Dokážeme Cokoli

Domluveno

  Jack klusal lesíkem. Vlastně mu pobyt v lese chyběl. Traviny byly rozpálené a tady byl pro změnu příjemný chládek. Cítil pod tlapkami jehličí. Měl chuť běžet. Pak se zarazil. Ne, neměl by se tu cítit dobře. Je na válečné výpravě.
  Bylo brzy ráno. Ještě vál vlažný vánek. Ano, Jack se před vkročením do lesa vyspal. Bylo ale zvláštní, že nepotkal jedinou hlídku, která by jej odvedla do tábora. Což bylo podezřelé.
  Listí a jehličí šustilo a jím prosvítalo sluníčko. Jak Jack viděl, obloha už byla opět bez mráčku. Povzdechl si. Tohle horko jej unavovalo.
  Pak ucítil pach Krvelačných. Cukl svým potrhaným uchem, ale potom si uvědomil, že je starý. Jak to, že je necítí? 
  Poznal husté křoví. Je u tábora. Ale nikoho neslyšel. Sklonil hlavu a plížil se vchodem. Nikde nikdo. Pomalu, nejistě se narovnal a zavětřil. Nic. Porozhlédne se kolem. Dlouho tady nebyl. Vlastně ho zajímalo, jak se jeho stará smečka má. Trochu se cítil zklamaný. Ale když nejsou tady, museli zaútočit. To by je však potkal. Odstěhovali se? Přikrčil se a hledal nějaké stopy. Pomalu šel cestou, kterou kdysi utekl. Vše si v hlavě znovu přehrával. Vzdouvala se v něm zlost a srst se mu ježila. Náhle tu energii nevydržel a prudce se narovnal. Zaklonil hlavu a zaryl drápy do hlíny. Pak doširoka rozevřel oči a podíval se do stop. Jeho drápy narazily na něco tvrdého. Vyhrábl to ven a opatrně očichal. Nemohl tomu uvěřit! Byl to tesák starého Alfy! Nic s ním neudělali, prostě jej zašlapali do země. Ale Jack pro něj měl jeho pravé využití. Tahle obrovská trofej se mu bude blýskat na obojku.
  Už to párkrát dělal, ale není to nic jednoduchého. Uchopil tesák do zubů, ostrou stranou ven a snažil se jej vpáčit mezi vlastní tělo a obojek. Namáhavá záležitost. Tesák byl ale velký a ostrý. Pracovalo se s ním dobře a Jack byl na sebe hrdý. Narovnal se a pyšně si prohlížel zářivě zelený obojek. Ten tesák předčil všechny ostatní v obojku. Byl dokonalý.
  Zprudka se otočil, jak za sebou uslyšel výhružné hlasy. Napjal svaly a obnažil tesáky. Nebylo to však potřeba. Byli tam dvě border kolie, fenka a pes. Byli vyhublí na kost a kdyby byli ještě víc zaprášení, ani by v nich nepoznal své sourozence. Oni ale nepoznali jeho. Narozdíl od nich byl Jack šlachovitý, dobře krmený, ale štíhlý. A také o hlavu vyšší. Měl totiž daleko lepší podmínky.
  Oni se na něj vrhli. Jack by si nejradši dal pohlavek. Vždyť jej pomáhali vyhnat, a jak by ho mohli poznat?
  Srazili ho k zemi a fenka se mu zakousla do boku. Ano, její jméno si nepamatoval. Vysmekl se jim lehce. Měl za sebou hodiny výcviku. Oni ne. Byli slabí. Zvedl se a povzdechl si. ,,Poslouchejte..."
  Nevšiml si ale, že mu bratr vyskočil na záda. A své tesáky zabořil do Jackova zjizveného ramene. Vtom se mu v mysli pohlo něco odporného. Jakoby kolem něj zase všichni byli shromáždění. Bylo to na stejném místě, a někdo mu drtil čelistmi rameno. Zatnul všechny svaly v těle a prudce se otočil. Hrubě se mu zakousl do tváře a strhl jej ze sebe. Teď všechna legrace končí. Pes vypadal, že si vyrazil dech. Trhaně se snažil nadechnout. Jack mu přišlápl čumák, takže na něj pes viděl jen jedním okem.
  Zavrčel a otočil se na sestru. ,,Tehdy bych si nepomyslel, že by na mne vlastní sourozenci zaútočili, ale teď... Jaktože nejsem překvapený?"
  Ona couvla. A pes, když už se nadechl, tlumeně a nevěřícně zavrčel. ,,To nejsi ty, Jacku. Akim říkal, že jsi mrtvý. "
  ,,On se vám nepochlubil, jak jsem ho hryzl... Bál se?
  ,,Jak se OPOVAŽUJEŠ! A vůbec, slez že mě! " Házel sebou.
  Jack se ušklíbl a pustil ho. Oba dva couvali, jak se k nim Jack blížil. A Jack tlumeně vrčel.
  Oba měli v očích strach. Byli dva, ale proti Jackovi neměli šanci.
  Ten využil ticha a řekl jim něco málo o tom, jak se mu podařilo přežít. ,, S River jsme se dostali do smečky, jejichž území si teď přivlastňujete. Varuji vás, mám za sebou výcvik. Teď mne hezky odvedete za svou smečkou. A jestli na mne něco zkusíte, ublížím minimálně pěti psům od vás..." Oba dva sebou trhli.
  Jak Jack viděl jejich strach, bylo mu jich skoro líto. Zmírnil trochu tón. ,,Neublížím vám, když mne dovedete za Alfou. Chci jen mluvit." A taky vidět Fjodora. Dodal v duchu. Jen na něj nebude moci ani kývnout, aby je neprozradil. Bylo by to pro jeho bezpečí.
  Šli tedy dva sourozenci a mezi nimi Jack, aby to vypadalo, že není nebezpečný. Alfa by jej mohl lehce napadnout. Vedli jej po úzké pěšince podél skal. Poté vstoupili z mýtinky zase do lesa, kde byl ještě pořád chládek. A pak už Jack viděl hrubou skalní stěnu, pod kterou byl temný stín. Ne... Byl to vchod do jeskyně! Určitě tam jsou shromážděné smečky a plánují útok. Mají to ale marné, Jackova smečka je prostě početná...
  Vstoupili do tmavé, honosné ,,síně", ale Jack nic neviděl. Když si jeho oči začaly zvykat na tmu, všiml si širokých říms na zdech a na nich vchodů do jeskyní. Opravdu to byl skvělý tábor. Na vysokém balvanu seděl Alfa a Akim, tedy Beta. Kolem byli nějací další psi a kočky. Potom zahlédl i několik vlků.
  Alfa se zvedl z lehu na nohy a promluvil. ,,Kdo to je? Ať se nám cizinec představí."
  Akim svou tvář zkroutil do zuřivého šklebu. Tahle lež, že je Jack mrtvý, mu nevyšla. Jack tady stál v plné síle. To Alfa ale nevěděl. Myslel si, že tohoto psa nezná. Toho Akim využil.
  ,,Je to jeden z těch podrazáckých bestií, které nám nechtějí dát území! Zabte ho."
  A opravdu, dva vlci se hnuli a s obnaženými tesáky se vydali k Jackovi. Ten se napřímil a nahlas zvolal: ,, Nejsem žádný cizinec a přišel jsem vyjednávat o území. Nechte mne promluvit, jak se na čestné psy patří.
  Alfa kývl a vlci se stáhli.
  Jack si odkašlal a spustil. ,,Jsem Jack. Ten, co jste ho vyhnali za krádež jídla. Kdybyste se mne zeptali, ne, neukradl jsem nikdy nic. Mé chování je čestné a doufám že i vaše."
  Alfa v tom okamžiku nakrčil čumák a odhalil díru mezi zuby. Nechal však Jacka mluvit.
  Jack se rozhodl ty vyzývavé pohledy ignorovat, aby byli ochotni na podmínky bitvy přistoupit.
  ,,Máme návrh. Dohodli bychom se na bitvě. Ten, kdo..."
  ,,Počkej, zrádče." Zavrčel Alfa. Pak zaklonil hlavu a z plných plic zavyl. Z jeskyní se začali trousit vlci, psi a kočky. Když se shromáždili, Alfa kývl a  Jack mohl mluvit.
  Jenže tomu vyschlo v hrdle. Bylo tam tolik bojovníků... URČITĚ je jich více jak v jeho smečce. Co budou dělat? Tohle je jeho konec. Ale když už tady je...
  Po menší odmlce tedy začal.
  ,,Nenecháme si brát území. Chceme rovnou bitvu, kde dohodneme místo a čas. Bude to čestný boj, alespoň z naší strany."
  Zvedl hlavu a pronikavě se podíval na Alfu. Ten chvíli přemýšlel a pak pomalu přikývl. ,,Dobrá. Včera byl úplněk. Další úplněk se setkáme na vaší staré hranici na travinách."
  K tomu neměl Jack co dodat. ,,Domluveno." Štěkl krátce.