Vzbudila jsem se okolo šesté, seběhla jsem schody a jak jsem byla ještě rozespalá, neuvědomila jsem si, které schody vržou... a samozřejmě, to by nebylo ono, Manolli stoupla asi na každý vrzavý schod! Paráda!
Během sekundy na mě vyběhla 'mamá' a už mlela. "Tharan Alex Manolli, okamžitě přestaň dělat ten rámus! A vůbec, jak to že jsi vzhůru a my ještě nemáme snídani? Už zase si neplníš svoje povinnosti! Do pěti minut čekám snídani do postele a nezapomeň na chudáka Amily. Do kávy chci tři kostky cukru a čerství chleba s tvarohem. Rozumíš?!" Už jsem měla toho teroru dost, nejsem žádná služka! Maminka byla moc hodná žena, v Ilisollu ji měli všichni moc rádi. Když umřela musela jsem se nastěhovat k maminčině známé - Isoldě Noře Wilaisové.
"Ne Isoldo! Co si to dovoluješ ty spratku! pro tebe jsem 'mamá'! Už nikdy! Nejsem tvoje služka, nikdy jsem nebyla! A víš co?! Amily je dávno mrtvá, slyšíš mrtvá!!! To není pravda, Amily je tu stále s námi a právě si ji probudila ty zbije odporná! Zmiz mi z očí! Sbal si ten svůj ranec a vypadni! S radostí!!!"
Kráva jedna! Vyběhla jsem zase nahoru. Do vaku jsem narvala všechno co jsem měla, pár šilinků (cca 25), spoustu maličkostí, na krk jsem si pověsila amulet po mamince, k pasu jsem si přidělala pochvu s mečem, ke kotníku dýku,...prostě jsem si vzala všechno co jsem podědila po mamince a věci, které jsem si sama koupila.
Pomáhám v krčmě a za to mi dávali peníze
