Chuchvalec

Výzdoba jídelny/ Ereri

Ship: Levi x Eren (Ereri)
Anime: Shingeki no Kyojin (Attack on Titan)

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Byl chladný prosincový večer. Jen Pár dní před Vánoci, což tradičně znamenalo velký úklid hradu. Z Leviho se jako každý rok stal bláznivý uklízecí manijak a do úklidu zapojil celou jednotku. Ale v tuhle hodinu už měli všichni padla.

Heichou se zrovna klidným krokem ubíral do jídelny pro svůj večerní šálek čaje. Musí se přece za ten velký kus odvedené práce nějak odměnit, ne?

A v jeho zájmu rozhodně nebylo zpívání vánočních koled stylem "řvu jak nejhlasitěji můžu", popíjení svařáku, hraní flašky, nebo předvádění podivuhodných kousků se zmíněným alkoholem v krvy. Ne, to rozhodně nebyla zábava pro něj.

Upřímně nechápal, jak to ty líný nepořádný prasata může bavit. Nu což, je to jejich volno a mohou si dělat co jen chtějí. Je zbytečné nad tím uvažovat, když to stejně nikdy chápat nebude.

Proto tyhle nežádoucí myšlenky raději nechal na chodbě a s čistou myslí vešel do jídelny. No.. moc dlouho mu to nevydrželo.

Místo tak očekávaného klidu se mu naskytl pohled na hnědovlasého chlapce, jak balancuje na jakésy pochybně kývající se stoličce a věší vánoční světýlka.

"Máš to nakřivo." Prohlásil nezaujatě a odkráčel si už konečně udělat ten čaj. Eren mezitím spadl z již zmíněné stoličky, přičemž ji tak trochu rozbil. Navíc se při pádu zamotal to těch pitomých ozdob.

"To musíte všude chodit jako duch? Vůbec jsem vás neslyšel přijít." Zamračil se a zmoženě sebou praštil o zem. Ta výzdoba měla být spolu s dokončeným úklidem překvapení.

"Nemůžu za to, že seš hluchej jak patrona." Odsekl a po očku pozoroval svého společníka, jak se snaží tu pohromu rozmotat.

"Oi spratku, co tu vůbec děláš? Nemáš být náhodou s ostatníma a nalitej se těšit na ranní kocovinu?"

"Na svařák nemám chuť."

"Tch, kdyby jen svařák.." zakroutil hlavou nad zásobou všemožného alkoholu, který našel při úklidu. Ale musel uznat, že to schovali na opravdu kreativních místech.

"Heichou? Můžu mít osobní otázku?" Erenův výraz se najednou úplně změnil. Trochu znejistil a po vyřčení oné otázky mírně zrudl. "Byl jste někdy zamilovaný?"

Levi hodnou chvíli neodpovídal a ač ho tento dotaz celkem zaskočil, nedal na sobě nic znát.

"Proč to chceš vědět?" Ozval se až po dlouhém tichu, kdy se ta hnědovlasá hlava málem rozhodla explodovat v rudý novoroční ohňostroj.

"No.. mám takový problém a říkal jsem si, že bych se mohl obrátit na vás." Hlesl, sklopil pohled a začal opět rozmotávat světýlka.

"Tch, jestli seš zabouchnutej do Mikasi tak tě ujišťuji, že kopačky nedostaneš." Odfrkl si a konečně se napil své plně zaslouženého odměny. "Mikasu mám rád jako svoji sestru. O ni zájem nemám."

"Tak o koho jde?" V tu chvíli Eren litoval, že se vůbec na něco ptal. Ne jen, že mu nemůže říct, kdo že se mu líbí, ale také mu tento rozhovor najednou nebyl vůbec příjemný. Černovláskova lhostejnost byla více než zřejmá a to mu trhalo srdce.

"Víte, co? Asi.. to byl blbej nápad. Zapomeňte na to." Zadrmolil, zvedl se ze země a dal se na úprk. Rychlím krokem mířil na chodbu, ale ven se už nedostal. Samozřejmě po cestě nezapomněl málem hodit hubu.

"Když už jsi to načal, tak to chci slyšet." Zavrčel desátník, zatímco se rukama opíral o dveře. Eren na sucho polkl. "No.. jde o to, že to není holka.." zašeptal nejistě. Šedé oči se rozšířili překvapením a na moment v nich zajiskřila naděje. Ale toho si vyšší z chlapců nemohl všimnout, jelikož byl až příliš zaneprázdněný zíráním do země. "Takže seš teplej?" Při té větě se Eren celý napjal a trhaně nadechl.

"Nechápu, proč jsem vám to vůbec říkal." Opět se pokusil otevřít dveře, ale opět neúspěšně. Černovlásek ho násilím otočil zase zpátky a rukama se zapřel tak, aby zelenoočko nemohl utéct.

"Pořád jsi mi neodpověděl." Pronesl chladně. "A ani se k tomu nechystám." Zabručel. "Tak tu takhle budeme stát klidně i celou noc." Oplatil mu stejně jedovatě. "No tak fajn! Jste to vy heichou! Stačí?! Už mě můžete pustit?" Na konci se mu trochu zlomil hlas a bylo na něm vidět, že zadržuje slzy.

"Ne, nemůžu." Levimu se na moment mihlo v očích něco, co zdánlivě připomínalo štěstí a než stihl ten uřvanej spratek jakkoliv zareagovat, jejich rty byli propojeny ve zmateném, avšak nádherném polibku.

"Tch.. ale nečekej, že budeš mít nějaké úlevy od práce, spratku."