Seoul Rush | BTS

8. kapitola - Win and loose

Mohli oslavovat. Úspěšně se jim podařilo odcizit ono zatraceně úžasné auto, které potřebovali, aby se byli vůbec schopní zúčastnit závodu. Od toho momentu už by mělo vše jít snadno, vyjímaje nepředvídatelné situace, které mohly samozřejmě kdykoliv nastat. Ohledně toho úžasného Subaru se už ale nemuseli ničeho bát.

Yoongi, jakožto muž ponořený hluboko do nelegálních záležitostí - kromě nelegálních závodů měl na svém kontě i pár jiných incidentů -, si bohužel nemohl dovolit riskovat volat na ně policii a vůbec krádež jakkoliv řešit. Sám by se tím namočil do rozsáhlých problémů. A tak se nikdo z nich nemusel obávat. Mohli jen z povzdálí pozorovat jeho zlost, která zřejmě neznala konce.

„Na nás!" vykřikl Namjoon se smíchem, načež si přiťukli skleničkami s drahým alkoholem. Trocha tekutiny jim všem ulpěla na rukou, ale o to nejevili sebemenší zájem. Proč taky ano, když je v tu chvíli naplňovala jen a jen čirá radost? Jejich hrdla se rozhořela známým plamenem a oni nemohli jinak, než se bavit.

Hoseok oba své kamarády velmi brzy dotáhl na pódium, které se v baru nacházelo, domluvil jim vystoupení. Barman přeci jen svolil, konec konců, aspoň tak atmosféru uvnitř trochu oživí. A tak si každý vzal do ruky mikrofon, ozkoušeli jejich funkčnost a získali si pozornost všech přítomných lidí.

Místnost se brzy naplnila nadšeným tleskáním a výskotem, doprovázejícím hudbu a vystoupení tří mladíků, kteří rozhodně věděli, jak ostatní pořádně nabudit. Při choreografiích, kde měl hlavní slovo Hoseok, z nich lil pot, ale všichni tři si užívali světla kolem, hudbu v uších a skandování přezdívek, jakmile je někteří z přítomných poznali. Převážně rappové písně byly doplněny o Jinův příjemný hlas, který však, když bylo potřeba, dokázal snadno přejít do hrubého, ze kterého naskakovala husí kůže a příjemný mrazík podél páteře.

Hnědovlasý tanečník, naprosto pohlcen atmosférou, si dovolil bez obav skočit do davu a na tváři se mu rozlil široký úsměv, když ucítil své tělo podepřené několika páry paží, zatímco ty, které se ho nedotýkaly, se snažily k jeho tělu dostat. Jakmile se nohama setkal opět s povrchem pódia, nadšeně roztančil své tělo do rytmu hudby a lidé jeho energický čin nadšeně následovali.

*

Yoongi, na druhé straně, bělal zlostí. Byl nucen urychleně se dostavit na chirurgii, kde musel nějak zaobalit své zranění. Doktor mu zjevně nevěřil ani slovo, ale raději se z něj nepokoušel dostat nic dalšího - nerad by riskoval ránu do obličeje a plýtval materiálem na zranění i druhé z černovláskových rukou. Krvavá rána na kloubech potřebovala šikovné stehy a kloub prostředníku se musel zafixovat, aby se do měsíce zahojil.

Když pak jel domů, stále plný zloby, nekočíroval své emoce a několikrát se přistihl, jak překračuje povolenou rychlost. Ne, že by ho to nějak zajímalo, přestože mu jedna stránka mozku radila, ať raději zpomalí. On byl však až příliš pohlcen vztekem, proto vůbec nedbal nějakých logických úvah a dojel domů tak rychle, jak jen mohl. Před stavbou už postávali všichni tři členové jeho týmu.

Vystoupil, zamkl auto vypůjčené od společnosti, v níž pracoval, a ignoroval jejich otázky na zraněnou ruku. Jednoduše otevřel dveře, skopl ze sebe tenisky a vkráčel dovnitř svého obydlí. Minutu potom zaslechl zabouchnutí dveří a brzy stáli všichni uprostřed obývacího pokoje. Mladíkům hrál na tvářích nechápavý výraz, jelikož takhle naštvaného snad Yoongiho ještě v životě neviděli.

„Dneska," vyprskl černovlasý první slovo, při tom nepřátelském zvuku sebou všichni škubli. „Dneska jsem si v klidu dopřával odpočinek u sebe doma, dokud jsem neuslyšel alarm. Nějakej zkurvysyn se dostal do mojí garáže," jestliže byl předtím naštvaný, těžko říct, jakým slovem by ho popsali po vyřčení těch několika málo vět. Připomínal zvíře, které je přichystané po někom skočit a rozdrásat mu hrdlo.