If I knew [Neopraveno]

2.

Peter
---------
  Jak už jsem již řekl, poslední co si ze včerejšího večera pamatuji, je to jak mě pan Stark přikrývá jeho bundou. Myslel jsem si, že lepší už to být nemůže a že ráno bude úžasné. Bohužel jsem se zmýlil...

   Ráno mě vzbudily šílené rány a výbuchy, pak už jsem jen viděl, jak na mě mluví pan Stark a taky jsem si všiml, že na sobě mám svůj oblek, takže to jsem taky vůbec nechápal.

   Když už jsem se trochu vzpamatoval, tak jsem začal vnímat i okolí a slyšel jsem Starka jak na mě klidným, ale zároveň velice rozpačitým hlasem křičí ,,Dělej, vstávej, jsem pod palbou! Střílí na nás, slyšíš mě!? Halooo?"

   ,,Ano, co? Počkat, kdo!?" Vypadlo ze mně najednou.

  ,,My nevíme kdo to je, ale budeme tě potřebovat, tak pohni." Jakmile to dořekl, tak odletěl a já se posadil. Náš autobus už neměl střechu, ale pořád jel. Když jsem si dal v hlavě do kupy, co se doopravdy děje (což mi zabralo asi 2 minuty), tak jsem jim šel pomoc.

  Jakmile jsem vyskočil, tak se autobus zastavil a u motoru něco bouchlo. Začali jsme opět bojovat, dokonce mám pocit, že měli na vrtulníku--ze kterého na nás stříleli--úplně stejný znak, jako měli ti včera.

   Asi po ½ hodině boje, jsme byli všichni pomlácení a vyčerpání. Z ničeho nic na nás přestali střílet a já jsem hned věděl proč... Viděl jsem pana Starka, jak se s nimi o něčem baví, pravděpodobně vyjednával, ale co, to už jsem neslyšel...

  Chtěl jsem jít za ním, měl jsem opravdu strach (už ani nevím jestli o něj a nebo o sebe), ale oni mě za ním nechtěli pustit, takže jsem to v povzdálí jen pozoroval.

Tony
--------
  Pokoušel jsem se s nimi nějak dohodnout, aby nás nechali, že jim třeba zaplatím, jen ať nás nezabíjejí, hlavně Petera. Viděl jsem ten jeho vyděšený a bezmocný výraz, věděl jsem, že už má dost, tak jsem to zkusil slovně.  Chvíli mě poslouchali, ale po chvíli se jim to přestalo líbit a začali na mě mířit.

Peter
---------
   Jen jsem tam tak stál a zpoza ramena od Kapitána sledoval, jak na ně pan Stark něco volá... Ale pak jsem měl zase ten pavoučí instinkt, věděl jsem, že se mu má něco stát a po chvíli jsem to i viděl-Začali na něj mířit... Vyskočil jsem, bylo mi úplně jedno, že na mě Kapitán, Hulk, Black Widow a Hawkeye volají, ignoroval jsem to, jediné, co jsem chtěl udělat, bylo to, že zachráním Starka, ale bylo už moc pozdě, na to, abych zachránil nás oba... Viděl jsem jen záblesk od děla, které vystřelilo něco, co mělo stejný efekt jako granát, v tu chvíli jsem vrazil do pana Starka, aby ho to nestrefilo, ale bylo už pozdě...