PLAY TIME (pozastaveno)

5. Laserove oči, nová vymoženost?

Enjoy<3

Audrey's

Seděla jsem v nepohodlném křesle a v ruce třímala čaj a snažila se ignorovat pohled Jasona, který se zřejmě do mě rozhodl vypálit díru. Asi chudák věřil v to, že má laserove oči či co.

Neměla jsem to být já, kdo se měl cítit provinile, to on mě využil ke svému prospěchu, protože Katelin už mu prostě lezla na nervy, ne?

Maraton mých myšlenek neustál, ani když se mě Jason rozhodl po úporné půl hodině obdařit svými zřejmě velice drahocennými slovy, protože ani za ty jsem mu po celou tu dobu nestála. Do teď se místností ozývalo jenom cinkání lžičky o hrníček.

,,Můžeš toho už do prdele nechat?" zvýšil na mě hlas. Donutilo mě to odlepit oči od narůžovělé tekutiny a pohlédnout mu do jeho zuřivých očí, které by jako každou chvílí měly vypadnout z důlků.

,,Tohohle?" usmála jsem se a začala cinkat lžičkou mnohem intenzivněji než do téhle chvíle. Neměla jsem sebemenší tušení, co to s ním udělá, ale cítila jsem se v té situaci o něco sebevědoměji.

Během několika sekund jako by přeskočil svůj pracovní stůl a natěsnal se na mě. Jeho zuřivé oči byly až moc blízko těm mým a jeho ruce, které měl opřené o opěradla mě poněkud vyvedly z míry. Můj dech začal nepatrně nabývat na rychlosti a nervozita se ve mně doslova vařila.

Mlčel.

Nechtěla jsem dávat najevo mou rozrušenost a tak jsem sklopila oči a upila čaje.

,,Už se t-to nebude o-opakovat, pane." pohlédla jsem znovu na něho doufajíc, že toho prostě nechá, protože jsem měla pocit, že se mi dobývají slzy do očí.

,,Chci tě."

Neubránila jsem se smíchu a otočila hlavu na stranu, aby to nebral tak, že se mu vysmívám přímo do očí i přes to, že to byla vlastně pravda. Nechápala jsem, o co mu šlo, ale rozhodně jsem nehodlala přistoupit na jeho hru, ať plánoval cokoliv.

,,Ani nevíš, jak moc dobře bych tě donutil se cítit." zasténal mi do ucha.

Donutilo mě to znova na něj pohlédnout. Ač jsem nechtěla, pohledem jsem sjela na jeho rty.

,,Na samotném vrcholu bys vzdychala mé jméno." šeptal, jako kdybychom tu snad nebyli sami. Cítila jsem jeho teplou ruku, jak šmátrala po mém stehně. Dostával mě do nekonečného šílenství aniž bych to v téhle situaci vůbec chtěla. Opravdu moc jsem si přála, aby sem zase vtrhla mrcha Katelin a ztropila nejakou extra scénu. Trhaně jsem se nadechla, když se jeho rty setkaly s mým krkem.

Proč jsem nebyla schopná vůbec ničeho? Za jiných okolností bych dotyčného setřásla a ještě jako bonus ho nakopala. Bylo to tím, že byl přesně můj tip? Karamelová kůže, kterou jsem mu tiše záviděla, nugátové oči, plné srdíčkové rty, hnědé lesklé vlasy a sportovní postava. Byl opravdu moc podobný jeho matce.

Z naprostého transu mě probudilo Jasonovo zamručení, když dravěji ochutnával můj krk a putoval směrem k dekoltu. Sakra, líbilo se mi to, ale dál jsem zajít nechtěla, i když by to muselo být naprosto nadpozemské.

A co teď, Audrey?

,,Sakra!" vyjekla jsem, když jsem na sebe ,,nechtěně" vylila čaj, který jsem celou dobu třímala v rukách. Můj plán zafungoval a Jason se odtáhl, ale odnesly to moje džíny, které byly rázem růžové, a vypadalo to, jako...

,,Tady máš, Nešiko." Jason kamsi odběhl a vrátil se s kopou papírových utěrek, od kterých zřejmě očekával, že vyřeší celou tuhle ,,nehodu". Ale i tak jsem poděkovala a snažila se to trochu vyčistit.

,,Sakra!" zaklela jsem znovu, když jsem flek mezi mýma nohama ještě víc sažrala do látky džín. Obávala jsem se toho, že to nepustí, ale přeci, byl to jenom čaj.

,,Tohle není vůbec ale vůbec vtipné." sykla jsem, když se Jason smál, jak jsem zběsile drhla svůj rozkrok. Muselo to vypadat opravdu komicky. Jenom pokroutil hlavou a dále se přiblble smál.

,,Takhle nemůžu jet domů taxíkem." odlepila jsem oči od růžové skvrny s očekáváním, že by mě Jason zavezl domů, a prosebně na něho pohlédla.