Save me ✔

-19-

Melanie

,,Takže se uvidíme až zítra?" otočím se k Nickovi čelem a zářivě se usměju. 

,,Zřejmě ano. Máma je neodbytná," pokrčí rameny a přitáhne si mě blíž k sobě. ,,A abys věděla, dnes máme dvoutýdenní výročí," šeptne mi do ucha a hned na to mi začne pusinkovat celý obličej, až nakonec skončí na mých rtech. ,,Já na rozdíl od tebe nezapomínám," ušklíbne se. Protočím očima a chci něco namítnout, ale projde kolem nás Zach s Markem a tak se omluvně podívám na Nicka. ,,Takže už musíš," povzdychne si. 

,,Nemusela bych, kdyby tady někdo jezdil autem," hravě ho šťouchnu do hrudi. ,,Tak zítra," naposledy ho políbím a pak se vydám za svými bratry do auta. ,,Mlčte," první slova, která řeknu hned, jak nastoupím do auta. Marka se za volantem jen uchechtne, ale Zach si to ani tak neodpustí a s úšklebkem se na mě otočí. 

,,Takže vám to klape, jak vidím," začne a jen z první jeho věty mám chuť ho zabít. ,,A musím uznat, že jste roztomilý pár. Podle mého na to jdete až moc rychle, ale to je na vás," pokrčí rameny. Nechápavě se k němu nakloním a pozvednu obočí. 

,,Rychle?" zeptám se. 

,,Mel, zlatíčko. Myslíš si, že kluci nepoznají, když jeden z nich měl šťastnou chvilku?" nad jeho slovy vyprskne Mark smíchy. 

,,Vy jste vážně idioti," znovu se opřu a zahledím se ven z okna. 

,,Nikdo nechce, aby ses kvůli tomu urážela. Já jen, že možná jedete až moc rychle a ani jeden z vás si to neuvědomuje. Přece jen to není moc dlouho, co mu umřela holka a známe tě moc dobře, abychom věděli, jak moc se vždycky do daného vztahu ponoříš," pokračuje. Jeho slova mě ještě víc naštvou, ale než stačím něco říct, zastavíme u našeho domu a tak rychle vystoupím a zavřu se do svého pokoje. Je pravda, že náš vztah nezačal úplně nejlépe, ale koho ano? Navíc kdyby mu to nevyhovovalo, tak by něco řekl. 

Uběhlo celé dopoledne, které jsem strávila učením a pak čtením, když nastal večer. Dala jsem si dlouhou horkou vanu, abych si pročistila myšlenky a celkově se uklidnila. Pak jsem se zabalila do županu a pustila si film. Už jsem chtěla jít spát, když mi něco narazilo do okna. Myslela jsem, že to byl třeba jen vítr nebo tak, ale pak se to ozvalo znovu a znovu. Přešla jsem až k oknu a otevřela ho. 

,,Co tu děláš?" na mých rtech se objeví úsměv. Nick stál dole pod oknem s plným pytlíkem bonbonů. Naznačím mu, aby šel ke dveřím a pak se rychle převléknu a seběhnu dolů. Ze Zachova pokoje se ozýval hlas z filmu a u Marka bylo ticho. Když jsem seběhla do obýváku, naši klidně pochrupávali v obýváku u puštěné televize. Po špičkách jsem došla do chodby a pomalu, aby dveře nevrzali, jsem otevřela. Nick neslyšně proklouzl dovnitř a nakonec i do mého pokoje. ,,Myslela jsem, že dnes máte rodinný den."

,,Řekl jsem, že jsem unavený a pak utekl oknem. Myslel jsem, že můžeme oslavit naše výročí," pokrčí rameny. Za boky si mě přitáhne k sobě a pak mě krátce políbí. Lehneme si spolu do postele a oba se pustíme do sladkostí. ,,Máma si chce Willa vzít. Dnes jí požádal," řekne do ticha. Překvapeně na něj pohlédnu. 

,,Jak se cítíš? Vadí ti to?" na důkaz podpory ho chytnu za ruku a naše spojené ruce políbím. 

,,Já ani moc nevím. Chci, aby byla šťastná a navíc se stejně brzy odstěhuju, takže alespoň nebude sama," pokrčí rameny. ,,Miluju gumové medvídky," uchechtne se a dá si další bonbón do pusy. 

,,Jak tě tohle vlastně napadlo?" pousměju se. 

,,S Chris jsme to dělali pořád. Jen jsme vedle sebe seděli, jedli medvídky a povídali. Někdy jsme vydrželi celou noc a pak jsme ve škole usínali," zavzpomíná. Mě ale opadne úsměv z tváře. Nevadí mi, když o ní mluví, ale prostě nechci, aby to kazilo naše chvilky. Dám pytlík na stranu a pak se mu vrhnu na rty. Chvíli se líbáme, ale když rukou zajedu k lemu jeho trička, odtáhne se. ,,Děje se něco?" 

,,Přijde ti, že na to spěchám?" vyhrknu. Ačkoli jsme nechtěla a moc se snažila, bratrova poznámky mi uvízla v hlavě. 

,,Cože?" zvedne se od sedu a já ho napodobím. 

,,Nutím tě do něčeho? Jsi na tohle všechno připravený nebo moc spěchám?" poupravím svou otázku. Pootevře pusu, aby něco řekl, ale nakonec z něj nic nevyjde. ,,Já to věděla," povzdychnu si. Zvednu se z postele a začnu přecházet po místnosti. 

,,Mel, do ničeho mě nenutíš. To spíš já sám sebe, ale jen proto, že se chci co nejdříve přes to všechno dostat a být s tebou. Ta noc předtím nebyla chyba, ale bylo to moc rychlý a nechci, aby náš vztah byl založený jen na tom. Mám tě rád a proto chci na to jít pomalu. Až nastane správný čas, budeme to oba vědět, ale teď mi nemusíš nic dokazovat. Ani sobě. Chci být jen s tebou," přejde ke mně a zahledí se mi do očí. ,,Půjdeš se mnou na máminu svatbu?" mile se pousměje. Přikývnu a Nick mě hned políbí. Znovu si lehneme do postele, ale tentokrát si mě přitáhne k sobě a jednu ruku mi dá kolem pasu. Přikryje nás a já se k němu ještě víc zachumlám. Protentokrát mě uklidil, ale vím v hloubi duše, že mým starostem není konec. Ale teď a tady, s ním vedle sebe, se cítím v bezpečí. 

Krásnou třetí adventní neděli všem :))