Posedlý [Ereri] (I. Díl) ✓

50

Zarazím se.

Co to tady dělám?
Děláte si srandu?
Tohle nejsem já.
Klečím tady na kolenou a brečím nad pitomou omalovánkou.
Prudce se zvednu a zastavím slzy, které si naštvaně setřu.

Děláte si prdel?
Proč tady právě bulím jako nějaká třináctka, kvůli klukovi?

Bylo mi jasný, že se tohle dřív nebo později stane.
A navíc si za to můžu sám.
Byl jsem blázen. Odešel jsem a nechal ho tady samotnýho.
Mělo mi být jasný, že zdrhne.
Tohle nemohlo mít dobrý konec už od samého začátku.
Vždycky to byli jen jeho oči, co mě ovládali.
Jeho tělo.

Tohle není láska!
Je to jen touha někoho vlastnit!
Potřeba vlastnit...

Probleskne mi hlavou vzpomínka.

,,Tsh."
Syknu.

To je ale spratek. Jak si mohl po tom všem dovolit utéct?!

Najdu si tě.
Slyšíš?
Najdu. Najdu si tě a ukážu ti, co to znamená někoho chtít. Myslíš, že se mě zbavíš tak snadno a že tě tak snadno nechám plavat? Zas tak moc... Zas tak moc naivní fakt nejsem. Budu o tebe bojovat, dokud budu dýchat.

Najdu si tě, Erene.

~Konec~