Pokračování pastelky (157).
Peter na ni jen hleděl, oči rozšířené. „Nat, ne. Nech to být."
Jenomže ona moc dobře věděla, co slyšela. „Ani náhodou, Petere."
Chytil ji za ruku, nasazuje prosebný pohled. „Natasho, prosím. Je to hloupost."
Jí však v hlavě již našeptávala múza, co všechno by tomu spratkovi mohla provést. Fakt, že on tam nadále stál a pokřikoval na spolužáky, nehledě na hrozbu opakoval tu pitomou nadávku... nepomáhal v uklidnění.
Viděla rudě, všechno ostatní rázem zapomenuto. Možná už nezabíjela, ale to neměnilo nic na jejích schopnostech. A třeba by mohla udělat výjimku.
Než Peter stačil říct něco dalšího, Vdova vystoupila z auta.
Jednoho dne mě zabijete, víte o tom, že? Já opravdu neměla v plánu pokračování! xD
YOU ARE READING
Pomíjivost roku (drabbles) ✔️
FanfictionSice v polovině ledna, ale i já jsem se rozhodla zúčastnit se roční drabble výzvy. Drabbles na téma různých fandomů, ať už Avengers, Skleněný trůn, Percy Jackson, Sedmý smysl... Zkrátka bude toho spousta! Upozornění: slash, femslash, shipy... //Za...
