The Queen of Surenia✔️

XXXV.

už 35. kapitola? To to uteklo.. a zároveň záverečná😕🙂tak si jí užijte!

Alex a Zirk bojovali s vlkem. Zirk bojoval mečem a Alex s živlem ohně a elekinezí. Vyčerpaně jsem to pozorovala. Bolely mě ruce od meče a má magie byla stále slabá. Vlk vrčel a kňučel, oháněl se čelistmi a uhýbal před mečem a plameny. Náhle však vyskočil na Zirka, povalil ho k zemi a zakousl se mu do krku, z něhož se ihned vyvalila rudá tekutina, jenž máčela a barvila trávu pod tělem. Začalo mi být zle. Nesnesla jsem ten pohled a radši se zaměřila na vlka povolující své čelisti. On zabil mého rádce a kamaráda Zirka, téhož Zirka, který mě doprovázel celý rok a půl, pomáhal mi a bránil mě. Chápal mě. Ale teď už je mrtvý a může za to on...
,,Ne! Ne ne ne ne!! Rhône!!" jméno jsem přímo zařvala. Můj hlas přeskakoval zlostí. Pak jsem sklopila pohled k zemi. Zaťala jsem ruce v pěst. Náhle bylo takové ticho, že šlo slyšet mé zlostné skřípání zuby. Zatnula jsem všechny svaly v těle a nechala v sobě růst neuvěřitelnou bolest a zlost. Zabil mého blízkého. Zaslouží trest. Klouby na mých rukou byly bílé od pevného svírání a nehty se zarývaly do dlaní. Zaslouží smrt. Z mých dlaní odkápla kapička krve. Mé nehty se zaryly do masa na dlaních. A zabiju ho vlastní rukou. Další krvavá kapka dopadla k zemi a já zvedla pohled na vlka. V mých očích se odrážela zuřivost, šílenost a bolest. Zkrze vyceněné a zaťaté zuby se začalo ozývat zvláštní a děsivé vrčení z mého hrdla. Začal vát silný vichr. Obloha se zatáhla a tvořily jí jen černé mraky. Začalo hřmít a blýskat. Jeden blesk udeřil kousek od vlka a Zirkova těla. Vlk začal couvat, Alex se mezitím někam vypařil. Začala jsem přistupovat k vlkovi.
    Obešla jsem tělo a stále propalovala vlka pohledem. Za jeho ocasem udeřil další blesk, který donutil vlka zastavit. Mé pěsti začaly jiskřit. Drobné blesky pomalu postupovaly po celém mém těle a mě zaplavilo příjemné teplo a síla mé magie. V mých žilách začala proudit teplá magie. Mě a vlka dělilo dobrých dvacet metrů. Napřáhla jsem ruku dlaní směrem k vlkovi. Ten se ihned proměnil zpět v Rhôna. Náhle se však vznesl do vzudchu.
,,ano, přesně, dokáži levitovat" zavrčel posměšně. Ke snížení jeho ega jsem vzlétla do vzduchu. Opět jsme se měřili pohledy ve vzduchu. Ze stromu v rohu nádvoří se uvolnil list a třepotavě mířil k zemi. Vyčkávala jsem. Lístek se dotkl země a my, jako bychom vyčkávali přesně na tento signál, oba najednou vyrazili proti sobě. Já však plná odhodlání vyrazila neuvěřitelnou rychlostí. Vše okolo mě byla jen barevná šmouha, jako by se vše zastavilo a já se soustředila jen na jednu věc. Rhôna. Ruce jsem měla zaťaté v pěst a mírně pokrčené u těla, příravené vystřelit živel či elekinezi. Křídla u těla. Až závratně rychle jsem se blížila proti svému soupeři. O setinu sekundy už jsem prudce zastavila, ruce jsem měla těsně před hrudníkem vyděšeného a časovým kouzlem paralyzovaného Rhôna. Od mých dlaní se rozlinula zář a já vpálila ohnivou kouli Rhônovi přímo do hrudi. Ve stejnou chvíli časové kouzlo povolilo. Rhôn vytáhl svůj meč. Já sáhla do pochvy u mého pasu, ale byla prázdná. Předtavila jsem si dva motýlí meče. Náhle jsem je držela v ruce, ale nebyli hmotné, nýbrž byly z mé magie. Modře zářily a proletovali nimi malé blesky. Nevážily vůbec nic. Skřížila jsem je před svým obličejem a vyčkávala. Rhôn se na mě vrhl. Zaútočil svým mečem na mé křídlo. Jeho útoku jsem se však snadno vyhnula přesně načasovanou teleportací o dva metry výše. Rhôn vypadal zuřivě a zároveň zmateně. Když se na mě opět vrhl, tentokrát ze spoda, já se přemístila za něj. Okamžitě se otočil a zaútočil na mě mečem. Ten jsem se svým vykryla a také zaútočila druhým magickým mečem. Ten našel svůj cíl na Rhônově obličeji a zanechal nehezký šrám olemovaný popálenou kůží, táhnoucí se přes celý obličej. Před další rozmachem meče jsem bleskurychle uhnula dozadu a rovnou zaútočila oběma meči najednou. Své tělo jsem mírně shrbila při máchnutím křídel tak, abych se mírně posunula nahoru. Zvedla jsem meče podél křídel a sekla do X. Ve středu se však oba setkaly se soupeřovým mečem. Zvedla jsem jeden koutek úst a zasmála se. Náhle mé meče zmizely a já začala posílat blesky proti Rhônovi, vyhýbajíc se jeho meči. Měla jsem navrch. Protože jsem byla poháněná bolestí a žalem. Pak jsem svojí elekinezí Rhôna uveznila do jakéhosi pláště, který se okolo něj začal stahovat. Při každém jeho protestu dostal vcelku silnou elektrickou ránu. Celé jsem to řídila natáženými rucemi a prsty. Vztekle jsem Rhôna drtila svou magií a on bolestně křičel. Tak dlouho jsem na něj vylívala svůj vztek, dokud se nepřestal vzpouzet a jeho tělo neopustila duše.
,Je mrtvý. Pomstila jsem Zirkovu smrt. Zabila jsem ho. ' pomyslela jsem si vítězně, svou magii svírající tělo jsem vtáhla zpět do svých prstů. Tělo Rhôna s dusnutím dopadlo na zem. Kus od Zirkova těla. Začala jsem se pomalu snášet k zemi a pohledem přejížděla po mých vojácích. V jejích pohledech se zračily různé emoce. Od hrůzy z pohledu na dvě zubožená těla, přes zmatený výraz až po vítězný úsměv. Vojáci začali skandovat a uznale tleskat. Ze mě pomalu opadal všechen vztek.
,,Stráž-ce! Stráž-ce! Stráž-ce!..." ozývalo se ze všech stran.

Tak a je to tu...🥺🥺😭mám v očích slzy, tentokrát to myslím vážně...konec. Poslední kapitola před epilogem. Jinak R.I.P. Zirk.😭
Takže...Vaše dojmy z tohohle příběhu? Pište mi názory🙂

Mějte se, vaše Stormina Starina Karmina✌️