Brave Enough (Eragon ff) ✔

Minulost bolí~Kapitola XXIV.

,,Nasuado," vytrhla Arya Nasuadu z přemýšlení, ,,Orrin je tu."

Stráže doprovodili Nasuadu ven, aby se mohla přivítat s Orrinem. Možná jim zachránil život. Nyní jich totiž je 535 000 proti druhému vojsku, které nyní čítá okolo 700 000. Pokud se k němu tedy nepřidali další vojáci.

,,Zase se shledáváme, Vaše Výsosti," řekl ironicky a udělal tak hlubokou poklonu, čímž chtěl vyjádřit další sarkasmus.

,,Ano, Orrine, také Vás ráda vidím," odvědila Nasuada a pousmála se jeho gestům.

,,Nuže, odveďte mě do mých lóží a mé vojáky do tábora," řekl s náznakem namyšlenosti v hlase.

Jeho stráže mu pomohli sesednout z koně, poté přispěchali 2 služebníci a zavedli ho do jeho komnat. Zbytek sluhů odvedl vojsko do tábora.

Nasuada věděla, že je arogantní, ale myslela si, že po tom co bude mít děti, se to zlepší. No ale nezlepšilo. Přijde jí více... naštvaný. A taky se o něm povídá, že pořád přijímá nějaké výpravy, aby mohl z domova pryč.

To Nasuada nechápala; kdyby ona měla rodinu, tak se s ní snaží být celý volný čas. Ale... ona ji neměla. Pořád naivně věřila, že se jednoho dne vrátí Murtagh a budou spolu. Věděla, že by měla mít nějakého potomka, který by usedl na trůn, ale prostě se nemohla smířit s tím, že by otcem jejích dětí nebyl Murtagh nýbrž někdo jiný.

Vzpomněla si, jak ji Murtagh zachraňoval ze spárů Galbatorixe i když nemohl ovládnout jeho přísahu věrnosti. Potom pomyslela na to jak před čtrnácti lety byli venku a on jí řekl, že musí na pár let odletět pryč, aby se uklidnil, aby nikomu neublížil, ale... on už se nevrátil.

Z myšlenek, které by ji rozplakali, kdyby se v nich utápěla dál, ji vytrhla Arya, osoba, která pro ni byla téměř jako sestra: ,,Pojď Nasuado, musíš si odpočinout."

Nasuada nic nenamítala a v tu chvíli si uvědomila, jak moc se jí chce spát.

Helgi🌌