Black Moon

33.Kapitola

Probudila jsem se v obří posteli a v úplně cizím pokoji.
Sedla jsem si a začala se po pokoji rozhlížet.
Pak jsem si všimla dvojitých dveří hned naproti posteli.

V ten moment se ty dveře rozrazily a v nich stál Nathan.

" Thomasi,  tvoje Šípková Růženka se probudila! " zakřičel můj nový Alfa a hned v jedné minutě tu byl Thomas.

Měl rozcuchané vlasy a neměl tričko.
Dobrá... Vypadal k sežrání.

" Nemusíš tak řvát. Uslyšel bych tě i kdyby jsi šeptal "  zavrčel na něj lehce Thomas a Nate s uchechtnutim odešel.

Thomas zavřel dveře a šel si sednout ke mně na postel.

" Thomasi,  kde to jsem?  Jak jsem se zde ocitla?  A proč nemáš tričko? " vychrlila jsem na něj hromady otázek  a on se zasmál hlavně té poslední.

Pak mi došla jedna maličkost. Měla jsem na sobě jeho tričko a svoje oblečení jsem nikde po pokoji neviděla. Musela jsem být rudá jako.. Ehm jako.. Existuje vůbec něco rudějšího než mé tváře právě teď?

" Jsi u mě v pokoji a v Alfovo domě. Trochu jsi omdlela na chodbě, tak jsem tě vzal sem. A moje tričko máš na sobě. " vyprávěl a pak se poškrábal na zátylku.

" Víš,  neměla si tu pyžamo a tak jsem ti dal něco čistého aby jsi nemusela spát v dresu " usmál se

" A jak se to dostalo na mě?  Ne Thomasi že jsi?  " nenechal mě dopovědět a hned mě zastavil.

" Neboj já se nedíval " odpověděl a já myslela že ho uškrtim.

" Vážně?  Tak až já ti jednu vrazím,  taky se nebudu dívat jo?  " řekla jsem s plnou dávkou ironie a on se začal smát,  no a protože jsem to nevydržela tak jsem se rozesmála s ním.

" Ale musíme ještě vyřešit jednu maličkost " řekl

" Jakou? " zeptala jsem se.

" Tvůj bývalý Alfa ti sem přinesl všechny tvé věci a prakticky jsi teď bezdomovec " řekl nervózně.

" Cože?! " zakřičela jsem.

" Ale protože je Nathan tvůj strýc nechal ti udělat pokoj hned vedle mého a můžeš si i vybrat nábytek " usmál se a mě v ten moment došel ten jeden malinkatej fakt.

Já budu mít to hovado u sebe v baráku a ještě hned vedle mého pokoje! .

" Takže budu bydlet hned vedle tebe?  " zeptala jsem se ho a pomalu mi docházeli slova.

Přikývl mi ve znamení že ano.

" Jo máš pravdu jsem bezdomovec a radši budu bydlet pod mostem než vedle tebe! " řekla jsem a on se začal smát.

" To jsem až tak neodolatelný? " usmál se na mě.

" Ne,  až moc otravný a teď tu je ale o hodně víc důležitější věc než jsi ty " řekla jsem a on se zarazil.

" Máte tu něco k jídlu? " zeptala jsem se ho a na něm bylo vidět jak si oddechnul.

" Udělám ti palačinky a ty se tu můžeš trochu porozhlédnout " usmál se a odešel.

Zvedla jsem se a půjčila si jeho bačkory,  které ležely opodál,  protože zem byla ledová.

Měl obří a nádherný pokoj s obří postelí a televizí. Měl dokonce v pokoji i vlastní krb.

Z pokoje jsem vešla rovnou do chodby a pak se rozhlédla.  Tohle není barák, ale vila.

Naproti jeho pokoji bylo obří schodiště jako z pohádek a ještě tu chybí jen ta princezna co po něm sejde dolů.