Elemental cats - Virus

-1-

Srst sněhově bílé kočky se leskla ve světle Měsíce. Štíhlé tělo se mrštnou rychlostí prodíralo podrostem. Šustění trávy a silný dupot nohou vyplašilo všechnu zvěř v okolí. Vysoký dvojnožec utíkal za kočkou,která věděla že už nemá šanci utéct,ale i tak to nevzdávala. Strach ji nutil utíkat čím dál rychleji,i přesto,že ji docházely síly. Nebude trvat dlouho než ji dostihne a bude po všem. Kéž by uměla lést po stromech, přála si aby tomu tak bylo,protože by ji to možná ted zachránilo život.

V tom se dusot za jejími tlapkami zesílil. Postava ji rychlými kroky dohnala, nátáhla ruku a uchopila ji za zátylek. Malá kočka otevřela tlamičku a vydala bolestné zavytí. Ruka ji stáhla zpátky a ted visela ve vzduchu. Kroutila sebou a máchala packami kolem sebe. Dvojnožec si toho ale nevšímal, otevřel dvířka klece ,kterou měl v druhé ruce a hrubě ji tam hodil. A pak už se svět ponořil do tmy.

.

Bello. Čas se krátí a ten den za chvíli nastane. Až bude nejhůř, vzhlédni k obloze a následuj Měsíc.

.

Bílá kočka otevřela oči,chvíli se snažila zaostřit , a potom se pomalu posadila. Belle bolelo celé tělo. Málem si myslela, že se ani nedokáže postavit. Ztěžka oddychovala a pak vzhlédla. Byla v šoku. Byla zavřená v jedné z několika klecích, které se nacházely ve velké místnosti bez oken, byly plné jiných různých koček. Potřebovala vědět kde je a co se to děje.

,,Áá nováček,nemám pravdu?,,Ozval se pohrdavý hlas hned z vedlejší klece. Pozoroval ji šedý kocour s oceánově modrýma očima. Vypadal starší než ona. Vlastně o dost starší, ona byla ještě malé kotě. Musela přijít na to kde je a tak se ho na to musela zeptat.

,,Ano, jak sis všiml.,, Snažila se aby to znělo pohrdavě , ale hádála že ji to moc nešlo.

,,Vypadáš jak vystrašený kotě,které ztratilo mámu.,,Jeho usměv se prodloužil.

Ztratit mámu? No ztratila svého dvounožce, takže je to podobný.

,,Hele nemám ponětí kde jsem a co se mnou bude , tak se nemusíš divit.,,Odvětila už trochu naštvaně, nebo snad zoufale.

,,Hmm bud zemřeš nebo budeš žít a potom zemřeš.,,Zasmál se.

Překvapená se na něho podívala:,,Doufám,že si děláš srandu.,,

,,Ale vůbec ne,takhle to tady prostě chodí.,,

,,Proč jsme tady?,,

,,Co já vím. Všem kočkám, který tady jsou něco prováděly nebo budou. Ty kočky buď zemřou nebo budou žít a k tomu budou mít nějakou schopnost. Já jsem se dostal mezi ty žívé. Je to tím,že silnější přežijí. Napadlo mě,že bych mohl tu schopnost využít na utěk. A mimochodem jmenuji se Lukas.,,

,,Já jsem.....Bella,,.

Červenoočka.

,,Nevim-nevim jak dlouho tady vydržíš,ale musím říct,že to nebude dlouho.,,: asi to mělo být něco jako soucitný výraz.

,,Jak to můžeš vědět?!,, Nevrle se zamračila. Už ji začínal lézt na nervy.

,,....No vypadáš tak na šest měsíců. Koťať tady taky už moc nezbylo.,,

,,Já nejsem kotě!,, Je, ale nechce vypadat jako slaboch.

,,Jestli tě to uklidní, tak mužů říct , že jsem taky ještě kotě.,, Jeho hlas se zjemnil.,, A teď už mě nech spát. Jsem unavený.,,

Nemělo cenu ho otravovat s dalšími otázkami. A tak se Bella stočila do klubíčka a položila si hlavu na tlapky. Zavřela oči a nechala se unášet ve snech.
.
.
.
Bílá kočička seděla v trávě, všude kolem ní byly stromy. Byla v lese. Nikdy takové místo neviděla. Její dvounožci ji nikdy do lesa nevzali. Hvězdy byly všude na černém nebi
Zvedla se na všechny čtyři a pomalu šla dopředu. Opatrně našlapovala do sametově měkké trávy. Bylo to úžasné, cítila se uvolněně a měla chuť si lehnout do zeleně, zvednout hlavu a dívat se na oblohu, kde svítil jasný Měsíc. Měsíc, který ozařoval krajinu se třpytil jako velký diamant. Toužila se ho tak moc dotknout.
Ale najednou začal čistě bílý Měsíc červenat. Pomalu se bílá začala měnit na rudou červenou.Doslova úplně zrudnul. Mraky kolem něj udělaly totéž. V tom byl najednou všude pach železa.

Krev.

.
Bella cuknutím otevřela doširoka oči. A rychle zvedla hlavu a těžce oddychovala.

,, Co myslíš tím Měsíc?,,

Prudce otočila hlavu směrem k Lukasovi.,, Co-,,

,,Mluvila jsi ze spaní.,, Klidně odvětil.

,, Aha,, Bella sklopila zrak a přivřela oči. Pak si vzpomněla na získání schopnosti, o které ji říkal Lucas.
,, Co máš za schopnost?!,,

Mourovatý kocour k ní překvapeně zvedl zrak. Ale potom natáhl tlapku a vytáhl drápy. Byly celé stříbrné a krásně se leskly. Belle se zatajil dech. Pak z drápů vyslal bílou mlhu a v tom byla celá spodní část klece v ledu, ze kterého vyrůstaly nádherné krystalky mrazu. Bylo to nádherné. Kočka zírala na to místo a nebyla schopna říct jediné slovo. A tak se zakoktala:
,, t-to j-je-,,
,, Neuvěřitelný já vím.,,
,,Do ledového Měsíce!Strašně to chci umět taky!!! Udělám Cokoliv!.,,
Jeho úsměv náhle zmizel a vystřídal ho smutný výraz.
Zarazila se.
Neměla to říkat. Ví, že to dopadne jinak.
,, Promiň,, Mňoukla.
Beze slova se otočil a zadíval se do prázdna.
Stáhla uši a zmlkla.

Pak se prudce otevřeli kovové dveře a v nich stála vysoká postava.