On the ice|| Play off

#4

,,Tak pa mami." rozloučila jsem se s mamkou s kterou jsme vedly videochat.
Na to Hannah mamce zamávala a přes displej ji poslala pusu.

,,Tak upaluj do postele, už je pozdě." cvrnkla jsme to moje škvrně do nosu na což se rozeběhla ze dveří do svého pokoje.

Chtěla jsem vypnout mobil, ale na to mi přišlo oznámení na facebooku.

Martin Nečas vám odeslal žádost o přátelství.

Celkem mě to překvapilo, že si zapamatoval mé jméno. Neváhala jsem a okamžitě jsem klikla na tlačítko potvrdit. Na to mi ihned přišla zpráva.

Martin: Ahoj, Talie ;)

Me: Ahoj, neměl bys už spát?
Zítra tě čeká trénink :p

Martin: Jak můžu spát, když vedle sebe nemám osobu, která mi zachránila nos?

Me: vtipné :D jdi spát, ať se ti
to rozbruslení povede :) dobrou.

Martin: fajn, poslechnu tě :D dobrou

Vypla jsem mobil a položila ho na noční stolek. Jenže to bych nebyla já, kdybych v hlavě neměla plno dalších věcí, které mě nenechají spát.

Bylo to tak kouzelné. Jak prosebně mi koukal do očí, abych mu pomohla od bolesti, která byla způsobená moji vinou.

***

,,Talie, vstávat!" agresivně ze mě strýc strhl peřinu. Jestli něco nesnáším, tak je to přesně tohle.

,,Však vstávám.." zamumlala jsem do polštáře a pomalu otevřela oči.
,,Dole je snídaně, tak přijď."

Protáhla jsem se a pomalu se zvedla z postele. Koukla jsem se na plakát s číslem 88, který mi visel nad postelí a pousmála jsem se.

Šla jsem do skříně, kde jsem vyhrabala obyčejné bílé tílko a černé legíny.

Rychle jsem se oblékla a šla do koupelny udělat si raní hygienu, potom jsem sešla dolů na snídani.

Zarazila jsem se, u stolu seděl Martin a ládoval se tousty.

,,Co ten tady dělá?" špitla jsem si pro sebe.
Zakroutila jsem hlavou a rozešla se ke stolu.

,,Dobré ráno vám přeji, i tobě ty nečekaný hoste." Podívala jsem se na Nečiho a zasmála jsem se. Jediné volné místo bylo vedle něho, takže mi nezbývalo nic jiného, než se posadit vedle něj.

,,Martin bydlí hned vedle nás, tak jsem ho pozval na snídani, když jsi včera měla svou první záchrannou akci." podal mi dva tousty na talíř.

,,A to se neodmítá." ušklíbl se na mě Neči a zakousl se do toustu.
Na to jsem se taky pustila do snídaně.

,,Marťas, jen mě napadlo jestli bys to tady Tálii neukázal, vůbec to tu nezná a do oběda je ještě času dost.."

Vykulila jsem na strejdu oči, to nemusí..

,,S radostí." usmál se na mě a já se zčervenala.

,,Ale Hannah jde s námi, už ji tu nenechám." vydala jsem ze zebe rozpačitě, strejda jen přikývl.

***

,,Tak já se nějak zkulturním a půjdeme." vstala jsem od stolu a vyběhla schody.
,,Hannah, ty si jdi zatím obout boty." zaúkolovala jsem sestřičku než jsem zmizela za dveřmi svého pokoje.

,,Půjdu s tebou." rozběhl se za mnou Neči.

Když se Neči ocitl se mnou v mém pokoji, zavřela jsem za námi dveře.
,,Máš tu krásnou výzdobu." uchechtl se nad zdí,která byla celá polepená plakáty týmu a posadil se na postel.
,,Strejda na vás musí být hrdý, no." pousmála jsem se.

Z tašky jsem si vytáhla řasenku a mírně si namalovala oči. Moc se nemaluju, ale místní obyvatelstvo tady strašit nemusím.

,,Nemusíš se malovat." vstal Neči a řasenku mi vytrhl z ruky.
,,Ale musím, dej mi to." chňapla jsem mu po ruce, ale on uhnul.

,,Martine." zasmála jsem se a začala po něm skákat, protože se snažil dát tu řasenku co nejvýše, abych na ní nedošáhla. Nevýhoda lidí menšího vzrůstu.

Svalila jsem ho na postel a on se na mě převalil. Strašně se smál a řasenku odložil pryč.
,,Jsi krásná, víš to?" usmál se.

☕karen