35. kapitola

549 31 5
                                    

Postávala jsem vedle Roxy a popíjela nějaké nealkoholické pití. Pohledem jsem skenovala okolí a hledala Justina. Vážně mě moc mrzelo to, že mě trochu ignoroval a pořád byl naštvaný, že jsem se takhle oblíkla a trvala na tom, že pojedu s ním. Já ho chápu, bojí se. Bojí, že mi někdo něco udělá, ale kde je pravidlo, že se to může stát jenom tady? Co jiné, normální všední dny, kdy jsem někde venku nebo tak, tam snad řádné riziko nehrozí? 
Je tak žárlivý a to je kurva roztomilé.

Před svýma očima jsem se pomaličku měnila ze slušné holčičky, co každou neděli chodívala do kostela, v divokou holku co konečně žije. Zažívám nebezpečné události a prožívám normální život, každého mého obyčejného vrstevníka. Byla jsem šťastná.

,,Hej, Faith" Roxy mi zacloumala ramenem. Obrátila jsem k ní pohled. ,,Pokud přemýšlíš nad Justinem, tak to vzdej. Ten kluk je fakt šílený a někdy se chová jako debil. Nic si z jeho arogantního chování nedělej. Bude to v pohodě, ale hlavně mu nedej najevo, že tě to mrzí. To mu dodá pocit výhry a to ty nedovol" mrkla na mě a usmála se. 

Nevím jak dlouho a dobře ho zná, ale mělo to logiku. Ale.. I přesto jsem ho teď chtěla nutně najít a pevně ho obejmout. Políbit ho na jeho úžasné rty a popřát mu hodně štěstí v závodu. Proto, jsem nemohla uskutečnit Roxaninu radu, ačkoliv byla velmi dobrá.

,,Hned přijdu" vrazila jsem jí kelímek do ruky a už se tlačila davem pryč.

,,Hej, počkej? Kam jdeš! Bieber mě zaškrtí pokuď se mi ztratíš a něco se ti stane!" řvala za mnou, ale já neměla v plánu se zastavit a vrátit se. Bude to rychlé. Hned budu zpátky.

Dostala jsem se nevím kam, ale všude byli stále tisíce lidí a aut. Spatřila jsem známou tvář.

,,Ryane!" křikla jsem a cpala se mezi lidmi za ním.

,,Faith?" Ryan se na mě překvapeně podíval, v ruce svíral plechovku piva. ,,Co tady děláš? Nemáš být s Roxy?" 

,,Jo a hned zase budu. Nevíš kde je Justin?" nějací dva kluci co šli kolem si mě obdivně prohlíželi. Jeden zvízdl a ten druhý mě plácl po zadku. Nadskočila jsem a šokovaně na ně civěla. Ryan se na ně vražedně podíval a tomu co mě plácl jednu vrazil. ,,Nesahat" zaskřípěl zuby a ten kluk na něj zděšeně hleděl. Odešli a já tam pořád zkoprněle stála. ,,Vím, pojď" vzal mě za loket a někam táhl.

,,D-díky" vysoukala jsem ze sebe. On jen mávl rukou.

,,Dělám laskavost kamarádovi. Nerad by tohle viděl, sám nakázal Roxaně, aby nakopala prdel všem co se tě jen dotknou" zamumlal. 

,,Hmm..." 

Prorvali jsem tou masou nadšených lidí a dostali se na menší plac. Na druhé straně postávali dvě mužské postavu. Tu jednu jsem poznala okamžitě. Byl to Justin. Ten druhý kluk, blonďák, mi byl však naprosto neznámý.

,,Zde vidíš našeho marného Codyho Simpsona, který neustále věří, že Justina porazí.Ale vždycky je poslední on. Je nepoučitelný a pěkně otravný" sdělil mi Ryan. Chtěla jsem se tam vydat, ale on mě zatáhl zpátky. Narazila jsem do jeho hrudě a načuřeně se na něj podívala.

,,Nemůžeš tam jen tak jít. Oni dva právě prožívají velmi důležitý rozhovor, nemyslím, že by uvítali tvou přítomnost" zavrtěl hlavou.

,,Ale já musím nutně mluvit s Justinem" namítla jsem.

,,To je mi jedno. Teď tam prostě nechoď, stejně by tě poslal pryč" řekl rozhodným hlasem.

,,Hmm..Stejně jako normálně. Vadím mu tady, nechtěl mě tu. Jenom mu tu přidělávám starosti, možná by jsi mohl být tak hodný a odvést mě domu" rezignovala jsem. Jo, prostě jsem to vzdala. Vážně jsem tady nechtěla být za vetřelce, za někoho, koho tu Justin nechtěl. Jo, jasně. Já vím,že se jen o mě bojí, ale jeho chování mi ubližuje. Třeba uvítá, když odjedu.

Rychle a zběsile (jeď a nebo zemři)Kde žijí příběhy. Začni objevovat