Drag me down (N. H.)

16.

,,Achjo, fakt mi budou chybět." smtuně si povzdechnu, když si v mém hotelovém pokoji sednu vedle Nialla na svou postel. Je už skoro deset v noci a do teď jsme byli všichni u Nialla. Ano všichni včetně kluků a Destiny, jenže pak už jsem se s nimi bohužel musela rozloučit a už to pro mě bylo těžký. Destiny mi slíbila,že za mnou přijede na návštěvu a, že spolu zůstaneme v kontaktu, v což doufám,ale i tak to bylo celkem smutné loučení.Divný jak vám může někdo během pár dní přirůst k srdci. Každopádně, když jsem potom nasedla k Niallovi do auta, aby mě odvezl ke mně na hotel tak jsem cesotu koukala z okýnka na noční Londýn a měla  jsem slzy v očích. To nevím, co budu dělat,až se budu muset rozloučit zítra s Niallem. Ale s tím ještě nějaký ten čas strávím. Domluvili jsme se,že u mě dnes přespí tady,aby jsme si mohli zkrátka ještě povídat nebo tak.

,,To věřím,ale neboj nebylo to naposledy co jste se viděli." pokusí se mě povzbudit Ni. 

,,V to opravdu doufám." pousměji se.

,,Nemysli na to teď, pojď si radši povídat, určitě je ještě spoustu věcí co o tobě nevím." usměje se.

,,Hm...co by jsi chtěl slyšet ?" uchechtnu se.

,,Cokoliv, třeba o škole nebo tak." pokrčí rameny. A tak se dám do vyprávění o tom jak jsem procházela základku a střední. Pak mi na oplátku zase on vypráví jeho zážitky a tak nakonec pokecáme celou noc pro které se dost nasmějeme. Už jsme se ani slůvkem nevrátili k tomu že zítra odjíždím, k tomu polibku nebo k nějakým citum. Zkrátka jsme si výpravěli historky a probírali různá témata, prostě jako nejlepší kamarádi a já jsem za to byla více než ráda. Nechtěla jsem teď nic řešit, jen si užívat čas s ním.

Ráno

Vzbudí mě sluneční paprsky,které mi svití do očí. Zamžourám a poté se chci otočit,ale v tom mi zabrání paže obtočené kolem mého těla.Musím se pousmát, když se přeci jen opatrně otočím a kouknu se do Niallova obličeje. Je tak roztomilý když spí. Vypadá doslova jako anděl. Nikdy by mě nenapadlo,že budu z nějakého kluka až takhle hotová. Kouknu na hodiny na zdi, budík má zvonit až za půl hodiny, to si ještě zdřímnu, koneckonců jsem do teď spala jen tak čtyři hodiny. Položím i opět tedy hlavu na polštář ,ale zároveň jí zavrtám do Niallovi hrudi a ptoé opět spokojeně během chvilinky upadnu do říše snů. 

O nějakou tu chvíli později slyším hrát svůj budík,ale ten téměř hned utichne a tak tomu nevěnuji pozornost a dál se tisknu k tělu vedle mě. 

,,Alex, musíme vstávat." slyším Niallův hlas,který je po ránu trochu ochraptělý,ale pořád nádherný.

,,Hmm, mně se nechce." zabručím a více se k němu natisknu načež on se trochu zasměje.

,,Mně taky ne Alex,ale musíme a ty to víš." následuje jeho povzdech. Jo musíme, abych si stihla v klidu zabalit a pak musíme jet k autobusu. Otevřu tedy oči a zvednu pohled tak ,že se ten můj střetne s tím Niallovým modrým. 

,,Dobré ráno." popřeje mi s lehkým úsměvem. Páni dovedu si představit,že bych se takhle probouzela každé ráno.

,,Dobré." polatím mu a poté mi dode,že jemu by se možná nemuselo líbit to jak jsem k něnu natisknuá.

,,promiň ." omlvuně se na něj podívám a odtáhnu se od něj jak jen mi to jeho ruce dovolí.

,,Mně to ale nevadí, naopak." mrkne na mě načež já lehce zčervenám.

,,musím jít něco dělat, jinak to nestihnu." trošku si povzdechnu a na to mě tedy jeho ruce pustí a já vylezu z postele. Rychle se vydám do koupelny kde vykonám ranní hygienu a převleču se do černých kalhot a bílého krajkovaného trička s dlouhým rukávem. Mezitím se i Ni oblíkne a spolu pak jdeme na snídani. No a pak už jen příjde čas si zabalit kufr. Hodím do něj vše a když tam dám poslední kousek v podobě džínové sukně vystrašeně se podívám na celý plný kufr, tak tohle nevím jak zavřu.

,,Uka, ja ti pomůžu. "trošku se uchechtne Ni a nakonec ho pošlu přeci jen dokážeme zavřít.

,,Hotovo. Děkuju" trošku si ale přeci jen povzdechnu a pak už je čas vyrazit k autobusu.

,,To je on ?" poukáže Ni hlavou k autobusu ,když zaparkujeme na parkovišti.

,,Jo, to je on." přikývnu smutně a v autě nastane ticho. 

,,Asi bude lepší když už půjdu." prolomím ticho, prostě jinak bych se asi rozbrečela a to už před ním znovu nechci. Ni na to nic neříká a já tedy vystoupím a obejdu auto ke kufru,který otevřu. Už chci sahat po mém kufru a vyndat ho,když slyším bouchnutí dveří a následné kroky ke mně.

,,Počkej Alex." Ni mi vyndá kufu sám a následně ho položí na zem.

,,Děkuju." kouknu do jeho očí. Odráží se v nich smutek stejně jako v těch mých.

,,Tak já půjdu." vezmu rukojeť svého kufu do ruky.

,,Počkej." zastaví mě opět a než se naděju přitiskne si mě k sobě do náručí. Rukojeť pustím a radši mu obmotám ruce kolem krku a víc ho tak obejmu. 

,,Budeš mi chybět."už neudržím slzy.

,,Ta mně taky." oplatí mi a poté co se tady ještě chvíli objímáme mi zvedne prsty hlavu a já tak musímt trošku zaklonit hlavu abych mu koukala do očí. 

,,Neplakej." smutně se pousměje.

,,Snažím se" uhnu radši pohledem někam jinam,protože takhle mám akorát tak chuť ho políbit a to by vzhledem k téhle situaci asi nebylo dobré. Jenže než se naděju jeho prsty se opět ocitnou pod mou bradou a jeho rty se ocitnou na těch mých. Jakoby se všechny mé protesty  v mé hlavě vypařily a já okamžitě začnu spolupracovat. Není to nijak rychlý a vášnivý polibek. Spíš naopak, je pomalý, klidný ,ale přesto úžasný, jakoby jsme do něj dávali všechny naše city, vše to co cítíme a já se ho sakra nemůžu nabažit. Vlastně vše co jsme se do teď snažili udržet někde hluboko v sobě teď vyšlo na povrch. Muselo se to stát.

,,Prosím neodjížděj." šeptne do polibku a následně se od mě trošku odtáhne a opře si čelo o to mé. 

,,Víš,že to nejde." povzdechnu si.

,,Ale jde, můžeš být u mě,alespoň ještě pár dní a pak bych tě klidně já odvezl domů, jen prosím teď neodjížděj. Vím že bych ti to neměl dělat těžší a nebýt takový sobec, ale já si nemůžu pomoc. Chci zůstat s tebou. Miluju tě a nechci aby jsi odjela teď když jsem se ti to konečně odvážil říct. " mluví sice docela rychle ,ale přesto dává důraz na každé jednotlivé slovo.

,,Já tebe taky Ni." steče mi dalších několik slz po tváři zatímco pořád kukám do Niallových očí,které jsou skelné, ale po mých slovech se přeci jen opět o něco rozzáří.

,,Tak zůstaň, prosím. Chci tě vzít na rande. Klidně jen na den, jen neodjížděj. Riď se taky jednou svým srdcem. "pousměje sem
Miluju ho, jsem si tím jistá. poprvé v životě jsem si těmi slovy jistá.

Ale nevím co mám teď dělat......

Tak nový díl. Jak se asi rozhodne hm? Prosím o vootes a komentiky Niki<3

Q: Je tu taky někdo nastydlej?
A: protože já jo :D