Pro tebe zemřu M'lady...✔️

° 16 ° Purr..

Marinette

Náš projekt jsme domluvili na dnešek. Byl to snad jediný den, kdy měl Adrien volno. Bylo to jen kvůli tomu, že fotograf nemohl přijet. Bylo skvělé ho opět vidět, ale zároveň strašně zvláštní. Pořád nevím co si myslet. I když mezi mnou a Kocourem to teď jiskřilo, stačil mi jediný pohled do jeho úžasných smaragdových očí a podlamovaly se mi kolena.

Po škole jsem došla domů, kde jsem si rychle sbalila batůžek s tužkami a podobně a taky jsem si vzala pár sušenek. Potom jsem si chvilku lehla a přemýšlela. Tikki mi lítala kolem obličeje a já stále nepřišla na způsob, jak se ho zeptat na to, co se stalo.

Měla jsem ještě hodně času, tak jsem si lehla do postele a s dekou obmotanou kolem ramen jsem zapla film na počítači. Ozvala se rána. Strašně jsem se lekla a srdce jsem měla až v žaludku. Polka jsem a říkala si, že se mi to jen zdálo. Film jsem opět pustila a tentokrát uslyšela vrzání dveří.

„Aaaaaaa!!!!“ hrozně jsem zapištěla a schovala se pod peřinu.
Uslyšela jsem dupání a blížící se kroky ke mně. Celá jsem se třásla a klepala strachem.

Ten dotyčný najednou prudce zvedl moji deku a zakryl mi ústa rukou. Tím zastavil můj další křik co jsem měla v hrdle.

„Pššššt.... To jsem já..“ Zvedla jsem pomalu oči a uviděla krásně zelené zářící oči.
„Promiň, že jsem tě vylekal Princezno...,“ sklopil jemně hlavu.
Spadl mi obrovský kámen ze srdce a já konečně povolila stisk. Deka mi spadla do klína a já si konečně oddychla.

„K-kocoure co ty tady? Vystrašil jsi mě!“ řekla jsem roztřepeným hlasem.
„No.. Nudil jsem se a uviděl jsem u tebe světlo, tak jsem si řekl... Že bych tě mohl navštívit,“ usmál se.

Překvapeně jsem se na něj podívala.
„Jasně, taky mám teď čas.“ Kocour se široce usmál a začal si prohlížet můj pokoj. Zastavil se až před mými fotkami.
„Toho znám to je ten.... Agrest!“ podíval se na mě a já přikývla.
„To je... Tvůj kluk?“ naklonil hlavu na stranu.

Lehce smutně a pobaveně jsem se uchechtla.
„Ne není....“ Zkoumavě si mě prohlédl a sedl si na kousek postele.
„Ale chtěla by jsi, aby byl...“ Smutně jsem přikývla.
„Ale nemám u něj šanci. Je tak skvělý a laskavý, že si ho zaslouží o mnoho lepší holka než já,“ podívala jsem se do země.

„To neříkej, máš stejně velkou šanci jako ostatní...,“ smutně se na mě podíval.
„Taky jsem si to myslela. Nedávno se něco stalo a já byla neskutečně sťastná, ale dnes ve škole, mě to vrátilo zase do reality,“ povzdychla jsem si. Nastalo ticho. Kocour se díval do země a přemýšlel. Bylo to tu napjaté.

„Co kdybychom se podívali na film?“ usmál se. Jemně jsem přikývla a šla vypnout můj rozkoukaný film, který mě stejně nebavil. Kocour ke mně dohopkal a sledoval můj výběr. Jela jsem stránku po stránce a sledovala jeho reakci na filmy.

„Tenhle,“ ukázal Kocour na jeden film.
„Ne! To v žádném případě!“ odsekla jsem.
„Prosíííím.“ zaculil se.
„Ne! Na horror se dívat nebudem!“
„Ale no ták, Mariiii. Prosíím...,“ udělal na mě kočičí oči.
Chvíli jsem ho pozorovala a nakonec si povzdychla.

„Jupí!!“ vykřikl strašně nahlas a šťastně Kocour a rychle ho zapnul. Horrory fakt nemám ráda. Vždycky mám potom noční můry.

Lehli jsme si pár centimetrů od sebe a já podala popcorn. Kocour spokojeně broukl a pustil se do něj. Film začal. Polknula jsem. Začala úvodní scéna a já se strašně lekla. Potichu jsem zaječela a schulila se do klubka.

„Neboj. U většiny horrorů je na začátku něco strašidelnýho,“ usmál se a jemně mě pohladil po vlasech.
Potom dlouho nic. Popisovali jejich život a mě to začalo bavit. Když jsem se na to začala dívat se zajmem, najednou tam něco baflo a já se hrozně lekla. Rychle jsem se namáčkla na Kocoura a ten se pobaveně usmíval.

Celý film jsem se ho držela a nehodlala ho pustit. Jak film skončil stále jsem ho držela.
„Purrrr...“ Kocour zavrněl.
„Ty vrníš?“ překvapeně jsem se na něj podívala a stále ho držela.
„Eh...Ne!“ I přes jeho úsilí stále vrněl.
Stále jsem ho odmítala pustit. Co kdyby si to pro mě přišlo?!
„Už je konec, neboj,“ usmál se.
„J-jo já vím,“ rychle jsem se ho pustila a dělala nebojácnou. Kocour jen pokroutil hlavou a dál se usmíval.

Potom jsme si začali povídat. Hrozně jsme se nasmáli a bylo to strašně super. Kocour dělal vtipné pózy a vyprávěl vtipné historky a já se nemohla přestat smát.

„To stačí Kocoure, jinak omdlím smíchem!“ řekla jsem stále se záchvatem smíchu.
Kocour se taky dosmál a pozoroval mě. Bylo to trošku divné.
„Kolik je vůbec hodin?“ Kocour se otočil na hodiny a já s ním.
Sakra. Přijdu zase pozdě!

Honem jsem se zvedla a uklidila drobečky popcornu popadané po zemi.
„Já už budu muset jít. Děkuji za všechno,“ upřímně jsem se usmála.
„Já taky Purrincezno..,“ řekl a já se zasmála. Vyprovodila jsem ho na balkón.

„Bylo to vážně super,“ řekla jsem když si Kocour sedl na zábradlí balkónu.
„Tak to někdy zopakujeme,“ řekl a usmál se.
„Budu jen ráda. Zatím.“
Kocour nic neřekl. Nevím nad čím přemýšlel, ale najednou mě políbil. Byl to rychlý ale hezký polibek. Potom nic neřekl a odskákal pryč.

Stála jsem tam jako přikovaná. Byla jsem zmatená a překvapená. Copak nemiluje Berušku?
„Mari projekt!“ začala na mě křičet Tikki. Můj trans povolil a já honem běžela dolů. Utíkala jsem a milionkrát zakopla.

Studený vítr mi zbarvil tváře do červena a já utíkala k sídlu Agrestů.
Ocitla jsem se před tím obrovským domem a došla ke zvonku. Nervózně jsem zazvonila a čekala. Nějaký robot si mě prohlídl.

„Prosím?“ řekla nejspíš jeho asistentka.
„Ehmm.. já jsem Marinette a mám dělat projekt s Adra - ehm...Adrienem,“ řekla jsem stále nervózně.

Najednou bylo ticho a dveře se otevřely. Vešla jsem dovnitř a uviděla jeho otce Gabriela Agresta.
„D-dobrý den..,“ řekla jsem.
„Nejsi ty ta návrhářka klobouku?“ zeptal se. Jemně jsem kývla a on se usmál.

Potom odešel a jeho asistentka mě dovedla k němu do pokoje. Nadechla jsem se a zatáhla za kliku. Už tam seděli všichni a něčemu se smáli.
„Ahoj kočko! Zase pozdě?“ kývla jsem a přisedla si k nim.

Adrien si mě s úsměvem prohlížel a zkoumal.
„Tak kde začneme?“