Forever is a long time [Marcus and Martinus]

22.kapitola

Ellen:

Byla jsem z toho rande opravdu nervózní.Za svůj dosavadní život jsem měla kluka jen jednou s zrovna slavně to nedopadlo.A rande?Panebože snad ještě nikdy jsem se takhle neztrapnila.

A proto mám z rande s Macem takový strach.Marcus je úžasný kluk, ale přece jenom se tak dlouho neznáme.Co když mu na tom rande dojde jaká jsem otravná a nebude mě chtít?

Nebudu vám lhát, jsem do Marcuse zabouchlá už od prvního pohledu.Asi láska na první pohled?Kdo ví.

Proto když se mě v nemocnici zeptal jestli s ním půjdu na rande, div jsem nepištěla štěstím.

Nakonec jsem doma půl hodiny řvala do polštáře a snažila se pochopit že se to fakt děje s že mám zítra rande s Macem.Ó můj bože ještě teď jsem z toho vyklepaná.

Teď se ale klepu ještě víc, protože pochoduju před svojí skříní a snažím se vymyslet nějaký vhodný outfit.

Jelikož mi Mac vůbec neřekl kam půjdeme, musela jsem si vzít něco co by se hodilo na všechny příležitosti.

Nakonec jsem po velmi dlouhém hrabání ve skříni sestavila tohle:

Opravdu mě nic lepšího v tu chvíli nenapadlo.

Sedla jsem si k toaletnímu stolku, připravená něco udělat s tím hrozným obličejem, který se na mě teď dívá.

Nanesla jsem lehký make-up, pudr, řasenka a trochu jsem zvýraznila obočí.Na rty jsem nanesla nesmivatelnou rtěnku.Já kdyby náhodou.

Vlasy jsem si sepla do vysokého culíku a naposledy zkontrolovala svůk vzhled v zrcadle.

Když jsem zcházela schody, jako na zavolanou se ozval zvonek.Nazula jsem si boty a s hlubokým nádechem otevřela dveře.

Stál tam.V celé své kráse.Na sobě měl bílé džíny, bílé tričko a džínovou bundu.Vypadal fakt sexy.

Věnoval mi jeden ze svých dokonalých úsměvů a já se div neroztekla.

,,Můžeme?" zeptal se a já přikývla.Zamkla jsem a společně jsme se vydali někam, mě neznámo kam.

~~~

,,Marcusi nech už toho" zaúpěla jsem když mě už od samého smíchu bolelo břicho.

,,Ale ono se to fakt stalo!Normálně mi ruku sežehl oheň!" vykřikl a rozhodil kolem sebe rukama.

Čímž způsobil že mi drkl do kelímku s kafem, které se mi vylilo na bílé tričko.No super!Já věděla že se stane něco trapnýho.

,,Ježiši promiň, to jsem opravdu nechtěl, počkej hned ti přinesu nějaké kapesníky" začal mlít páté přes deváté a než jsem ho stihla zastavit, už bežel na WC.

Za vteřinu byl zpátky s plnou hrstí papírových ubrousků, které jsem si od něj se stydlivým úsměvem vzala.

Snažila jsem se tu hnědou skrvnu nějak zmenšit, ale čím víc jsem to drhla, tím to bylo horší.

Povzdechla jsem si a použité utěrky hodila do koše.

,,Vážně se hrozně moc om-" začal se zase omlouvat, ale já ho hned zarazila.

,,To je v pořádku.Je to jen tričko" usmála jsem se na něj, ale on sklopil pohled.Co jsem udělala špatně?

,,Chápu když teď budeš chtít jít domů" zamumlal Marcus a já se musela usmát.

,,Ani náhodou.Jedno rozlité kafe a skvrna na tričku jen tak nezničí tohle rande.Jen mě vezmi někam kde není tolik lidí" zasmála jsem se a trochu zrudla když se jeho čokoládky zabodly přímo do těch mých.

,,Jak si přeješ" řekl a vyvedl mě ven z kavárny.

Šli jsme někam, kde to očividně má Marcus moc rád, protože se celou dobu usmíval.

Nakonec jsme spočinuli na malém kopečku, kde stál altánek, ze kterého byl výhled na celé Trofors.

,,Páni" vydechla jsem a opřela se o zábradlí.

Marcus si stoupl vedle mě a začala naše nenucená konverzace.

Zrovna jsem byla u toho, jak jsem se totálně ztrapnila před celou třídou, když se ke mně Marcus otočil s vzal moje ruce do těch svých.

Když se naše pokožky střetly, projela mnou vlna neuvěřitelné energie a srdce se mi divoce rozbušilo.

,,Ellen, ještě nikdy v životě jsem nepoznal tak úžasného člověka jako jseš ty.Kdyby jsi k nám do té třídy před pár týdny nepřišla, nevím co bych teď dělal.Nejspíš seděl doma a znuděně koukal z okna.Neumím si ten život bez tebe představit.A taky si ho neumím představit kdyby jsi teď řekla ne a pro-" nedořekl to, protože ho přerušily moje rty.

Nejdřív jsem si nebyla jistá jestli to mám udělat, ale po všech těch nádherných slovech jsem to prostě nevydržela.

Zprvu byl překvapený, ale neváhal ani minutu a začal spolupracovat.Bylo to jako droga.Jeho polštářky jemně narážely do těch mých a já se konečně odhodlala mu odpovědět na jeho nezodpovězenou otázku.

,,Ano" zamumlala jsem mu do rtů a já cítila jak se usmál.Za pas si mě přitáhl blíž k sobě a druhou rukou mě hladil po líčku.Já mu svoje ruce dala za krk a zapletla mu prsty do rozpuštěných vlasů.

Vážně je teď jenom můj?Panebože já snad sním!

———
Hellooo here is Maggie again💖
Tak jim to vyšlo no😂Ale tak kdo by tomu blonďáčkovi dokázal odolat?😍
byee💋
maggie