You just walked into my life-tomione ✔️

25.kapitola

Přešel k ní s rukama za zády a mírně se naklonil čekáním, kdy mu dá kousek. Hermiona překvapeně zamrkala a udiveně se dívala, na co vlastně čeká."No dej mi jednu, na co čekáš?" zeptal se jí, jako by to byla samozřejmost, že mu má jednu dát do úst.Hermiona se začervenala, na co Riddle reagoval šibalským hvězdami v tmavých očích a vítězoslavným pohledem, bonus toho všeho byl úšklebek na jeho rtech."Nekousne tě, neboj se," poznamenal.Hermiona začínala být červená jako rajče, ale Riddle měl z toho pouze radost. Nakonec se ale Hermiona přemohla, Riddle otevřel ústa a když se kulka přiblížila k jeho ústům, tak si pomalu kousl (více než polovinu).Nakonec Hermiona posbírala síly a snědla svou polovinu. Neunikla jeho pohledu a ani ona se neubránila a musela alespoň chvíli sledovat jeho rty."Měli bychom jít," řekla Hermiona nakonec nervózním hlasem.Otočila se, ale Tom ji chytil za zápěstí a přitáhl k sobě. Cítila, jak ji pustil, ale hned ji jednou rukou objal kolem pasu a druhou jí hladil záda. Ona pomalu prošla dlaněmi přes jeho ruce až ho objala kolem krku a ještě více se k němu přitiskla. Sklonila pohled k jeho polootevřeným rtům, konečně po dlouhé době je mohla políbit a on mohl políbit její rty, na které se tak žádostivě díval. A i tak udělal, ba přímo až hladově se na ně vrhl a Hermiona slastně vzdychla, ale polibek opětovala.Tom byl neskutečně šťastný, že ji má opět tak blízko sebe a mohl cítit její malé ruce za krkem. Cítil, jak jednou dlaní vešla do jeho vlasů a prsty se s nimi hrála. To ho povzbudilo, aby se on mohl pohrát s jejím kadeřemi a zesílit intenzitu polibku.Hermiona se přes polibky zachichotala, když ucítila jeho teplé prsty na jejím krku a pak v jejích vlasech, ale ztichla, když si vyžádal vstup do jejích úst. Okamžitě povolila a opět mohla ochutnat malinovou chuť v jeho ústech.Hodiny odbily devět hodin, čímž prudce přerušili jejich chvilku. Zůstali ale v objetí, se zrychleným dechem a hleděli si do očí."Jak to děláš?" zeptala se Hermiona."Co jako dělám?" zeptal se zase zmateně Tom."To, že si tak ... skvělý," odpověděla a začervenala se, ačkoli více to už ani nešlo. Utěšili ji ale, když si všimla růžovou ruměnec na jeho bledé tváři."Zřejmě to bude přirozený talent," poznamenal tichým hladkým hlasem.Naklonil se k ní, uštědřil jí polibek na tvář a nosem pohladil místo, kde byla lícní kost. Pak - v doprovodu malých polibků - prošel až pod její ouško. Hermiona se zachichotala a následně slastně vzdychla, když jí láskyplně a pomalu políbil krk, přitulila se k němu, jemně zaklonila hlavu a hladila ho po zádech.No zrak jí padl na hodiny a vzpomněla si, že musí odejít. Tom, který jakoby jí četl myšlenky, řekl: "Nechoďme. Nepotešme Malfoye, bude se určitě zlobit, pokud se sem dnes večer nedostane a to mě také udělá šťastným.""A co tě nejvíc učiní šťastným?" zeptala se se zájmem Hermiona a zvědavě čekala, co odpoví."Ty," zašeptal a opět políbil její krk."Dobře. Pro dnešní večer jsem políbil všechno, co jsem chtěl, můžeme jít," řekl a odtáhl se.Hermiona opětovala jeho rozhodný výraz, zasmála se, chytila ​​ho za ruku a vyšli na prázdnou chodbu.Při rozcestí stále na sedmém patře zastali. Tom musel jít do bludišť a Hermiona do nebelvírské věže.Hermiona pocítila jeho rty na její líci. Po tom krátkém teplem polibku se Tom rychle odtáhl a pustil její ruku. Chladně se na ni podíval."Dobrou noc," popřál, ironicky se ušklíbl a pomalu odcházel."Dobrou," odzdravila se Hermiona s úsměvem na tváři. Nejednou musela obdivovat jeho herecké schopnosti.Vešla do místnosti a byla překvapená, že ještě nebyla prázdná. V křesle u krbu seděl Harry a na gauči Ginny. Hermiona chtěla nerušeně tiše projít, ale Harry si ji všiml."Hermiona, konečně si tady, chtěl jsem ti něco říct.""Nebudu rušit?" zeptala se nesměle."Vůbec ne," řekla Ginny a začervenala se, "posaď se."Hermiona se posadila vedle Ginny a zvědavě čekala, co Harry řekne."Byl jsem dnes večer u Brumbála. Ukázal mi dvě vzpomínky. Ta druhá byla o tom, jak Voldemort přišel opět žádat práci u Brumbála. Nebyla až taková zajímavá, protože ten post nedostal z jasných důvodů, ale co mě zaujalo, ale i pobavilo, byla ta první vzpomínka. Riddle po skončení školy šel pracovat ke Borginovi a Burkes, "Hermiona překvapeně zvedla obočí," byl jsem z toho také překvapen. Později jim začal dělat nákupčího, přesvědčoval lidi, aby prodali své cennosti Borginovi a Burkes. Ukázal mi vzpomínku starého skřítka Hokey. Sloužila jedné staré bohaté paní Hepzibah Smithové. Byla vzdálený potomek mrzimorský. Ukázala mu šálek, která patřila mrzimorský a také medailon, který patřil Zmijozelovi. O dvě dny po návštěvě zemřela. "Hermiona se na něj dívala prázdným pohledem a pár krát pomalu zamrkala."Dobře a co je na tom tak zábavné?""No zábavné je to, že ona s ním flirtovala," zachechtal se Harry. "Víš, ona byla ... no tak trochu objemnější ... měla hrozně ošklivý účes - zřejmě to byla spíše paruka - a růžové šaty. No prostě vypadala jako tající dort. Představ si ji ..." pomalu se začal zadusil smíchem a Ginny se k němu přidala, "jak flirtuje s Tomem Raddlem.""Jak flirtuje?" zeptala se nechápavě."No házela po jeho tváři tak trochu koketní pohledy a jednou ho dokonce štípla do líce, myslel jsem si, že její praskne korzet," dokončil a to se už smál nahlas."Riddle by to ale psychicky nevydržel," tvrdila Hermiona vážným hlasem.Ginny se rozesmála a Hermiona se musela přidat, zadržovat smích bylo komplikované. Věděla si to opravdu představit.(Pozn. Pokud se vám zdá tato scéna divná, nedivte se, psala jsem ji na základě mé reakce po stém přečtení té vzpomínky, takže ten pohled už není takový vážný: D)Ráno Hermiona šla na snídani s Harrym a Ronem. Ron se očividně dozvěděl o vzpomínkách, které včera Brumbál ukázal Harrymu, a jak se dalo čekat - vzpomínka od Hokey ho tak pobavila, že se na ať chichotat celou cestu na snídani. Hermioně to, upřímně, začínalo lézt na nervy. Ta vzpomínka byla tak trochu zábavná, ale měly by se spíše věnovat vážnějším věcem - co jsou viteály a na co konkrétně mladý Voldemort potřeboval medailon a šálek."Nemůžeme se zaměřit na důležitější věci?" zeptala se jich mírně podrážděně, když si sedali za nebelvírský stůl."Máš pravdu, Hermiono," řekl Ron měkkým hlasem, až musela Hermiona zvednout obočí. "Dnes odpoledne je trénink, nicméně, Harry?" obrátil se na černovlasého chlapce, který si právě nabíral toasty se sýrem."Popravdě, bude o páté podvečer, ale ano, bude dnes," odpověděl.Hermiona převrátila oči ... zase ten jejich famfrpál.Prošel už týden. Harry si stále lámal hlavu, jak ze Křiklana vytáhnout vzpomínku, která by jim řekla, co jsou viteály. Hermiona neměla jak přispět, tak to nechala tak a kolem Rona se motala Lavender, akorát v tomto případě už méně.Hermiona se jedno odpoledne vracela s Ronem z knihovny. Potřebovala knihu ohledně domácího úkolu pro Snapea. Jelikož Ron potřeboval pomoc, ale také odmítal strávit v knihovně dlouhou dobu, tak si museli dělat domácí úkol do klubovny."Snape je opravdu blázen," stěžoval si Ron."Ale no tak, Ron, každý učitel musí dávat nějaké úkoly, proto je to učitel," trpělivě vysvětlila Hermiona.Zabočili za roh a setkali se tváří v tvář s Raddlem, jako je zahloubaný do nějaké knihy, když zjistil, kdo před ním stojí, knihu zaklapl a ironicky se ušklíbl."Hermiona, on ale nikdy nebude schopen rozumět kouzlu domácích úkolů, to by vysvětlovalo jeho IQ a nesmírnou lásku pro famfrpál.""Tool, varuji tě, Hermionu z toho vynech," zavrčel Ron a přistoupil k němu blíž. Nebyli si navzájem hrozbou, co se týče výšky, protože oba byli přibližně stejně vysoký.Hermiona převrátila oči ke stropu a pomyslela si: Už zase!"Můžete, prosím vás, přestat? Už to začíná být únavné," ozvala se Hermiona, tentokrát nervózním tónem."Slyšíš? Dej jí klid!" vykřikl Ron."Já jsem slyšel, neřekla nic o tom, že jí mám dát klid. Otázka je, zda si ty slyšel?" zeptal se Riddle zamyšleným hlasem.Hermiona zavrtěla hlavou."Ron, měli bychom jít a pracovat na té domácí roli," řekla."Máš pravdu, Hermiona. Maj se, koketník!" ušklíbl se na Raddla Ron a Riddle se zamračil."O čem to zase mluvíš?""Ale o ničem," ozvala se rychle Hermiona a strkala Rona dopředu. Omluvně se na Raddla slabě usmála a odešla.Šestého ročníku se blížily zkoušky přemisťování, termín byl stanoven na jedenadvacátého dubna. Rovněž měli možnost se přihlásit na doplňkové praktická cvičení, které se mají konat v Prasinkách.Rona se hned po přečtení oznámení zmocnila panika. Stále se mu nepodařilo přemístit a obával se, že zkoušky neudělá. Hermioně se podařilo přemístit již dvakrát a Harrymu to bylo v podstatě jedno. Do sedmnácti mu chyběly čtyři měsíce, takže zkoušky dělat nemohl.V jedno hezké ráno na šestého ročníku čekala první hodina se Snapem. Trio procházelo chodbou ke učebně, najednou slyšeli hlasy z vedlejší chodby."Chci projít!" říkal panovačný hlas. Hned poznali, že to byla Lavender."Můžeš ... to zkusit," odpověděl chlapecký hlas a další dva se zasmáli. Harry poznal Zabiniho.Trio se podívalo do chodby. Uviděli Zabiniho, Raddla a Nott, na druhé straně stále Lavender. Hermiona překvapeně zvedla obočí.Netoužila po tom, aby se Riddle přikláněl k špatným způsobem jeho fakulty.Na Ronovo neštěstí si jejich Lavender všimla."Won-Won, pomoz mi," prosila ho Lavender.Tři Zmijozelští se otočili na trio za nimi. Riddle zračil překvapen lesk, když se podíval na Hermionu. Ronovi se zase zarudlých uši a očima nesmělo putoval z Notte a Zabiniho na Lavender. Ron naprázdno otevřel ústa a pak je zavřel."Kde vlastně máte Malfoye?" zeptal se Harry, čímž odpoutal pozornost tří chlapců."Myslím si, že má na práci důležitější věci," promluvil Riddle.Tato odpověď Harrymu docela stačila. A byl s ní spokojen."Proč se staráš, Potter?" zeptal se Zabini."Myslím, že je jedno, proč se zajímá," promluvil Ron. Hlas se mu jemně třásl, ale rozhodně byl odhodlán toto všechno nenechat jen tak. "Nechte ji prostě projít.""Ale my jsme neřekli, že nemůže projít nebo že jí to nedovolíme," obhajoval sebe a své spolužáky Riddle.Jakmile dořekl ustoupil ke kamenné stěně a Lavender rozzlobeně prošla kolem něj. Následně chytila ​​Rona za ruku a táhla ho ke třídě se slovy: "Pojď, Won-Won, nebudeme se zdržovat ve společnosti takových nul.""Jediná nula, kterou tu vidím je ona," poznamenal naštvaně Riddle.Zabini s Notte přikývli. Harry s Hermionou se na sebe podívali a uškrnuli se."Souhlasíte s námi?" zeptal se překvapeně Zabini."No ... neříkáme, že ji nesnášíme, ale také ji nemáme kdovíjak rádi," odpověděl Harry."Zajímavé," reagoval zamyšleně Nott a spolu se Zabini také odešli pryč.Riddle sledoval, jak odcházejí. Pak svůj pohled namířil na Hermionu a Harryho."Děkuji, že si ji nechal jít. Kdoví, co by se dělo, kdyby ne," řekla Hermiona."Nemáš zač," odpověděl tichým hladkým hlasem Riddle av očích se mu vesele a láskyplně zároveň zajiskřilo.Následující víkend jel Ron s Hermionou a ostatními studenty do Prasinek kvůli doplňkovým tréninkem.Hermiona mluvila s Ronem a Harrym ve vstupní hale o Slughornovej vzpomínce. Harry plánoval strávit den před nouzovou místností."Užitečnější by bylo, kdyby ses pokoušel ze Křiklana dostat tu vzpomínku," vyčítala mu."Pokoušel jsem se, ale on se mnou nechce mluvit," bránil se Harry, najednou mu ale padl zrak na Raddla, kterému Nott něco vyprávěl.Hermiona sledovala jeho pohled. Vypadal skvěle jako vždy. Měl na sobě školní kalhoty, košili a na něm černý svetr, který si pamatovala od Vánoc. Rukávy měl vyhrnuté nad lokty, neubránila se pohledu na jeho předloktí, nebylo velmi svalnaté, ale i tak ... Hermiona si pomyslela, že musí mít opravdu pěkné ruce.Zřejmě vycítil její pohled, podíval se na ni, pro jistotu se podíval i na Weasleyho a Harryho. Harry na něj hleděl se zájmem, Ron s odporem ... no a Hermiona se slabě pootevřenými rty a ruměncem na tváři. Slabě se usmál a následně ušklíbl (pro ostatní by bylo divné, kdyby se mile na Hermionu Grangerovou usmíval)."Myslím, že bychom už měli jít," promluvil Nott, který se zájmem dopozoroval tuto výměnu pohledů.Ron a Hermiona kráčeli do Prasinek potichu. Navzdory slunci a příjemnému jarnímu vánku se Ron necítil nejlépe. Stále měl pocit, jakoby mezi ní a Raddlem něco bylo. Ze zkušeností věděl, že Riddle není nejlepší společnost. Určitě nechtěl, aby se jím nechala Hermiona - v krajním případě - svést."Neskočí po tréninku na máslový ležák?" zeptal se Ron.Hermiona se na něj překvapeně podívala, ale nakonec se slabým úsměvem přikývla. To Rona trochu potěšilo.V Prasinkách na nich čekali ministerští pracovníci spolu s Twycross. Když zjistil, že více studentů nepřijde, tak promluvil:"Dobrý den, vám všem. Dnes projdete tréninkem, který vás má připravit na zkoušky. Budete rozděleni do trojic. Každá trojice bude na jiném místě a bude se přemisťovat na jiné stanoviště."A začal vyjmenovávat trojice, ke kterým přiřadil ministerského pracovníka a místo, ze kterého se mají přemístit a kam."Poslední trojice: Hermiona Grangerová, Ronald Weasley, Tom Tool. Wilkie Twycross, The Rose Garden, čajovna madam Puddifootovej."(zde jsem našla The Rose Garden + je tam i mapa :))Ron a Tom si vyměnili ošklivé pohledy, nakonec se všichni čtyři vydali po hlavní ulici."Od jedné čajovny ke druhé," zamumlal potichu Ron a sledoval Twycross záda před nimi."The Rose Garden alespoň nemá takové křiklavé barvy a společnost je tam méně otravná," procedil mezi zuby Riddle."Aha ... takže si myslíš, že romantické páry jsou otravné?" zeptal se se zájmem Ron."Oh, neříkej, že si tam vždy toužil vkročit," odbyl ho Riddle.Hermiona se nad tím jen pousmála a byla ráda, že přestali mluvit.Přišli ke malé čajovně. Hermiona si všimla, že opravdu vypadá lépe než čajovna madam Puddifootovej. Zvenčí byla natřena na krémovou barvu, dnu si všimla slabě růžovou, béžové a modré barvy."Můžeme začít?" zeptal se jich Twycross. Když přikývli, tak pokračoval: "Víte, kam se máte přemístit. Nezapomeňte na tři S. Jen tak pro zopakování - což jsou tři S?" zeptal se.Raddleova a Hermionina ruka vystřelila nahoru. Twycross překvapeně zamrkal. Ron nad nimi pouze nenápadně přetočil oči."Ano?" Twycross kývl na Raddla."Směr, soustředění, síla vůle.""Přesně. Tak se do toho pusťte," pokynul jim, trochu ustoupil a všichni tři soustředěně zavřely oči.Tom a Hermiona se úspěšně přemístili před čajovnu sytě růžové barvy. Vedle nich stál poměrně mladý ministerský pracovník, představil se jim jako Tobias Roosh."Neměl se sem přemístit ještě jeden student?" zeptal se podezíravým hlasem."Ano," přikývla rychle Hermiona, "zřejmě se mu to nepodařilo," dodala tišeji.Než stihl někdo něco říct, tak se k nim přemístit Twycross."Roosh, pan Weasley se špatně přemístil. Skončil před Scriptusovým obchodem, za chvíli sem dorazí," řekl Tobiasi, ten přikývl.Twycross se podíval na Raddla, který se snažil zamaskovat škodolibý úšklebek a Hermionu, která měla v očích obavy."Opravdu působivé! Slečna Grangerová a pan Raddle se zatím přemístili nejlépe. Gratuluji," gratuloval jim vesele a potřásl si je rukama.Hermiona se začervenala a Raddle s tichým hlasem poděkoval."Už jde," poznamenal Tobias a všechny pohledy se stočily na Rona, který k nim pomalu kráčel. Bylo vidět, že je trochu mrzutý."Pan Weasley, jak jste si mohl splést čajovnu madame Puddifootovej se Scriptusovým obchodem?"Ronovi zčervenaly uši a pokrčil rameny."No nic, snad to bude na zkoušce lépe," řekl Twycross. "To bude pro dnešek vše, přeji vám hezký den," rozloučil se a odešel spolu s Tobiasem.Ron, Raddle a Hermiona zůstali o samotě a nastalo trapné ticho, které nakonec přerušil Ron."Takže, Hermiono, půjdeme do těch Tří košťat?" zeptal se nervózně, ale vyzývavě se podíval na Raddla. Ten měl ve tváři prázdný výraz."Ach, ano, jasné. Měj se, Tom," rozloučila se rychle Hermiona a s Ronem vykročili směrem ke Třem košťatům."Tom?" Zeptal se zmateně, nemohl skrýt ale i znechucení."Je to jeho jméno nebo ne?" reagovala nervózně Hermiona.