I like him? (Starker)

1- Tykej mi ano? Jsem Tony

Peter :

Proč se, tak chová? Je poslední dobou divný. Vždycky, když něco dělám, tak na sobě cítím pohled, a když se kouknu na něj uhne pohledem.
Nebo, když se ho omylem dotknu, tak se napne. Pořád se usmívá a řekl bych že se o sebe i celkem stará. Podle vůně. Změnil i styl oblékání. Nosí úplé džíny, ale jako fakt uplý. Minule měl tričko Spidermana. Pořád se ptá na Flashe, a když už jsme u toho, dal mi docela pokoj. Spíš se mě začal furt na něco ptát. Milule jsme s Nedem složili vesmírnou loď s Lega. Noo, abych se vrátil k tomu o čem jsem přemýšlel. Prostě je to celé divné. Je, ale hezké, že se tak stará. Abych pravdu řekl, celkem se mi i líbí jak se chová. Nebo on se mi líbí?..

Tony :

Já na něj, prostě nemůžu nekoukat. Je tak sexy a ta prdel, emm. Hned bych ho ojel. Jenže to je to, pouze ojel. Žádná láska v tom není, i když, možná... No tak dobře.. Já Tony Stark, génius, miliardář, playboy, filantrop sem se, asi zamiloval. Je to divný, ale když na něj koukám. Na to jeho nevinný tělíčko, na jeho úsměv, na jeho dětskou radost, na jeho zadek.. Tak mám divný pocit v břiše. Nedokážu to vysvětlit. Líbí se mi, když se mě jen iomylem dotkne. Vždycky mi přejede mráz po zádech a mám husí kůži.
Ale problém je v tom, že on to, tak nemá.. A ještě jeden problém tu je.. Naše celkem rozdílné věky..

Peter :

Dneska mám po 2. denním volni, stáž. Vyjdu před školu, a všímám si Flashe s jeho partou, jak někam zíraj. Kouknu se tím směrem a musím se pousmát. Pan Stark. Najednou mi pípne mobil. Vytáhnu ho a otevřu zprávu :

Tony : Mladej pohni nemáme miliardu času, peněz jo, ale času ne :D

Po tom co, jsem si to přečetl jsem se vydal k autu. Samozřejmě musel vzít to nejdražší, které má v garáži. Doběhl jsem k autu a ohlídl se na Fleshe, pořád čumí. Nasedl sem a setkal se se Starkovo krásným úsměvem.. Počkat..

" Ahoj, no konečně kde jsi?" hned na mě vychrlil.

"Dobrý den, zdržel sem se ve škole, omluvám se." zčervenal sem.

"Prosím tě, můžu tě o něco poprosit?" položil ruce na volant a podíval se před sebe.

" Samozřejmě." znervózňím.

" Tykej mi, ano? Jsem Tony." mrkl má mě, jak jinak než s úsměvem.

"Tak dobře, Tony." usmál sem se na zpět.

" Abych pravdu řekl, celkem mi chyběla tvoje společnost." řekl a koukal na cestu před sebou.

"Vážně ?" zeptal sem se překvapeně.

" Ano, teď když už nejsem s Peper je doma nuda." pořád se na mě nepodíval.

"Už nejst..nejsi s Peper?" celkem mě to zaskočilo.

" No nejsem, cítím, že mě to táhne jinam." konečně se na mě otočil a mrknul. Chtěl tím něco naznačit!?

" Co kdybys u mě někdy přepsal? Co ty na to?" řekl jako malé dítě.

" No, straně rád bych, ale co teta?" posmutním, protože teta furt pracuje a nechci jí nechávat samotnou.

"May samozřejmě napíšu a domluvíme se, někdy až budeš mít prázdniny, tak si nic neplánuj ok?" kouká na mě s jiskřičkami v očích.

"Tak dobře." usměju se.

Tak jo, máte tu druhou kapitolu líbí?

Rogersová™️