Loved ✔️

8.

On kývl na náznak nesouhlasu. Oddychl jsem si. Počkat, proč jsem si oddechl? To že mu nevadí že bych měl rád kluky, neznamená že on má rád kluky. Zase. Ty myšlenky mě vážně jednou přivedou do hrobu. „Zase na něho myslíš, že?"vytrhl měz transu Woozi. Jen jsem přikývl. Teď jen neprizradiz že je to on a bude to v poho. Něco si vymyslím. „A jak vypadá, popiš mi ho."zaškemral Woozi. Tohohle jsem se přesně bál. A tak jsem udělal falešné zívnutí a mávl rukou. „Až zítra, teď jsem už unavený."řekl jsem tu nejjednodušší výmluvu a lehl si, zakryl se peřinou a zavřel oči. „Ale, vážně nemáš hlad? Celý trénink si nic nejedl a teď taky ne."ozval se zas. Jak já bych ho zabil. Ale na to ho mám mor rád. Možná až moc. „Ne nemám."odbyl sem ho. „Vstávej, musíš jíst."zatahal mě za ruku. „Nech mě. Jsem unavený a nemám hlad. A nebudu to opakovat."začal jsem být nepříjemný. On si je povzdechl a odešel.
O minutu později, když už sem skoro spal, vtrhl do pokoje Jeonghan. „Do kuchyně k jídlu a dělej."skoro až zakřičel. Jen jsem zamručel, ale nehýbal se. Na to jsem jen cítil jak mě někdo bere do náruče.