Babygirl...|SPN fanfiction|

Blood of my blood

,,Reficiendum," zašeptala jsem trochu hlasitěji, než jsem chtěla a oba dva se na mě ve zpětném zrcátku podívali. Nejeli jsme ani dvě minuty.

Kouzlo zabralo okamžitě, do žil se mi vlil adrenalin a já se na zadním sedadle zpříma posadila, s naprosto jasnou myslí a úsudkem. Tohle kouzlo se hodí, když dostanete pěstí, nebo když se pozdě večer učíte na srovnávačky.

,,Byla to magická formule?" zeptal se Simba zaraženě a otočil se na mě. S jasnou myslí se mi samozřejmě vrátil i smysl pro humor a sarkazmus.

,,Ne, bylo to jméno mého poníka, kterého jsem měla když mi bylo pět," ušklíbla jsem se něj a potřásla hlavou.

,,Myslím to vážně," řekl a naléhavě naklonil hlavu,

,,To já taky," mrkla jsem na něj a tajemně se pousmála.

,,Nědělej si ze mě srandu."

,,Ani by mě nenapadlo," ušklíbla jsem se znovu.

,,Ale jaktože..."

,,Tak dost! Sklapni a nech ji být," okřikl ho náš řidič a on okamžitě zmlkl. Když zvýšil hlas, trhla jsem sebou.

Dál jsme jeli v tichosti, celých pětadvacet minut napjatého dusného ticha. Dívala jsem se z okénka na rozmazanou krajinu u silnice a přemýšlela nad tím, co jsem udělala v baru. Neměla jsem to v úmyslu, nechtěla jsem nikomu ublížit, ale prostě se to stalo. Zastavili jsme se až u motelu Star.

Z okénka jsem jen tiše sledovala neony, které problikávaly v nepravidelných intervalech. Znáte takový ten pocit, když vás začne iritovat nějaká maličkost? Jako třeba vlas na podlaze v koupelně, jedna jinak barevná kachlička na dlažbě a tak podobně.

Tohle byl přesně ten pocit, a tak jsem si pomyslela, že by bylo lepší, kdyby prostě ten levný neon přestal blikat. A on v ten moment přestal. Napadlo mě, že jestli někdy přestanu lovit, budu elektrikář.

,,Tak fajn, děvčata...jsme tady," utrousil bývalý snoubenec mé matky a vystoupil z auta. Propalovala jsem ho pohledem, a sledovala ho, když mi otevíral dvířka.
————————————————————————
Nechtěla vystoupit, prostě tam jen seděla se zkrvavenýma rukama v klíně a nevraživě na mě zírala. Pohybem ruky jsem jí naznačil aby šla s námi, ale ona mi jen dál zírala do očí.

Prohlížel jsem si její tvář. Měla rty po matce, stejně tak i nos, ale jedna věc z ní přímo křičela, že je má dcera. Ty oči. Hluboká zelená kukadla s jiskrou. Byla vážně hezká, ale v téhle situaci by si z ní každý cvrkl do kalhot. Ten pohled byl tak tvrdý a chladný až mi z něj běhal mráz po zádech.

,,Ukaž, vezmu ti tašku," nabídl se jí Sam a ona ho nechala. Mně by nejspíš sežrala ruce na místě.

Pomalu vystoupila a všichni jsme se vydali ke dveřím motelu. Když jsem se na ni podíval, třásla se, ale stále měla ten neústupný výraz.

Odemkl jsem dveře pokoje a nechal ji vejít. Překvapilo mě, že jako první zamířila ke stolu, na kterém stála láhev whiskey. Ani jsem nestihl zareagovat a ona už tekutinou plnila misku, co stála na kuchyňské lince. Pak do ní ponořila ruce.

Se Samem jsme oba zalapali po dechu. Jen ta představa, jak to musí pálit nás zbavila hlasu. Ona ale nic neříkala, po chvíli jen vytáhla vydezinfikované ruce z alkoholu a opláchla si je vodou ve dřezu. Nikam nespěchala.

,,Tebe to nebolí?" zeptal se konečně Sam, když si ruce sušila papírovými utěrkami.

,,Zvládnu to," řekla a vyrovnaně se usmála.

,,Počkej, zavážu ti to," navrhl jsem a začal hledat v pokoji obvaz. Člověk by řekl, že lidé jako my, ti co mají stále co ošetřovat, budou mít alespoň lékarničku.

Došel jsem k ní a ona si, i když stále odtažitě, nechala obě dlaně ovázat. Nepodívala se na mě, místo toho sledovala své ruce. Když jsem skončil, pokývla hlavou ve zmamení díku.

Pak zvedla hlavu a rozhlédla se po pokoji. Došlo mi, co si to tak zaujatě prohlíží, všechen ten nepořádek.

,,Jen abyste věděli, já neuklízím," usmála se nevinně a já zatajil dech. Předtím v baru se sice smála, ale tohle bylo jiné. Ten úsměv byl až příliš podobný tomu mému.

,,No ty vole... Jako bych se díval na svýho bratra v... holčičí podobě," konstatoval Sam a ukázal na nás dva. Oba jsme mu věnovaly totožný překvapený pohled a on se zamračil. ,,Nechte toho, je to fakt děsivý," dodal a zastrčil si ruce do kapes.

,,Ok..." přejel jsem si rukou po tváři a obrátil se na svou dceru, která mě tiše pozorovala. Od chvíle, co jsme vešli do motelu se její chování změnilo. Byla taková... najednou mi připadalo, že odpovídala svému věku. Už to najednou nebyla žhavá barmanka v přiléhavém topíku, s ostrým jazykem a rudými rty. Teď byla jen malá holka, pro kterou si přijel otec, o kterém nevěděla, že vůbec existuje a před malou chvíli dostala pěstí a pořezala si ruce. A taky malém vyhodila bar do vzduchu, ale to nechme být.

,,Asi máš hodně otázek," začal jsem a rukama bezradně máchl v prostoru. ,,Ale nejdřív nás představím, co ty na to?"

Jen neznatelně přikývla. Vypadala jako malé ptáčátko a mně se chtělo zabalit ji do deky a posadit ji k televizi s kakaem v ruce, zatímco budu připravovat palačinky a Sam ještě skočí pro zmrzlinu.

,,My dva jsme bratři. Tohle je Winchester mladší- Sam, je to strašnej šprt, rád všechny kolem sebe poučuje a má příšerný vkus na hudbu," odmlčel jsem se a zjišťoval pohledem u svého bratra, jak mi to jde. Netvářil se zrovna nadšeně.

,,Já se jmenuju Dean..." nevěděl jsem jak dál. Nejistě jsem se podíval na Sama, který se zřejmě rozhodl mě v tom nechat.

,,A jsi zřejmě...něco na způsob...mého otce," konstatovala a já povytáhl obočí.

,,Něco na způsob otce? To potěší," ušklíbl jsem se a založil si ruce na prsou. Možná to bylo o něco agresivnější gesto než jsem zamýšlel.

,,Omlouvám se, ale za poslední hodinu jsem stihla přijít o matku, o svůj starý život, pořezala jsem se, můj šéf mi jednu nekompromisně vrazil a my budeme rozebírat mé vyjadřování ohledně přiznání si, že mám otce, který o mě patnáct let nejevil zájem?"

Nezmohl jsem se na slovo a jen překvapeně zamrkal a spustil ruce zpátky podél těla. Bylo to, jako by měla vypínač. Napadlo mě, že si asi pořídím pár těch příruček o zvládání adolescentů.

Náhle zatřásla hlavou a jemné vlnité prameny vlasů se jí otřely o tváře. Přešla místnost, vzala Samovi z rukou tašku, skoro jakoby ani neměla pořezané ruce a beze slova se vydala do koupelny.

Když za sebou zabouchla dveře, sesunul jsem se na židli u jídelního stolu a rovnou z láhve se napil whiskey, která zbyla. Bezradně jsem zvedl zrak ke svému bratrovi, který zcela automaticky vytáhl z lednice pivo.

,,Na stupnici od jedné do deseti, jak moc jsme v hajzlu?" řekl jsem a přitáhl si svoji láhev.

,,Upřímně? Asi tak patnáct," ušklíbl se Sam a napil se.