Pohádky z matfyzu

Učení se algebry

Myslela jsem, že přesně vím,
s jakou grupou působím
na množinu všech obarvení,
ale ejhle, pomoci mi není!

Relace sem, relace tam, cítím se jak generál,
z tranzitivity se mi stává ideál.
Objeveny jsou náhle faktorokruhy,
pomoc, to že my jsme opravdu někdy brali?

O hranatých závorkách už mám noční můry,
nevysvobozují mě ani minimální polynomy.
Tohle že já mám všechno chápat?
Možná, je-li to izomorfní činnosti tápat.

Podařilo se mi zjistit počet prvků, neboli řád grupy,
konjugace transpozicí nešla mi moc od ruky.
Ale hurá, podgrupa je normální!
Po dlouhé diskusi je to prý i triviální.

Zpátky však k barvení krychle,
potřebuji pomoc, a to rychle.
Průměrným počtem pevných bodů
orbity stáhnu pěkně dolů.

Ale co pak s tělesy dál,
když polynom se svých reálných kořenů vzdal?
Stupeň rozšíření mi vyšel záporný,
no nemám teď důvod k panice už dostatečně reálný?

Naštěstí už je skoro konec,
ráda bych řekla, že zazvonil zvonec,
poslední kapitola ale volá,
nevymyslel ji nikdo jiný než slavný Galois.

Permutace kořenů, grupy abelovské,
servírovány jsou skoro na stříbrném podnose.
A když se mě někdo zeptá na ideu důkazu Galoisovy teorie,
nemůžete se divit, že už mi z toho dost slušně hrabe.

A tak se loučím, algebro,
doufám, že už nadobro.
A pokud jsem během učení nepozřela žádné halucinogeny,
tak musím aspoň uznat, že na strukturách máte docela hezké gentlemany.