Nebeská záře

Kapitola II.

,,Co jsi zač? Co tady děláš? Co tady dělám já?!´´ vyhrkla rychle a ještě o krok ustoupila. Nyní už stála ve vodě. Chlapec, zhruba stejně starý jako Ellis, možná o pár let starší, se unaveně usmál a přistoupil o krok blíž. Jestli to má v plánu, jsem v pasti! napadlo ji a podívala se za sebe. Za ní byla jenom chladná voda. Nebylo úniku.

,,Jsem tady, protože ty jsi přišla,´´ řekl a usmál se na ní. 

,,Tak to teda ne! Proč se mi zdají ty zasraný sny?!´´ nedala se.

,,Seslal jsem ti je, protože máš něco, co já potřebuju... Co mě může zachránit,´´ odpověděl a jeho tvář nabrala zvláštní barvu. Ellis se zamračila a hořečnatě přemýšlela. Co potřebuje? Co ho může zachránit? ,,Ale já nic nemám! Jsem úplně obyčejná holka, jako každá jiná!´´ vyhrkla rychle a strašně si přála, aby to nebyla pravda. Něco uvnitř jí ji říkalo, že to pravda být musí. Vždycky si přála být jiná. Vyjímečná. Chlapec se zasmál a zavrtěl hlavou. ,,Ne, Elizabeth. Ty jsi všechno, jen ne obyčejná...´´

Ellis se zamračila a vyhrkla: ,,Tak co teda jsem, když ne obyčejná? Upír? Vlkodlak? Zombie? Frankensteinova bejvalka?´´ vyhrkla s notnou dávkou sarkasmu.

,,Jsi Qui legit. Ten, který čte,´´ prozradil tajemně a mrkl na ní.

Ellis se na něj nechápavě zadívala a nadzvedla pravé obočí. ,,Co tím myslíš?´´

,,Řekni mi, Elizabeth Baileyová, čteš ráda?´´ Ellis nechápala, kam tím míří. 

,,No... Jo, moc ráda čtu. Ale nechápu, co to má co společného s mými sny...,´´ řekla a obešla toho cizince, aby nemusela stát v té ledové vodě. Na to, že byl konec července, byla až neobvykle studená voda. 

,,A ráda píšeš příběhy, nemám pravdu?´´

Stále nechápala, o co mu jde. Jak ví o tom, že Ellis ráda píše? Na takové otázky však nedokázala odpovědět...

,,Jo? A co? Každej má nějaký hobby. A mým koníčkem je čtení a psaní,´´ odpověděla nabroušeně. Nelíbilo se jí, že je takhle výbušná. Vždyť to byly docela neškodné dotazy...

,,Hm, to sice ano, ale ty jsi vyjímečná. Jak bych ti to jenom vysvětlil...´´ Ustoupil o krok a skousl si ret. Ellis se nad jeho gestem zmocnila touha. Je tak sexy... Jak někdo může být tak přitažlivý, i když je v tomhle stavu? uvažovala a zadívala se na jeho zkrvavělé, kdysi bílé triko. Pravý rukáv měl lehce natržený a vlasy se mu lepily na spánky, jak byl spocený. Také si všimla, že má roztržené triko tam, kde jsou lopatky. Zamračila se nad tím a přistoupila k němu blíž. Chlapec ztuhnul a zprudka se nadechl.

,,Co se ti to proboha stalo?´´ zeptala se Ellis tiše a opatrně se dotýkala poraněných ran na jeho těle. Když se prsty otřela na rankách na jeho pořezaných zádech, tiše zasyčel a napjal všechny svaly. Ellis spadl pohled na vypracované tělo, na bicepsy a tricepsy na rukou a na silná pevná lýtka. Skousla si ret a uhnula pohledem. ,,Promiň,´´ řekla upřímně a zakroutila hlavou. Najednou jí začal zvonit telefon, rychle ho vyndala z kapsy a bez přemýšlení hovor přijala. 

,,Haló?´´

Z telefonu se ozval ustrašený hlas. ,,Ellis, kde jsi?´´ Ellis protočila oči a vzdychla. 

,,Měla jsem špatný sen, tak jsem se šla projít, abych si pročistila hlavu. Nic mi není, tati,´´ zalhala a přemýšlela, proč se vůbec necítí provinile. Střelila pohledem ke chlapci a usmála se na něj. Ústy naznačila ,,táta´´. Kluk pokýval na pochopení a úsměv opětoval.

,,Ve čtyři ráno? Vážně ti nic není? Zníš nějak divně...´´

,,Ne, vážně mi nic není. Jsem u jezera Tyss,´´ řekla a snažila se, aby to znělo normálně.

,,Mám pro tebe přijet?´´ zeptal se jí otec. Ellis se vyděsila a mrskla pohledem zpět na chlapce. Prohlížel si rány na rukou. Přemýšlela, jaké by asi bylo setkání tohodle sexy ďáblíka a jejího spořádaného otce. Nad tou představou se pro sebe zasmála. ,,Ne! To nemusíš, jsem za chvilku doma, jo? Ahoj!´´ rychle hovor ukončila a přiblížila se k němu. 

,,Budu hádat, už musíš jít, jinak by papínek vyletěl z kůže, co?´´ prohlásil pochybným hlasem a odfrkl si. Ellis se nelíbilo, jak mluvil o jejím otci. Sice nebyl biologický, ale prakticky ji vychoval. ,,Sklapni, blbečku,´´ ulevila si a ještě než to dořekla, okamžitě toho litovala. V jeho tváři se nejdříve značilo překvapení a následně vztek. Když se uklidnil, řekl monotónním hlasem: ,,Jmenuji se Sebastián, ale když jsi to ty, můžeš mi říkat Seb,´´ uzavřel a podal jí ruku. Potřásla si s ním pravicí. ,,Elizabeth, ale pro tebe Ellis.´´ 

Sebastián si ji změřil pochybovačným pohledem a našpulil rty. Z toho se mohla Ellis pominout, ale nedala na sobě nic znát. ,,Mně se líbí Elizabeth,´´ usoudil. Protočila oči a pokývala na souhlas.

Otočila se na patě a užuž chtěla odejít, ale Sebastián ji bleskově chytil za zápěstí a stáhl k sobě. Ještě pár centimetrů a dotknou se nosy. Ellis těžce oddechovala a nemohla spustit oči z jeho rtů. Sebastián jí sem tam pohled opětoval, ale stále vpíjel svůj pohled do jejích očí. ,,Musíme si promluvit. Nemáme moc času. Musíš ještě přijít, jasné?´´

,,A jak poznám, kdy a kde?´´

,,Neboj se, to poznáš,´´ řekl jí svůdným hlasem a Ellis nemohla dělat nic jiného, než souhlasit. ,,Dobře. Teď už bys radši měla jít, nebo se Alex zblázní.´´

Znovu kývla, s námahou se mu vytrhla a otočila se k Sebastiánovi zády. Zamračila se a prudce otočila hlavou. ,,Počkej, jak víš, jak se jmenuje můj...´´ nedořekla, protože po Sebastiánovi nebylo ani vidu ani slechu. Jako by na tom místě nikdy nestál. ,,...otec...?´´ 

Když došla domů, otec seděl v křesle v obýváku a pochrupoval. Ellis se zamračila, vzala deku ze židle a jemně ho s ní přikryla. Čekal tady na ní. Ani teď necítila žádné výčitky. Jediné, co jí nyní zajímalo byl Sebastián. Prapodivný chlapec, který neustále mluvil v hádankách a který ji  přitahoval jak ještě nikdo v životě. Ta jeho záhadnost... Ty jizvy... Ty oči... To tělo... To všechno... 

Ellis potichu vlezla k sobě do pokoje a zavřela dveře. Hodila kabelku a bundu na postel, z kabelky vylovila cigarety a uzapalovač, zapálila si, sedla si na parapet a dívala se, jak vychází slunce. Udtud měla dokonalý výhled. Natáhla kouř a následně vyfoukla. Celou tu dobu přemýšlela, jak to myslel, že pozná až se zase sejdou. Nezbývalo jí nic jiného, než tomu záhadnému klukovi věřit...

Tak tady je další ♥

Claibi