Dokážeme Cokoli

Ticho před bouří

Ještě tu noc jej zbudilo šťouchání čenichu. Nejdříve Jack nechtěl vstanout, pak mu ale došlo, že je už smečka odhlasovala rituál.
Rozhlédl se. No jo, nikdo v peleších nebyl. Vstal tedy. Opravdu, noc měla sváteční nádech. Jako ve snu znovu vystoupal na plošinu. Alfa seděl vedle něj, k Alfovi se tulil Isaac. Jack si pomyslel, jestli se ještě někdy uvidí s Fidem. Hned ale tu chmurnou myšlenku zahnal.
Tahle noc ti patří. Užij si to. Říkal si v duchu.
Alfa začal odříkávat rituální slova.
,,Smečka odhlasovala znovupřijetí tohoto šlechetného a odvážného psa. Byl skvělým žákem, lovcem i hlídkařem. Přivedl nám posily a s nasazením vlastního života domluvil bitvu. Mohu zaručit, že bude vždy věrný a oddaný."
Jack měl zavřené oči. Ucítil, jak mu po krku sjíždí nový obojek, bez jediné trofeje.
,,Barvy obojku se určují podle charakteru a událostí. Předtím jsi měl zelený, podle tvé zvídavosti, ale i mírnosti. Dnes ti daruji obojek rudý jako krev, za tvou odvahu a dovednost v boji."
Jack otevřel oči. Psí oči zářily v měsíčním světle. A mezi nimi, jako drobné korálky, i ty kočičí.
Alfa ještě pokračoval. ,, Za to, co jsi udělal pro mne i smečku, ti dnes splním jakékoli přání."
Jack se zamyslel. Chtěl vidět Fjodora, ale to je nemožné... A pak ho to napadlo. ,,Vím, že možná nebudete nadšení. Prosím, poskytněte kočkám stejná práva, jako mají psi. Ať spíme v jednom pelechu a trénujeme společně. Nabídli pomoc v boji a my bychom měli nabídnout pohodlí a svobodu." Odmlčel se a čekal na reakce. Očekával nesouhlasné vrčení, ale psi místo toho uznale pokývali hlavami. Alfa se přidal.
,,Ano, to udělám. Jsou šlechetní a zaslouží si lepší podmínky." Chvíli bylo posvátné ticho.
,,Jacku, jsi výjimečný pes. Celá smečka si tě váží." Pak se zamyslel.  ,,Při druhém rituálu se také drží hlídka. Budeš sám." Tím to ukončil.
Psi začali provolávat slávu znovuzačleněnému Jackovi. Nejdříve to byla slova chvály. Pak se ale změnila do sborového vytí. Jack se přidal. Táhlý radostný zvuk se prolínal tmou. A někde v dálce... vyla i druhá smečka. Krvelační.
Všichni ztichli, napjatě poslouchali. Vytí nepřátel se ozývalo z dálky. Jack si oddechl. Na chvíli si myslel, že nedodrželi dohodu. Ve vytí byla ale slova. Varování. Připomínali druhé smečce, že měsíc už je v půli. Bitva se neodvratně blíží.

Jack stál v měsíčním světle na nádvoří. Psi už se pomalu trousili do svých pelechů. A kočky také. Nejistě zamířily k pelechům smečky. Alfa na ně povzbudivě kývnul.
Jack byl na jednu stranu rád. Za sebe, kočky a Alfu, za zachráněné psy. Nemohl se však zbavit strachu z bitvy. To, co viděl ve svých snech... Fido mrtvý, on sám mrtvý... A krvavý déšť. Co je to za noční můry?!
Povzdechl si. Mohl jen hádat, co znamenají. Vždy měl stísněný pocit, když měl jít spát. Bál se výjevů, co se mu zobrazovaly.
Už tam zůstal sám. Měl by jít hlídat. Opatrně nakoukl za zástěny z kůží. Psi s kočkami byli stulení k sobě a spali. Pousmál se.
Vydal se po drolících se schodech nahoru na hradby. Vystoupal nahoru a zavětřil čistý vzduch letní noci. Byla jasná obloha, hvězdy zářily. Taková krása.
Najednou hrozně zatoužil, aby byl Fjodor vedle něj. Zatřepal hlavou.
Hlupáku! Jak by se sem asi tak dostal?
Zaplavil ho nepopsatelný smutek. Vstal a chodil. Musel se těch myšlenek zbavit.
Obešel hradby jednou, dvakrát. Pak se na nádvoří něco pohnulo. Duffy. Proběhl potichu ke vchodu. V tlamě měl nějaké byliny. Kradmo se ohlédl a vyplížil se ven. Zmizel ve tmě.
Jacka to nejdříve nijak nezaujalo. Duffy občas šel v noci na byliny, když neměl práci. Pak si ale uvědomil, že nesl byliny VEN, ne dovnitř.
Začal nervózně přešlapovat. Nevěděl, kam šel, zároveň si byl jistý, že by se Duff nepouštěl do ničeho, co by ohrozilo smečku. Ne, nebude ho sledovat. Věří mu. Posadil se, a čekal. Přišlo mu, že uběhla věčnost, než se Duff vrátil. V tlamě nic neměl. Zmizel v doupěti a po zbytek noci nevylezl.

Jack se vracel s kořistí v tlamě do hradu. Bylo pozdní odpoledne. Ano, vylezl až teď, protože měl v noci hlídku a celé dopoledne prospal. Přemýšlel, že půjde lovit ještě, ale pak si uvědomil, jak moc je unavený. Asi si spíše půjde lehnout. Bude se vyhřívat.
Donesl tedy dva králíky do chladné zásobárny pod zemí a svalil se na plošinu. Mohl tam, pokud Alfa nic nevyhlašoval.
Jack líně pozoroval bojovníky. Právě se scházeli na výcvik. Ti dobře krmení psi byli samá šlacha a sval. Zároveň ale nebyli vychrtlí.
Hledal očima psy, které zachránil. Žádné neviděl, takže usoudil, že budou s Alfou venku v lese. Museli se naučit lovit a respektovat pravidla smečky. Alfa byl dobrý učitel, to Jack věděl z vlastních zkušeností. Psi se rychle naučili novým věcem. Vše se obracelo k lepšímu.
Usmál se a položil si hlavu na packy.
Vtom se do hradu vřítil Alfa. Byl rozesmátý a jazyk mu vesele visel z tlamy. Za ním hned utíkal Isaac. ,,Mám tě, Zelenoočko!" Skočil na Alfu hravě. Váleli se jako štěňata.
Za nimi se objevil zbytek naučné výpravy.
Jack se na ně díval. Kdy viděl Alfu tak bezstarostně šťastného? Nepamatoval si. Bude mít také takovou radost, až uvidí svého druha?
Pokud vůbec se s ním ještě setkám... Pomyslel si trpce.
Nezbývá nic jiného než čekat...