Pro tebe zemřu M'lady...✔️

° 12 ° Díky Alyo..

Adrien

Takže.... Takhle to teda vypadá v nebi? Všude samá tma a černá barva? Myslel jsem si, že to bude zajímavější..

„Kocoure...Adriene...Hej! Haló!“ A potom ticho. Slyším jemný šum a mokro na mém čele.
„ADRIENE!!!“ zařval někdo tak nahlas až jsem se rychle probudil. Pod takovým tlakem, mně začala třeštit hlava a silné světlo mě oslepilo. Sykl jsem a honem zavřel oči.

„Vítej zpět,“ řekl mi povědomý hlas. Lehce jsem pootevřel oči a uviděl tam Mistra Fu.
„Mistře... Takže, vás už taky Lišaj dostal?“ řekl jsem s falešně se usmál.
Mistr se začal hlasitě smát a kroutit hlavou.

„Ale kdepak chlapče. Jsem živý, stejně jako ty,“ podíval se mi do očí.
Takže.... Já žiju? Opravdu?
„Ale jak-? A kdy-? Jak je to možné? A co Beruška? BERUŠKA!! KDE JE! JE V POŘÁDKU? JE-“
„Uklidni se! Máš mnoho otázek! Jsem si jistý, že až se zotavíš, na vše ti odpovím. Teď si ale lehni a odpočívej.
A co se Berušky týče....Je na tom mnohem hůř než ty. Má obrovskou a hlubokou ránu na boku. Také některé její orgány jsou poničené. Ale jsem si jistý, že bude v pořádku,“ podíval se na mě povzbudivě.

Šokovaně jsem se na něj podíval. Beruška má... Co se stalo? A kdy ji budu moci vidět?

„A Adriene, abych nezapomněl. O půl přijde návštěva, tak se nezapomeň transformovat. Cammembert mám v tomhle šuplíku-“
„Cammembert?!“ vyletěl od někud Plagg.
„Plaggu!! Tak rád tě vidím!“ usmál jsem se.

„No jo, taky jsi mi chyběl. Kdo by mi potom dával Cammembert zdarma?“ řekl a rozletěl se k tomu šuplíku.
„Vidím, že se zotavil rychle,“ řekl pobaveně Mistr a odešel z místnosti.

Mezitím, co se kwami ládoval Cammembertem, pokládal jsem mu otázky. Skoro na žádnou neznal odpověď...

Když bylo za chvíli půl, transformoval jsem se. Potom jsem si jen prohlížel pokoj. Na jedné straně jsem narazil na pozlacené zrcadlo. Bylo nádherné. Zato ten odraz, nebyl zas tak hezký.

Všude po těle jsem měl škrábance a modřiny. Hlavně velikou popáleninu na břiše. Vypadal jsem vážně hrozně. Jelikož se mi potom zamotala hlava, tak jsem si musel sednout. A akorát v čas. Někdo zaklepal.

„Dále,“ řekl jsem a uviděl tři lidi vstupující do místnosti. Rena Rouge, Carapace a Queen Bee. Překvapeně jsem se na ně podíval.
Rena se na mě lehce pousmála a všichni tři si ke mně přisedli.

„Jsem ráda, že tě vidím vzhůru. Potom co jsme tě viděli v tom rohu bez hýbání, jsme si mysleli..... No, nebyl jsi na tom tak špatně jak jsme si mysleli. Zato Beruška...,“ řekla Rena a nashromáždily se jí slzy. Zavřela oči a kroutila hlavou.

„Je to jako živé... Pořád to mám v hlavě.. Její prázdné oči. Červené rty po kterých ji stéká krev. Její slabé tělo a obrovský střep v boku. Její třesoucí se ruce, v kaluži krve a kousků střepů. Její suché lehce červené potůčky od slz. A střepy zapíchnuté v jejím obleku,“ řekla a rozbrečela se.
„Už to nikdy nevymažu! Už vždycky mi bude v hlavě znít zvuk Lišajova smíchu a jejího blikajícího mirákula,“ dořekla a sesypala se ještě víc.

Carapace se k ní nahnul a začal ji utěšovat. „To..“ Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Tímhle vším si prošla! A já ji nemohl ani pomoct! Do očí se mi nahrnuly slzy.
„To vy jste nás zachránili?“ podíval jsem se na ně.
Queen Bee se lehce usmála a přikývla.
„No jo, bez nás by jste to nezvládli!“

„A všechny školy jsou uzavřené až do konce měsíce. Díky tomu se zotavíte, a neprozradí to vaši identitu.“

„A jak to tedy bylo?“ řekl jsem.
Rena si posmrkla a narovnala se.
Zhluboka se nadechla a začala:

Flashback - Alya

Po tom, co skončil rozhlas jsem se rozhodla jít domů. Dlouho jsem čekala na Mari, ale jelikož se neukázala, usoudila jsem, že už je doma.

Doma jsem si udělala klasickou hygienu, něco jsem napsala na Berublog a šla spát.

Ráno jsem se probudila a hned napsala Mari. Potom jsem si nachystala věci do školy a nasnídala se. Se zářivým úsměvem jsem se vydala do školy. Hned co moje noha vykročila, mě ovál nepříjemný a vlhký vítr. Zamračila jsem se a rozhlédla se. Vlasy mi poletovaly a na čelo mi skapla jediná kapička.

Stačilo se zaposlouchat a lehce vnímat okolí. Něco není v pořádku. Okamžitě jsem se otočila a utíkala domů. Prostě jsem cítila, že je něco špatně.

Za tu dobu se více rozpršelo. Utíkala jsem, co mi síly stačily a najednou blesky. Jeden udeřil těsně u mě až jsem se skutálela na zem a sykla bolestí. Na zemi se objevily malé kapky krve, ale tím jsem se neobtěžovala. Zvedla jsem se a celá promočená opět utíkala domů.

Rychle jsem otevřela dveře do mého pokoje a našla jsem přesně to, co jsem potřebovala.

Na mém stolku byla malinká krabička se vzkazem.
„Paříž tě potřebuje. Carapace tě zavede.“
Víc jsem nepotřebovala. Pohodila jsem svými promočenými vlasy a připla si náhrdelník s liščím ocasem.

„Trixx, kupředu!“ Jako Rena Rouge jsem proskočila oknem. Carapace společně s Queen Bee mě zavedli za nějakým Mistrem, kde jsme dostali instrukce.

Po pár hodinách hledání jsme našli něco na silnici.
Našli jsme nějakou krabici, kde jsme měli splnit nějaké úkoly. Ale byla nějaká porouchaná a ke konci se začala rozpadat. Potom jsme se ocitli v Lišajově doupěti.

Když jsem uviděla tu spoušť, zkameněl mi výraz. Všude hrozně moc krve a střepů. Všichni jsme si vyměnili vyděšené výrazy. A potom jsme se rozdělili.

Mezitím co ti dva bojovali proti Lišajovi, já šla honem za Beruškou. Nebyla jsem si jistá jestli žije, ale málem jsem tam omdlela. Potom jsem ji stabilizovala. To stejné jsem udělala s Kocourem a Rose.

Mezitím nám Lišaj utekl, ale my je v bezpečí dostali k Mistrovi. Bylo to vážně těsné. Berušce už blikala poslední tečka.

End of Flashback

„Mistr nám řekl, že to bude v pořádku a že ti to máme všechno povyprávět. Bylo to sice hodně zkrácené, ale za to hodně drsné,“ podívala se s kamenným výrazem do země.

Honem jsem ji objal.
„Díky..“ Mezitím se k nám připojili i ostatní a vzniklo hromadné objetí.

„Bez vás, by jsme tu už nebyli,“ usmál jsem se na ně, po tom, co jsme se odtáhli.

„No nic, my už půjdeme. A hodně štěstí s Beruškou,“ řekl Carapace. Jemně jsem kývl a oni odešli.

Hned se objevil Mistr.
„Beruška je silná. Myslím, že za pár dní, ji můžeš vidět,“ usmál se na mě. Z toho jsem měl obrovskou radost. Hrozně jsem se usmál a poděkoval.

Mistr se otočil a chytil za kliku.
„A vy čtyři, by jste si měli potom něco říct,“ řekl vážným tónem a odešel.

Já jsem se jen detransformoval a lehnul si. Co teď asi dělá Beruška?