Elemental cats - Virus

-5-

!Varování!: krev,smrt

--

Kočky, zavřené v klecích okolo, na ni shlíželi. Nikdo se ani nepohnul. 

Lístka tomu nevěřila. Něco bylo špatně,vždyť to viděla ve svých snech, tohle se nemělo stát. Co když to měl být někdo jiný? Bílých koček se zelenýma očima bylo plno, Bella mohla být jen další oběť,jako tisíce dalších. 

Sklopila uši a zadívala se na své tlapky. Drápy zarývala do země. Zavřela oči a nechala slzy ať padají vedle nich. 

Byla tak malá,snažila se být statečná a měla celý život před sebou. 

Vzhlédla k Lukasovi kleci. Pořád se díval na to místo , kde ležela. Ale jeho výraz nešel přečíst,jeho oči byli prázdné. Srst měl naježenou a bylo vidět, že je napjatý. Potom natáhl jednu svojí packu před sebe. Vytáhl bílé dlouhé drápy, které se zaleskly jako diamant.

--

Ty zrůdy. Zabili ji.

Cítil hrozný vztek, měl by být smutný nebo to považovat za běžnou rutinu. Ale to necítil, cítil jen narůstající vztek.  

Neměla zemřít jen tak pro nic. Měl se přece stát zázrak. Hlavně, že ten bůh těch blbých klanových koček, nic neudělal, to bylo jasný.

Už ztrácel  trpělivost. Jak dlouho je ty monstra tady budou držet? Nebude čekat až tady shnije dokonce svého bídného života. Dostane se na svobodu společně s ostatníma a nebude čekat jak hlupák, až se nad ním někdo smiluje!

Podíval se na svoji tlapku a vytáhl ostré, smrtící drápy. Podíval se před sebe na toho dvojnožce. Na nic nečekal a sekl drápy po kovových mřížích svého vězení. 

Drápy přeřízly kov jako suchou trávu. Všichni v místnosti se otočili za tím ostrým zvukem. Kočky ,které ho sledovaly, otevřeli tlamičky a vytřeštily oči. Za chvíli všichni začali hlasitě mňoukat a křičet.

,,On se dostal ven, podívejte!,, ,,Joooo!,, Všichni na něj začali nadšeně křičet a mrskat svými ocasy. Dokonce se snažili také dostat skrz mříže. Drápali do nich, bouchali a použili i zuby a pokoušeli se je překousat.

Lukas proskočil dírou své klece. Ocitl se na podlaze a běžel vstříc dvojnožci. Ten se zmateně otáčel za ním a začal ustupovat a vydávat nějaký zvuk. Rozhazoval velkými packami a jeho malé oči se dívali na něj. 

Šedý kocour proti němu vyrazil jako blesk. Drápy měl roztažené a potom vyskočil do ohromné výšky. Tlapky, které měl před sebou se zarily do dvojnožcovi hrudi. Dost hluboko na to, aby začal hned krvácet. Vydal řezavý skřek a chtěl Lukase strhnout svou dlouhou packou. Ten už ale vyšplhal výš až k jeho krku. Natáhl svou tlapku s hrozivými křišťálovými drápy a hlubokým seknutím jimi prořízl jeho krk. 

Krev vystříkla do stran a ani trochu neminula Lukase. Dvojnožec se zhroutil na zem a kocourek při jeho pádu odskočil zpátky na zem. Rozhlédl se po celé místnosti. Kočky nepřestávaly hlasitě mňoukat a bušit tlapkami na mříže. 

Dokázal to! Teď je musí všechny dostat ven.

Přiskočil k první řadě klecí a všechny je začal prořezávat, až to skřípělo a zvonilo mu v uších.(Připomíná mi to wolverina, achjo:DD) Všechny kočky byly za chvíli venku a shromáždily se uprostřed místnosti kolem mrtvé kočky.

Lukas si vzpomněl na Bellu. Byla mrtvá, až teď se mu udělalo hrozné úzko a pocítil smutek. Pořád tam ještě ležela a nejblíž u ní seděli Lístka s Nočním chladem. Smutně se na něho dívali, nemohli se jí ani dotknout , aby nedostali ten virus. Lukas pomalu došel k nim, cítil se hrozně provinile.

,,Kdybych to udělal dřív, plno koček by mohlo ještě žít!! Proč jsem to neudělal?! Mohl jsem zachránit Bellu i toho hnědého kocoura........mohla ještě žít a radovat se s námi.,,Zoufale na ty dva začal křičet a lehl si vedle bílého nehybného těla.

,,Nebuď hloupý, všichni  tady mohli něco udělat. Ale ty si to udělal jako první a dal si nám všem naději!,,Snažila se ho povzbudit Lístka.

,,Ten váš Měsíc - nebo co - měl pravdu. Ona byla ten zázrak, díky ní....,, Lukas se zamračil. ,,Chci ji vzít s sebou!,,

,,Ne!To nemůžeš! Je to moc nebezpečné!,, Lístka se napjala a postavila se.

Když se Lukas chtěl dotknout Belly, kočka sebou škubla a začala hlasitě kašlat. Zmítala se  a zase se snažila popadnout dech.