Malfoy Manor (Harrylu)

2 | Výprava k Malfoy Manor

Harry se probudil značně polámaný, ještě si nezvykl na tvrdost zdejší postele. Nahmatal na nočním stolku brýle a nasadil si je na slepené, rozespalé oči. Ani se nesnažil potlačit zívání, bylo to zbytečné. Spal víc než zdravých osm hodin, soudě dle času na hodinkách, což byl možná důvod jeho nekonečné únavy.

Zvedl se a přelétl pohledem malou ložnici. Nic kromě prostorné vestavěné skříně, nepříjemné postele a malého nočního stolku se ve čtvercové místnosti nenacházelo. Měl by však uklidit rozházené oblečení a poházené dopisy od přátel, než se mu podaří něco zničit.

Přesunul se do koupelny, která se už od prvního pohledu stala jeho nejoblíbenějším pokojem. Mohla za to pohodlná vana, do níž si i po ránu nechal napustit teplou, skoro vařící vodu, zatímco si vyčistil zuby a v rozbitém zrcadle si částečně srovnal svou nepoddajnou kštici. Holky na to prý letěly, ale jemu to připadalo akorát otravné. Permanentně vypadal, jako když zrovna vstal, a při významných událostech to nepřinášelo pozitivní reputaci.

Vana smyla veškerou únavu, jíž doposud pociťoval, a vykouzlila v jeho tváři spokojený úsměv. Brzy se uvolnil natolik, že dovolil vlastním myšlenkám vzpomínat na předešlý večer v hostinci, kde si vyslechl velice zajímavé teorie o nadpřirozeném jevu vyskytujícím se v Malfoy Manor, tajemném sídle za vesnicí. Potkal zároveň jistého, kontroverzního Nicholase Flamela. I nyní se pozastavoval nad jeho jménem, protože znával pouze jednoho jediného Flamela, Nicolase, autora Kamene mudrců, který údajně zemřel relativně nedávno. Bylo pozoruhodné, jak byl svět malý.

Slíbil si, že se dnešního dne k Malfoy Manor zajde podívat, a také to hodlal splnit. Lepší plány neměl, přátele si zde ještě nenašel a v práci měl volný den, takže mu nic nebránilo. Dnes byla navíc ještě šance, že se mu podaří najít a chytit Flamelovy ovce, které by o pár dní později mohly být nenávratně ztraceny v okolních lesích.

Jen velmi nerad opustil vanu, nicméně ve vychladlé vodě by mohl akorát nastydnout, což by bylo nemilé a zbytečně by to vše komplikovalo. Z koupelny zamířil rovnou do kuchyně, odhodlán uvařit si něco před odchodem. Sice býval na škole otřesný v lektvarech, za což si ho profesor Snape velice nevybíravým způsobem dobíral a dusil ho, ale vařit se díky své bývalé přítelkyni naučil vcelku slušně. Velmi nerada se tomuto řemeslu věnovala, tudíž Harrymu nezbývalo nic jiného.

Rychle zahnal myšlenky na Ginny, posmutnělá nálada se jej ovšem už stihla ujmout, přestože o to nestál. Miloval Ginny celým svým srdcem a ona ho akorát vodila za nos a hrála si s ním. Zjistil to až díky článku v novinách a bylo to poprvé, co byl Ritě Holoubkové vděčný za něco, co napsala. Nejprve nechtěl věřit, že by Ginny měla něco s dalšími dvěma členy ministerstva kouzel, ale doložené fotky ho v tom usvědčily. Navíc mu to sama přiznala, když se jí vyptával a doufal, že všechny urážky popře. Prý pro ni nebyl v posteli dost dobrý, ačkoliv se mu snažila dát šanci. Jak stupidní.

Harry zavrtěl hlavou a soustředil se na krájení zeleniny do polévky, jako kdyby na tom závisel jeho celý život. Později zasedl za dřevěný, rozviklaný stůl a dosyta se najedl, naštěstí s již neutrální náladou. Přemítal, co za kouzla mohla chránit staré panství, a napadlo ho jich hned několik. Cave inimicum, fianto duri, repello inimicum a další.

Vzpomínky mu téměř okamžitě zabloudily ke škole čar a kouzel v Bradavicích, jíž úspěšně před pěti lety vystudoval, a musel se usmát. Ředitel Brumbál i profesorka McGonagallová ho zasvětili snad do všech kouzel, jimiž byly Bradavice chráněny, protože si to zasloužil svou úspěšností v hodinách obrany proti černé magii pod vedením profesora Lupina. Považovali ho za nejnadanějšího mladého kouzelníka posledního století, což mu tehdy připadalo přehnané, ovšem užíval si jistá privilegia; kupříkladu byl zasvěcen do několika tajemství a tajných kouzel, která mu pomohla bez problému zvládnout zkoušky OVCE a následně se vydat na dráhu bystrozora. Doposud litoval, že se této kariéry, v níž byl úspěšný, vzdal. Chybělo mu to.