Kdo? //CZ FF ✔

27.

          ,,nemůžu s tebou jít, protože je mi špatně" protočila jsem očima. ,,slyšel jsem o tom. Není možné, abys byla... Přecejenom je to už měsíc, co jsme spolu spali, takže..." otevřela jsem nevěřícně pusu. Co prosím? ,,určitě ne. Jsem si tím stoprocentně jistá" zavrtěla jsem hlavou. ,,tak promiň" zvedl ruce.

,,Lili mužů s tebou mluvit?" Zastavil mě Ash, když jsem šla na intr. ,,jasně" usmála jsem se. Měla jsem dobrou náladu a nic mi ji nemohlo zkazit. ,,tohle" vytáhl ze zadní kapsy kalhot obálku. ,,otevři přesně v půl šestý. Ne dřív. Slíbíš mi to?" zakmital obočím, načež jsem se rozesmála. ,,fajn, ale co v tom je?" Vzala jsem si od něj obálku a schovala si ji do batohu. ,,uvidíš" políbil mě na tvář a odešel. Nechápala jsem to a docela jsem se i bála.

,,tak jo, můžeš" povolila mi Amanda a já otevřela obálku. Běž na místo, kde jsme se seznámili. Stálo na lístečku uvnitř. ,,ty v tom jedeš taky?" Zvedla jsem lísteček v prstech a ona se uculila, takže jsem usoudila, že ano. Zvedla jsem se z postele a šla ke skříňkám, kde jsem se s klukama seznámili. Na jedné ze skříněk byla nalepená bílá růže a u toho byl vzkaz. Amanda šla se mnou, aby mě prý vedla. Takhle to vypadalo ještě dalších pár vzkazů, až jsem měla v rukou dvanáct bílých růží. Ashton, který byl tohohle všeho strůjcem, do toho zapojil úplně všechno, co jsem měla ráda. Včetně dětského domova. Byla jsem hrozně potěšená a byla jsem doopravdy šťastná. ,,sem už musíš sama. Držím ti palce" objala mě. Začala jsem být nervózní, protože jsme stáli před divadelním sálem a všude byla tma. ,,mám se bát?" Koukla jsem se na dveře od divadla. ,,nemusíš"

Vešla jsem dovnitř a naposledy se ohlédla na Am. Rukama mi naznačila, abych šla dál a já tak učinila. Všude byla tma a kdybych to neznala jako své boty, tak bych asi hned zakopla. Mé oči ozářilo světlo reflektoru a když jsem se rozkoukala, tak jsem uviděla Ashtona stát na pódiu. Měl na sobě bílou košili a v ruce svíral modrou růži. ,,budeš tam stát ještě dlouho, nebo půjdeš za mnou?" usmál se a já se vzpamatovala. Vystoupila jsem na pódium a stoupla si před něj. V rukou jsem pořád držela dvanáct bílých růží. ,,to ty?" sklonila jsem s úsměvem hlavu. ,,sám ne" vzal mě za bradu a hlavu mi zvedl. ,,už tohle déle nedokážu. Nechci, aby ti někdo ubližoval a nechci toho být strůjcem ani já. Už je to dlouho, co jsem si uvědomil, co doopravdy chci a to jsi ty. Miluju tě a chci tě mít jenom pro sebe, proto... Uděláš mě šťastným a budeš jenom moje holka?" Zašeptal a upřeně mi hleděl do očí. Ihned se mi do nich vehnaly slzy. Slzy štěstí. Možná, že nebyl jediný, kdo o mě usiloval, ale jeho jsem měla nejradši. Možná, že se dalo říct, že i něco více. ,,ano" zvedla jsem se na špičky a spojila naše rty. Nedokázala jsem popsat pocit, který jsem cítila, ale věděla jsem, že Ashton je jediný, co kterým jsem to cítila. Nebyl to Austin ani Luke. Jen a jen Ash.

,,jak dlouho vám to trvalo připravit?" Přejela jsem všechny pohledem. Sešli jsme se ještě předtím, než jsme museli na pokoje. ,,dohromady asi tři dny" zašklebil se Michael. Byla jsem hrozně šťastná. Měla jsem u sebe přátele a ještě k tomu přítele. Mého prvního, skutečného, přítele. Vše, co bylo před Ashem, bylo spíše pobláznění, dětská láska. ,,děti běžte už do pokojů" ozvala se za námi vychovatelka a my přikývli. ,,děkuju" zašeptala jsem Ashovi do ucha. On se usmál, sklonil se ke mně a něžně mě políbil.

,,jaké z toho máš pocity?" Začala mě hned vyslýchat Am, když jsme došly na pokoj. ,,je to úžasné. Cítím se hrozně dobře" dala jsem růže do vázy a přejela prsty po okvětních lístkách té jediné modré. ,,vážně se k sobě hodíte. Ashton je roztomilý a až po uši zamilovaný. Hanz nedává najevo moc citů. Vlastně... My už spolu ani moc nemluvíme. Připadá mi, že mě podvádí" svěřila se mi a já si sedla k ní na postel. ,,neznám ho tak dobře jako ty, ale měla by sis o tom promluvit s ním. S tímhle ti já moc nepomůžu" objala jsem ji kolem ramen. ,,promiň, nebudu ti kazit tvůj velký den" usmála se. ,,nic nekazíš. Uvidíš, že to bude v pořádku" s Am jsme si povídaly ještě dlouho do noci. Pořád si máme co říct. Možná proto jsme nejlepší kamarádky. U nás nikdy řeč nestojí a to je jen a jen dobře.

,,ahoj kluci" sedly jsme si k nim s Am na obědě. ,,kde máte Ashe?" Prohodila jsem, když nám pozdrav oplatili. ,,ještě něco dělá v hudebně" protočil se smíchem Michael očima. ,,Calum je zase v Sydney?" Pousmála se Am. ,,jo. Školu si prý dodělá dálkově a přijede jen na zkoušky. Po té blbé přehlídce jedeme tam taky chceme. Pojedete s náma?" Koukl se na nás dvě Luke. ,,já určitě ne" vycouvala z toho Am. ,,a paní Irwin?" Zamrkal řasami Michael a chytl se za srdce. ,,blbečku" zakroutila jsem nad ním hlavou. ,,uvidím" pokrčila jsem rameny a začala se usmívat, když jsem uviděla Ashe. Mířil k nám a u ucha měl mobil. Usmál se na mě, sklonil se a políbil mě. ,,posuň zadek" sedl si vedle mě a já se se smíchem posunula. ,,tak jo, pak ti všechno vysvětlím, zatím" položil hovor a mobil odložil na stůl. ,,kdo to byl?" kývl k němu Michael. ,,moje máma. Jako vždy, potřebuje vědět všechny novinky" protočil očima a všichni jsme se rozesmáli.

,,promiň Ashi, ale nemůžu. Musím jít na hodinu baletu. Mám to extra s učitelkou" protočila jsem očima. ,,tak zítra, nic si neplánuj. Chci si užít svojí holky" začala jsem se usmívat. Slyšet zrovna tohle hned zlepší náladu. ,,večer ti napíšu" objala jsem ho kolem pasu. Vůbec se mi od něj nechtělo. ,,pokud to přežiju" dodala jsem a zvedla hlavu s úsměvem. ,,přežiješ" políbil mě. ,,slečno Lili, můžeme jít?" Vyrušila nás učitelka po chvilce, co jsme se s Ashem jen tak mazlili. Bylo mi trapně a přitom tak hezky. ,,dobrý den" zazubil se na ni Ash. ,,napíšu ti" rychle jsem ho políbila a šla za učitelkou. ,,Ashton Irwin. Studuje hudbu, mám pravdu?" usmála se a já ji dala za pravdu. Byla jsem tak nehorázně šťastná...