Fuck me, please!

Proklatá smlouva

Zamkla jsem svůj byt a pak rychle běžela před barák, kde stálo moje auto. Dneska jsem zaspala a to jsem v práci jenom pár dní. Zapadla jsem za volant nastartovala a pak rychle vyjela na rušnou silnici. Nestihla jsem se ani pořádně namalovat... no co, tak se jednou Synger's bank nezblázní, že nevypadám dokonale.

K mojí smůle bylo NY zrovna zacpané, takže jsem do práce dorazila čtvrt hodiny pozdě. Vjela jsem do garáží a jelikož jsem byla pořád div živá z toho že jsem zaspala, omylem jsem odřela cizí auto. 

Vytřeštila jsem oči, vystoupila a koukala se na škody. Je to naštěstí jenom malý šrám, pokud ten majitel toho auta není nějak přehnaně pozorný, tak to nezjistí.

Naštěstí zrovna nějakej výtah sjel dolů. Nadšeně jsem se k němu rozeběhla, ale když se otevřely dveře, už jsem tak nadšeně nevypadala. Uvnitř byl totiž Erik, možná tohle by bylo ještě  v pořádku, ale zapínal si pásek u kalhot a nějaká holka asi jeho sekretřka si ještě zapínala blůzu. 

To teď mám jen v tom výtahu, kde si to jetě před chvíli rozdávali? Erik si asi všimnul mého výrazu a ušklíbnul se. Jakmile jsem si uvědomila, že se mračím, nasadila jsem zase profesionální výraz.

,,Slečno Syngervá, pozdě?"

,,Bohužel ano, můj přítel se rozhodl si dát ráno ještě jedno číslo!"

Co to kecám! Will tu ani neni... ale to on neví. Erik měl najednou stejně kyselý výraz jako já, když jsem chtěla vstoupit do výtahu.

Pak už bez jediného slova s tou ženskou odešel ke svému autu a já nastoupila do výtahu. Ještě než se dveře zavřely, jsem uslyšela jeho křik.

,,Kdo to kurv-" Naštěstí jsem neslyšela to dokončení, protože se dveře zavřely a výtah už stoupal vzhůru. Už vím, čí bylo to odřené auto... Proti své vůli jsem z toho měla radost.

Po celou dobu co jsem byla ve výtahu, jsem se snažila nedotýkat stěn. Když jsem pohlédla vzhůru, zjisila jsem, že je tu skrytá kamera...  To mu jako nevadí, že je při tom někdo viděl? Asi ne.

Když jsem vystoupila, tak mě pohltil okamžitě hluk. Všichni už pracovali. Rychlým krokem jsem přešla k mému stolu, kde už byla hromada papírů. Jak to Erik a všichni nahoře dělají, že na stole mají jenom počítač?

Vedle jsem viděla Rose, která roztřeseně seděla, protože teď jí někdo seřval. Vypadalo to, že si opravdu bere. Rose vypadala, že si bere všechno, byla hrozně ustrašená.

Nemohla jsem jí nějak přijít utěšit, protože hned se mi ke stolu nahrnuli zákazníci. Naštěstí nechtěli moc vysoké půjčky. Už jsem si říkala že to bude dobré, že nebudu muset jít nahoru, až pak přišel jeden chlap a chtěl půjčit 510 tisíc dolarů. Budu muset jít zase nahoru a díky mé smůle, která dneska panuje, mě zase pošlou za panem Erikem.

,,Opravdu si chcete půjčit 510 tisíc? Co kdyby jsme zkusili jenom 490 tisíc." zkoušela jsem to. Chlap zakýval hlavou a pak řekl. ,,Chci těch 510 ticíc přesně."

,,Dobrá." zašeptala jsem a vytiskla jsem smlouvu. Chlap odešel a já jí až příliš dlouho držela v rukou. Musím jít zase nahoru. Pak mi ale pohled padnul na Rose, která byla u kuchyňského koutu a dělala si kafe.

Zvedla jsem se ze židle a pak k ní přišla. ,,Ahoj Rose... prosím tě, mně není dobře a musím nahoru přinést tu smlouvu, nemohla by si..."

Rose se nešťastně podívala mírně nahoru, jako kdyby před očima už měla ty mramorové chodby. Pak ale přikývla a ustaraně se na mě koukla. ,,Nechceš prášek? Nebo nechceš jít domů?"

,,Ne! To je dobré." řekla jsem a usmála se. Rose si ode mě vzala smlouvu a pak už šla k výtahu. Já se vrátila za svůj stůl a příjímala další zákazníky. Byla radost pracovat, když si každý bral malé půjčky. Po čtvrt hodině se vrátila Rose, rozladěnější než před tím. V rukou svírala smlouvu. Pak mi jí položila  na stůl. 

Dala jsem si jí do šuplíku a zase pokračovala ve své práci. Měla jsem jsem ale divný pocit, že s tu smlouvou je něco v nepořádku. Vyndala jsem si jí tedy a v kolonce jestli se půjčka schvaluje nebo ne, nic nebylo, ale u podpisu bylo výrazně napsané. Fuck me, please!

Otevřela jsem pusu a najednou mě polil vztek. On si snad nedá pokoj. Nemusela jsem se ani ptát u koho Rose byla... jasně, že byla u Erika a on má ještě tu drzost zanechat mi vzkaz.

Vztekle jsem šla k výtahu, zuřivě zmáčkla 26 a pak výtahem vyjela až nahoru. Naproti zase byla ženská se sluchátkem, kterou jsem ale přehlížela. Bez zaklepání jse vstoupila dovnitř Erikovo kanceláře. Naštěstí tam neměl žádnou schůzku nebo tak. Určitě čekal že příjdu, viděla jsem jeho úšklebek a veděl, že jsem to já, i když byl ke mě otočený zády a koukal se z okna.

Jako předtím když jsem tu byla poprvé jsem zamkla. Nevím proč jsem zamkla, ale udělala jsem to. Pak jsem praštila smlouvou o stůl. S úšklebkem se otočil. Jak já ten jeho úšklebek nesnášim. 

,,Líbí se mi naštvané ženy." zašeptal provokativně. ,,Vždy je s nimi lepší sex... takovej divokej."

Proč se mnou jeho slova tolik dělají? Proti své vůli jsem si navlhčila rty a on si toho všimnul. To ne! Nemá mě v hrsti! 

,,Mohl by jste podepsat tu smlouvu?" zeptala jsem se skrz zaťaté zuby.

Bez jediného slova smlouvu vzal a dal ji do skartovačky. 

,,Co jste to udělal?" zašeptala jsem udiveně.

,,Ten zákazník.... toho jsem si najal, teď vás mám opět ve své kaceláři, přesně tam kde vás mít chci." Zašeptal.

Doufám že se líbí.... už brzy se tam opravdu něco stane, musíte vydržet :D

Na obrázku je Erik