All the Stars Above (POZASTAVENO)

:02

Půlnoc byla hodina duchů.

Jedna ráno byla pro lidi, kteří se topili ve svých vlastních myšlenkách.

Druhá hodina ranní byla pro ty, co se zamilovali, ale tajili nebo popírali své city.

Třetí hodina po půlnoci byla pro milence a tajemství, jež by měla být vyřčena, když jsou vaše víčka ztěžklá spánkem a ticho není trapné.

Čtvrtá hodina ranní byla určena pro noční filosofy, pro ty, co se nimrali ve věcech, jež nemohli ovlivnit. Nebo pro lidi, jako byl Ezra.

Z šuplíku vytáhl lžičku, která se nedala použít ráno, jelikož na to byla moc malá. Ale pro takovéto bezesné noci svému účelu posloužila dostatečně dobře. Ezra zalil svou kávu horkou vodu, než přidal mléko. Možná až moc. Tekutina se zbarvila do hnědé namísto do černé, avšak tak to i chtěl. Káva pro něj byla až moc hořká, a tak pokaždé, když si ji dělal, šedesát procent nápoje tvořilo mléko a cukr. I přesto mu však pachuť zůstávala na jazyku, což zapudil s myšlenkou, že kofein by brzy měl začít účinkovat.
Dvě až tři hodiny. Až za dvě hodiny mě to pořádně probudí.

Ezra nespal dobře. Ne od doby, co mu přišla esemeska, že je jeho matka v nemocnici. Otrava alkoholem. Možná i prášky na bolest hlavy. Neptal se. Nechtěl to vědět, protože si byl jistý, že by ho tyhle drobnosti drželi vzhůru, nedovolily by mu spát. A proto tu teď stál. Ve čtyři hodiny ráno, s kávou, do níž přidal až příliš moc mléka.

Mladíkovi oči, opuchlé nedostatkem spánku, se zatoulaly k mobilu, co mu jemně vibroval v kapse od kalhot. Bez přemýšlení malý přístroj vytáhl, aby zkontroloval, kdo ho shání tak brzy.

Alex: Měl jsi mi napsat, že už jsi dorazil, idiote

Malý úšklebek se začal rýsovat na jeho rtech. Jistě. Kdo jiný by mu psal v tuto hodinu? S Thaliou ani Codym v kontaktu nezůstal, nebo alespoň ne nijak aktivně. Sem tam si zavolali, popřáli k narozeninám či díkuvzdání, ale tím to končilo. Alex byl jediný, s kým si pravidelně psal. Alex byl jediný, kdo věděl o jeho matce. Ne jenom ty útržky, co jiní zaslechly. Ne ty pomluvy, které o ní lidi šeptali.

A Ezra byl jediný, kdo věděl, jaké tajemství Alex skrýval pod dlouhými rukávy. Jediný, komu se jeho přítel svěřil. Byl jediný, kdo viděl modro-fialové modřiny, co lemovaly Alexovu bledou kůži.

Samozřejmě, Thalia a Cody věděli o tom bití, ale nikdy nic neřekli. Protože tak zněla jejich nevyřčená dohoda. Nebudou mluvit o můrách, co je přes noc drželi vzhůru.

Ale ani Cody nebo Thalia tam nebyli tu noc, kdy Alex napsal Ezrovi, aby přišel na hřbitov. Neviděli tu krev. Necítili, jak se třásl. Neobvazovali mu ruce a nemazali masti po pohmožděných zádech.

Nebyli tam tu noc.

Nevěděli tolik jako Ezra.

Ezra: Nevěděl jsem, že se ti tak stýská. Jsem dotčen <3

Alex: Jednou idiot, navždy idiot. Za pět minut na hřbitově

Ezra: Babička mě přetrhne, jestli zjistí, že jsem se vypařil z domu ve čtyři ráno

Alex: Mě otec taky zabije, jestli se o tom dozví

Alex: Rozdíl mezi námi je to, že on mě doopravdy zabije

Nebyla to sranda. Oba to věděli. Jestli Alexův otec nebyl v dobré náladě, nebo si dopřál pár doušků whisky, opravdu by ho zabil. Ezra nikdy nepochopil, proč si jeho kamarád tolik zahrával s ohněm, o nějž se nikdo nechtěl spálit. Pak si však uvědomil, že možná o to mu šlo. Spálit se. Změnit se v popel, jen v pouhou vzpomínku.