Inside You [FF|CZ Short Story]

Nechci o tebe přijít

Jate:

Nechápu, co to do Erica vjelo, ale líbilo se mi to. Stále na mě upřeně zírá. Asi ho něco tíží. Snad to nejsem já.

Opravdu mě miluje? Není to jen ze slabé chvilky? Ano, furt musím mít pochybnosti, protože mi absolutně nejde do hlavy, jak. Nedůvěra k lidem je ve mě tak zakořeněná.

,,Nechceš mi něco říct?" zeptám se s rukou na jeho paži. Z neznámého důvodu si teď připadám jako nějaká starostlivá matka.

Pootevře ústa, ale nic neříká.

,,Víš, že to z tebe stejně dostanu." pokračuji.

,,Nikdo ze mě nikdy nic nedostal." namítne.

,,Ale já jo." šibalsky se na něho usměju a připomenu si tu větu: ,,Ale já tě vážně miluju."

,,No.. To nestojí za řeč." zahodí toto téma a přivře oči.

Vím, že to není jedno. Vím možná o co jde. Nebudu to ale dál rozvádět, abych nevzbudil podezření, takže se jen neupřímně usměju.

+++

Jdu s Markem do Jámy. Míříme do salonu, abych si nechal udělat piercing. Asi si jich nechám dát hned několik.

,,Kam si je necháš dát?" nadhodí téma.
,,Dva do obočí, nějaký kroužek do horní části ucha a asi se konečně nechám ostříhat." zasměju se. Jsem v Neohroženosti, tak tak musím vypadat.. myšlenka, která by mě měla napadnout jako první. Avšak je to i z důvodu, abych se ujistil, že už nejsem něčí majetek. Jsem svobodný.

,,Jo, už to chce-" než to dořekne, někdo mě chytne za paži a vláčí mě do osamocené chodby.

,,Hej, co je?" vysmeknu se z jeho bolestivého sevření.

,,Nepochybně si pamatuješ včerejšek. Došlo mi to." co nejvíce zmateně se na Čtyřku podívám. ,,Chci tě jen upozornit, že není tak důvěryhodný, jak se asi zdá. Vážně si myslíš, že jsi tak v pohodě, i když jsi cizí?" snaží se mi snad něco naznačit? Aha, Eric.

,,Co- a proč mi to říkáš?" odseknu.

,,Jen si dej pozor." podívá se mi do očí. Snaží se mě snad zastrašit? To si jako myslí, že já nevím s kým mám tu čest?Možná má pravdu, zná ho mnohem déle. Už ten rozhovor mezi Ericem a Jeanine nevěstil nic dobrého. Ale jak.. Ale... Miluji ho.

Počkat, cizí? Neberou mě tu jako rovnocenného člena tak jako ostatní? Čemu se divím. Jsem tu jako černá ovce stáda.

Se zmatkem, který mi panuje teď v mysli se odeberu zpět do Jámy za vykuleným Markem.

,,Co ti chtěl?" vyzvídal okamžitě.

,,To nestojí za řec. Jdeme, ne?" úšklebkem se snažím skrýt vztek. Myslím, že herectví by mi šlo, protože nic nepoznal. Nebo to aspoň nedává najevo.

,,Oukej.."

+++

Je noc, v Jámě už nikdo není, kromě mě. Civím dolů na dno propasti, kde se divoká voda tříští o skalní stěny. Pod bradou mám ruce a opírám se o kovové zábradlí.
Nevím, co si mám o tom všem myslet.

Eric možná je geniální, sadistický a neupřímný k lidem. Ale mám pocit, že jsem v něm za tu dobu stejně něco zlomil. Dostal jsem se k němu nejblíže a za poměrně krátkou dobu. Na mě dobrý. Mohl by lhát snad i mě? To zjistíme.