍ DÍL. JSEM NA ANTIBIOTICÍCH A MOC MI TO NEMYSLÍ, TAKŽE SE OMLOUVÁM ZA PŘÍPADNÉ KRAVINY.
OPĚT VÁS BUDU ŽÁDAT O OTÁZKY DO CHARACTER ASKU.
NĚKTERÉ PÍŠETE DO MÍCH ZPRÁV A NĚKTERÉ DO KOMENTÁŘŮ. MĚ TO JE JEDNO, A TAK JE MŮŽETE PSÁT KAM CHCETE. JA SE BUDU SNAŽIT NA VŠECHNY Z NICH ODPOVĚDĚT. MĚJTE SE. PAPA.
