Babygirl...|SPN fanfiction|

Party me, Mr. Winchester

,,Jsi v pohodě?" zeptal jsem se Marylin, která seděla vedle mě a byla až podezřele tichá.

,,Jo, jasně," odpověděla nepřítomně a dál koukala z okénka.

,,Ale notak, první den ve škole nemohl být zas tak špatnej," zkusil jsem ji povzbudit, ale ona zavrtěla hlavou.

,,Vlastně nebyl špatnej, byl příšernej," zavrčela a naštvaně si založila ruce na hrudníku. Tlumeně jsem si povzdechl a otočil jejím směrem hlavu.

,,Co se stalo?"

Chvíli mlčela a tiskla rty k sobě, jakoby nechtěla, aby se jí z pusy dostalo jediné slovo, ale nakonec promluvila.

,,V jídelně jsem měla menší nedorozumění s místní královnou školy a pravděpodobně jsem si tak shodila pověst, kterou jsem si ještě ani nestihla vybudovat," povzdechla si a sesunula se na sedadle skoro do lehu.

,,A představ si, že mě ta kráva chtěla polít," zamrmlala a svraštila nad tou myšlenkou obočí.

,,Teď bych ti asi měl říct, abys nenadávala, ale já bych to neřekl jinak," pokrčil jsem rameny a ona se zasmála. Při tom zvuku mě zahřálo u srdce.

,,Vlastně se ani nedivím, že ses hnedka první den pohádala s někým takovým," zasmál jsem se také a ona povytáhla obočí.

,,Nedivíš?"

,,Ne, protože já jsem byl úplně stejný, Sam ti to potvrdí," mrknul jsem na ni.

,,A nic si z toho nedělej, brzo na to všichni zapomenou," utěšoval jsem ji, ale ona si jen povzdechla a znovu se na sedadle narovnala. Ruku měla položenou na koleni a prsty neklidně bubnovala nepravidelný rytmus.

Chudák holka, pomyslel jsem si a skousl si spodní ret. Pohledem jsem se vrátil k silnici, která nás neomylně vedla k Bobbymu.

Už jsem viděl vraky aut zaparkované na dvoře, když mě napadlo, že bych se měl pokusit ji nějak rozveselit. Seděla vedle mě jako klubíčko nervů a já bych se na na ni vlastně nemusel ani dívat, abych z ní cítil, jak je na sebe naštvaná.

,,Marylin..." začal jsem, aniž bych věděl, co chci vlastně říct. Tázavě se na mě obrátila s povytaženým obočím.

,,Jak bych ti měl vlastně říkat?" vypálil jsem bez rozmyslu, i když nad touhle otázkou jsem se už nejednou zamyslel.

Neurčitě pokrčila rameny, což jsem bral jako svolení k uvažování nahlas.

,,Sam ti říká Mary, Bobby... Jak ti vlastně říká Bobby?"

,,To záleží na situaci," zatřásla mírně hlavou. ,,Když hrajeme šachy a já ho vytáčím, říká mi Winchesterová, když se nic zvláštního neděje, jsem prostě Marylin."

,,Tak to bych ti měl vymyslet nějakou přezdívku," zazubil jsem se na ni, ale ona mé nadšení ani v nejmenším nesdílela.
————————————————————————
Vyřízeně jsem sebou plácla na postel. Byl to teprve první den a já se nedokázala zkrotit, abych všechno okamžitě nezničila.

,,Tak pojď, vstávej. Nemůžu tě nechat se v tom takhle utápět," povzdechl si Dean stojící ve dveřích. Přešel ke mně, ale já se ani nehnula.

,,No dobře, jak myslíš," prohodil. Nejdřív jsem myslela, že to znamená jeho rezignaci, ale hned jakmile pode mě zasunul předloktí a zvedl mě do náruče, bleskově jsem změnila názor.

,,Co to děláš? Polož mě zpátky, já nikam nechci," vztekala jsem se a snažila se vykroutit.

,,Jedeme do města, musíš si pročistit hlavu, nebo se mi tady složíš," prohlásil odmítavě a místo toho, aby mě držel v náruči, přehodil si mě přes rameno a vydal se ke schodům.