On the ice|| Play off

#15

Bordel mezi vztahy
může pokračovat,
tak vzhůru do toho! :D

Vší silou jsem ho od sebe odstrčila, už se do toho řádně zamotávám!
,,Proč si to udělal?" podívala jsem se mu do jeho zaskočených očí. To čekal, že budu spolupracovat?

,,Víš co je nejhorší pocit? Snažit se o někoho, který se snaží o někoho jiného." protřel si oči, které se mu začaly lesknout.

,,Jé, čau Mikyska! Co tu děláš, chceš jít s náma nebo co?" Neči mu položil ruku kolem ramen a smál se od ucha k uchu.

,,Ne, už jsem na odchodu." pověděl Dalí bez jakéhokoliv očního kontaktu či emoce a odešel pryč.

,,Stalo se mezi vámi snad něco?" koukl se na mě Martin ustaraně a chytil mě kolem pasu.

,,Ne Neči, nic podstatného.." usmála jsem se a rozešli jsme se do kavárny.

***

,,Konečně jsem šťastný, mám vše co potřebuju." usmál se a vtiskl mi pusu na tvář.

Úsměv jsem mu oplatila, šťastná jsem. Mám to na co jsem čekala, lásku, ale neustále musím myslet na Dalího.

To co udělal mě úplně zaskočilo.
Ale zase opakuju tu samou chybu pořád dokola, sedím tu s klukem, který mě miluje celým svým srdcem a já přemýšlím o jiném.

,,Marťo, není mi moc dobře, odpustíš mi , když půjdu domů?" koukla jsem se na něho prosebně.

,,Ne Talie, tentokrát už mi neutečeš. Co se děje?" propletl naše prsty a koukal mi do očí.

,,Talie!" slyšela jsem mé jméno, které někdo velmi nahlas zařval.

Otočila jsem se ke vchodovým dveřím, kde stál můj strýc.

,,Talie, přísahala si!" přiběhl k nám strejda a propaloval Martina pohledem.

Byla jsem zaskočená, další překážka.
,,Strejdo, děsíš tady veřejnost." podívala jsem se na něho prosebně aby se uklidnil.

,,Ty děsíš mě a Ty Martine, ty jsi mě zklamal dvojnásobně!" zakřičel, popadl mě za ruku a táhl mě z kavárny pryč.

Pro lidi to byla velká komedie.
Za to já jsem to nechápala, neměla jsem ani čas to pochopit.

Než jsem si stihla objasnit situaci, už jsem seděla v autě a oddalovali se od kavárny.

,,Něco jsme si řekli Talie." naznal už zklamaně.
,,A ty jsi to porušila, teď už je pozdě.. moc pozdě.." odmlčel se.

,,Co je pozdě? Nic tady nechápu, neustále se tu něco řeší!" zakřičela jsem nešťastně a flustrovaně si prohrábla vlasy.

,,Víš jak jsem ti říkal, že ještě hodně o něm nevíš?"

,,Ano." kývla jsemm hlavou, zajímá mě co z něho vyleze.

,,Marťas je hodnej kluk, moc hodnej kluk.. ale je jiný než ostatní, Talie."

Jen jsem nechápavě pozvedla obočí.
Za ten týden co tu jsem, ho znám natolik, že aby trpěl třeba nějakou demencí, jsem si nevšimla.

,,Teď to nevnímáš, ale.. prostě víš proč jsem nechtěl aby sis s ním cokoliv začínala? Protože je citlivější jak ostatní a mile to nemyslím. Naposledy když ho nějaká holka pobláznila a pak ho nechala, zbláznil se. Nedalo se s ním pracovat, byl nepoužitelný, nesoustředěný. Ať ta holka měla jakékoliv zlé úmysly, naháněl ji ještě měsíc potom. Zkrátka strašně se upíná a Ty sama víš, že tu nejsi navždy a bydlíš na druhé straně republiky.." dořekl svůj monolog a pokračoval dále v jízdě.

Vstřebávala jsem tuto dávku informací.
Je to milé a nebo šílené? Nemám v plánu ho nechat jít, ale proč jsem si s ním něco začínala když to není napořád? Strejda měl pravdu, ani vztah na dálku by nezafungoval, ale teď už je příliš pozdě.

,,Strejdo, citům bohůžel neporučíš, láska je oboustraná, ale máš pravdu. Tohle není navždy, já to vím a věděla.. ale to jsme se měli trápit, jen na sebe házet zamilované pohledy a nic spolu nemít?" vzlykla jsem nešťastně.

To be continued.. :D
Budu vděčná za nějaký ten koment a nebo vote 💚
Karen ☁