Podzimní mlha

🍁8

Na návrhářský veletrh se jelo obrovskou limuzínou. Marinette žasla, nikdy v ničem tak velkém nejela, vyhrnula si černé společenské šaty a pohodlně se usadila.
Její podebírané šaty vybíral Adrien s Gabrielem, oba se na nich shodli, k potěšení obou.

V limuzíně, která přišla Marinette stejně velká jako její pokoj, se podávalo šampaňské, ale oba dva si raději dali jen colu.
Adrien ani nezaznamenal, že téměř celou cestu držel Marinette kolem pasu, ta si toho všimla, ale neprotestovala.

Pokud byla Marinette vyjevená už z limuzíny, areál, ve kterém se veletrh konal, jí vyrazil dech.
Obrovské zahrady, osvícené lampami, tolik tajných zákoutí. Velký bílý dřevěný altán, kde se tančilo, hrála klasická hudba, kvartet a už z dálky byl slyšet smích a veselé povídání.

,,Vítejte, pane Agreste, jsem poctěna vaší návštěvou. Je milé po tolika letech vidět i vašeho syna s- krásnou milou dámou." Uvítala je starší žena, vypadala velmi okázale. Královskou modř, která dokonale ladila k jejím očím, doplnila perlovými doplňky. Nebylo pochyb, že se v módě vyzná. Gabriel kývl na pozdrav a všichni vešli do areálu.

Marinette si všimla, že se Adrien neustále škrábe na krku.
,,Děje se něco?"
,,Ten otřesnej oblek mě dusí."
,,Tak si rozepni poslední knoflík u košile, bude to vypadat ležérněji."
,,To slovo neznám."
,,Uvolněněji."
Oba se zasmáli, Adrien jí nabídl rámě a šli se porozhlédnout kolem.

Všude byla spousta jídla, od plněných kaps, mořských plodů až po ty nejjemnější cukrovinky.
Pak je zavolal Gabriel a všichni tři spolu vhodili od jednoho člověka k dalšímu a konverzovali o módě, jak bylo vidět, Gabriel se dokonale orientoval ve všech značkách, stylech, doplňcích, byl ve svém živlu.
Všichni chválili Adriena, jaký krásný mladý muž z něj vyrostl, že je škoda, že už z něj není model a další, většinu z toho ani neposlouchal, ale Marinette musela uznat jedno. Dokázal vypadat, že ví o čem se baví, nakonec si s pár lidmi přiťukl šampaňského, usmíval se a někdy si Mari připadala, že Adriena někde ztratila a tohle je jeho vzdělané dvojče. Tedy, ne, že by Adrien nebyl vzdělaný.

,,Myslím si, že se opět odpojíme, tati. Tady Mari to zřejmě začíná unavovat a mě celkem taky."
,,Tak běžte, pak si vás někde najdu. Ani nevzhlédl a jem mávnul rukou."

Adrien se zasněně usmál a vzal Marinette za ruku.
,,Zatančíme si?"
Vykulila oči.
,,Zbláznil ses?! Neumím tancovat, nikdy jsem netancovala, udělám tu tvému otci ostudu!"
Zavrtěl hlavou až se mu zlaté vlasy zatřpytily ve světle slabých žárovek. Okouzlující. Marinette si připadala jako opilá a možná, že i byla, opitá dokonalou atmosférou.
,,Ale jdi ty, není to těžké." Jemně ji zavedl na parket, kde už dobrých dvacet párů tancovalo, hned se mezi nimi ztratily.
,,Umíš valčík?"
,,Před deseti sekundama jsem říkala, že neumím tancovat."
,,Prostě je to na tři doby, zapolsouchej se do hudby a následuj moje kroky, půjde ti to, slibuju."
A pomalu ji začal vést, koukala se sobě pid nohy, ale i tak nezabránila tomu, aby někomu nešlápla na nohu, ať už to byl Adrien nebo jiný pár.
Po pár taktech tomu začínala přicházet na kloub, byla jistější a Adrien zrychlil.
Začala si to užívat, smála se na Adriena, který jí to oplácel.
Ani jeden neviděli usmívajícího se Gabriela jak je se skleničkou pozoruje.

A ti dva tančili, střídal se valčík a waltz, ploužák a spousta, co neuměla Mari pojmenovat.
,,Nedáme si přestávku?" Navrhl Adrien když si všiml, že je Marinette celá bledá a má studené ruce.
,,Děje se něco?"
Zavrtěla hlavou, ale Adrienovi bylo jasné, že lže. Ustrašeně se na ni podíval starostlivým pohledem a pohladil ji po ruce.
,,Půjdeme se projít, co říkáš?" Němě přikývla a následovala jej pryč z parketu.

Šli do parku, pomalu se procházeli po štěrkových cestách a prohlíželi si lampami osvícené stromy. Byla to smutná podívaná, žluté listy padaly na zem a stromy byly holé.
,,Jak se ti dnešní večer líbí?" Zeptal se do ticha Adrien.
,,Moc, nikdy jsem nic tak velkolepého nezažila, je to až k neuvěření. Jen se mi teď udělalo trošku nevolno. To je z tolika lidí na tak malém prostoru, pokud chceš jesze tančit, běž, jsi skvělý tanečník, ale já se chvíli projdu."
,,Budu tady s tebou, nechci tě opouštět ani tancovat s nikým jiným než s tebou."
Začínala se červenat a Adrien se usmál, byla roztomilá.

Před nimi se mihl černý stín, Marinette okamžitě přiskočila k Adrienovi a chytla se jeho paže, jako by to byl jediný záchytný bod v celém vesmíru.
,,Co to bylo?"
,,Klid, jen kočka." Řekl po chvíli, když to malé černé stvoření vyšlo ze stínu velkého stromu.
Adrien se sehnul, aby ji mohl pohladit, Marinetre se také odhodlávala.
,,Je to takový malý chlupáč, a má něco v tlamě, koukej."
Chvíli se s kočkou o ten předmět přetahoval, ale nakonec ty dva malé stříbrné předměty získal.
,,Proč měla kočka v tlamě náušnice?"
Pokrčil rameny a znovu se postavil, jejich černá kamarádka utekla do stínů a vytratila se jako by to všechno byl jen přelud, až na dvě malé náušnice.
,,Budou ti slušet." Ukázal na její ucho a zkusil přiložit.
,,Proč nacházíme poslední dobou šperky normálně na ulici?" Na ruce se jí zaleskl prsten.
Opět pokrčil rameny.
,,Některé věci jsou pro mě neustále záhadou, ale tou největší jsi stále ty, Marinette."

Tentokrát jsem se mírnila, jo? Jen 900 slov, lidi 😂😂💪🍁
Každopádně, dvě kapitoly jsounza námi a další na řadě jeeeeee DragaMaraka takže se bojte, zkusím si tipnout, že další kptl bude plná mléka 😈😈🤔
Díky moc za 600+ reads, je neuvěřitelný, že to každý den tak rychle roste♥

Ještě chci upozornit na příběh Nádech věčného života , který píšu já společně s dalšími třemi lidmi (včetně Dragy) najdete na profilu niashanoe určitě se mrkněte, nebudete litovat, tedy, budete, ale zjistíte to pozdě😅😅👌💪

Tak zase zítra 😊