Přeživší [Vlčí láska 2, ✔️]

XVI. Daira

I přestože se Missile vzbudila, stále na tom nebyla nejlépe. Musela si dávat pozor na všechny své rány, navzdory napjatému tělu bolestivě skučela a tak tak že se postavila.

Clever jí podpíral, aby nespadla, zatímco na nás vlčice koukala. Pokládala otázky, ale odpovídal jí na ně jenom Clever – nikdo jiný totiž nestihl nic říct.

Když slyšela o kojotech, potichu zachrčela, když se dozvěděla o Tečce, smutně skrčila uši, když dostala odpověď na to, co zde dělá Daight, radostně na něj pohlédla. Bylo až zajímavé sledovat její reakci.

Zvlášť, když se na konci toho všeho zeptala: „Tak jo. Jak dlouho že jsem byla mimo?"

„Plus mínus dva dny."

„Chcete mi říct, že jenom za dva dny se toho stihlo stát tolik?" vytřeštila oči.

„Ehm, ano."

Sklopila hlavu a zamumlala něco, co znělo jako „Fajn, dobře". Pak pohlédla směrem k Alfám: „Můžu se dojít napít, prosím? Mám dojem, že žízní umřu."

„Samozřejmě, pojď," odpověděl Clever místo Alf. „Tvé tělo teď dlouho nepřijímalo vodu, mělo by se to napravit, taky bys měla něco sníst, ale ne zase moc, aby se ti neudělalo špatně..." blábolil vlk a bez váhání navedl Missile směrem k řece tekoucí u tábora.

Všichni, vysoké členy a Missile nevyjímaje, se tvářili lehce překvapeně, ačkoli několika vlkům pobaveně cukala špička ocasu. Já jen nechápavě zírala za Cleverem. Oč jde?

„Dobře," zhodnotil po chvíli Shewel, vrhaje pohled na dvojici kousek od nás. „Smečko, máte rozchod. Ty, Daighte, se odteď řadíš mezi hlídkaře. První hlídkař je Aasan, řekne ti, co a jak."

„Alfo?" přistoupila jsem blízko k Shewelovi. „Chtěla bych poprosit o další lekci."

„Nestačily události posledního dne?" zeptala se Storm jemně.

Já však rozhodně zavrtěla hlavou. Právě kvůli tomu jsem chtěla další lekci – v čemkoli. Kdybych se mi podařilo dostat se ze sevření toho, kdo mne nesl, patrně bych nikdy neskončila v řece. Možná by se mi podařilo utéct, ne-li únosce zranit.

A kdybych byla lépe připravená, možná bych Tečce zachránila život. Ale sice již nezměním, co se stalo, to však neznamená, že se nebudu snažit ubránit ostatní. Nikdo už kvůli mým chybám nesmí zemřít – znova ne.

Shewel chvíli mlčel, pak pohlédl na Storm a Fanga. Přidala jsem se k němu a upřela na ně prosebný pohled. Když si rezignovaně povzdechli, Alfa přikývl: „Dobře, Dairo. Počkej na mě na jižní straně tábora, ano?"

Proběhla jsem kolem Storm s Fangem – a trochu zpomalila, když mě oba dva olízli a Fang zašeptal, ať jsem opatrná – a zabrzdila až na kraji tábora u stromů. Neslyšela jsem, co si Alfa povídá s těma dvěma, ani co potom řekl Spring a Beta vlkům, než zamířil mým směrem.

~~~

„Níž, Dairo."

Učinila jsem, co mi bylo řečeno, a ještě více pokrčila zadní nohy. „Takhle?"

„Správně." Shewel kolem mě obcházel a radil. „Nespouštěj pohled z protivníka, ale snaž se co nejméně otáčrt hlavou."

„To ale nepůjde, když bude stát zády ke mně," namítla jsem.

„Správně," přitakal vlk. „Proto je důležitý pohyb."

Okamžitě jsem se stočila a přiblížila se tak více k Alfovi. Odměnou mi bylo štípnutí do ucha. „Tohle bylo špatně. Dostala ses nechtěně blíž a já využil situace."

Nepokoušela jsem se namítat, že by to mohlo být účelně; nemělo by to cenu. Navíc by to byla lež. „Tak co mám dělat?"

„Udržuj s protivníkem stále stejnou vzdálenost. Pohybuj se v obranném či bojovném postoji. Ale pozor – když jdeš na levou stranu, levá tlapka jde první. Když na pravou, pravá jde po ní a až potom následuje levá."

Zkusila jsem udělat, co mi řekl, a potom jsem to zkusila ještě naopak – jít levou nohou na pravou stranu. Pochopila jsem, proč takzle ne. „Zamotají se mi tlapky," konstatovala jsem nakonec.

„Ano," přitakal vlk. „To si v boji nemůžeš dovolit, takhle se špatně udržuje rovnováha a dodává to nepříteli výhodu. A čím víc má nepřítel výhod..."

„Tím je silnější," dodala jsem. „A já v oslabení."

„Každé oslabení může mít fatální následky," přizvukoval Shewel. „Teď znova zaujmi postoj – a zaútoč."

Zaváhala jsem, když zastavil, ale pokrčila jsem nohy, aby se mi lépe odráželo. Stáhla jsem uši blíž k hlavě, když zaujal bojový postoj. Pak jsem vycenila tesáky a skočila přímo proti němu.

Černý vlk ustoupil stranou a já proletěla kolem něj. Sotva jsem dopadla na zem, otočila jsem se a chystala se na něj vrhnout znova, ale – pozdě.

Vlk mě srazil k zemi a tlapky mi držel na hrudníku. „Pomalé, Dairo. Byl jsem blízko tebe – co třeba příště zkusit vykopnout nohama?"

~~~

Zrovna jsme dojedli, když Alfa nařídil, ať všichni zůstaneme na místech. „Missile, vím, že to asi bude nepříjemné, ale rádi bychom věděli, jak přesně se ti to stalo."

Zmrzačená vlčice se roztřeseně nadechla a střihla tím jedním uchem, které jí zbylo. „Já nevím, Alfo," přiznala potichu. „Prostě jsem... šla kolem říčky, jako obvyklou hlídku. Nic jsem neviděla, neslyšela ani necítila, vítr stál a nepřinášel mnoho pachů. Pak se ozvalo šplouchnutí, jako by snad něco spadlo do vody, a než jsem se nadála, byla jsem pod útokem." Celá se oklepala a Clever do ní konejšivě strčil čumákem. „Nejhorší je, že jsem ho neviděla. Pamatuji si jen tesáky a drápy a vrčení a krev, modré oči..."

„Modré oči?" zeptal se Arrow pohotově.

Poposedla jsem. Modré oči? Ty měla Tečka.

Ale má je i Painir.

Podívala jsem se na krémově zbarveného vlka a rychle zahnala myšlenky. Vždyť Painir šel s ostatními Missile hledat!

„Já nevím," zaváhala. „Myslím, že byly modré. Mohly být taky jiné barvy, viděla jsem rozmazaně."

„Vlčí nebo kojotí?" otázala se Snap.

„Nevím," zaskučela Missile zoufale. „Nepamatuji si to. Promiňte, já..."

„V pořádku," ujistila ji Spring. „My to chápeme, nemusíš se bát. Můžete jít spát a Clever si vezme první noční hlídku."

~~~

Následujících několik dní bylo opravdu všechno celkem v pořádku. Situace se zklidnila. Missile zprostili jejích povinností do doby, než se plně uzdraví, a Clever za trest každý den chodil na noční hlídky. Ty denní jsou samozřejmostí.

Unikalo mi, proč byl jeho trest vyšší počet hlídek, ale protože Clever se zdál rozladěný, ačkoli mu jindy hlídky nevadily, usoudila jsem, že Alfa vlci rozhodli správně.

Těch pár dní byl klid. Ale nic netrvá věčně a jednou něco přijít muselo.

Clever s Topaz se přihnali z hlídky do tábora jako velká voda a zcela vážně na celý tábor zahlásili: „Máme problém."