Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 30

Louis

Když jsem otevřel oči, neviděl jsem nic jiného, než jen tmu noci. Fajn, ještě jsem viděl paprsky lampy, jež mi svítila do ložnice skrze okno.

Harry už u mě nebyl, takže vyplnil má slova. Hned, co usnu, tak odejde domů, aby mohl potom do práce.

Natáhl jsem se pro mobil na noční stolek, ale mobil na něm neležel. Ksakru, kde jsem ho nechal?

Pomalu jsem se posadil a několikrát za sebou rychleji zamrkal, abych si zvykl na tmu a nenarval to tak do prvního nábytku, který tady je.

Porozhlédl jsem se, zda uvidím své berle, které naštěstí ležely u mé postele. Aspoň nebudu muset skákat po celém domě jak největší blbec.

Vzal jsem si do rukou berle a pokusil se postavil. Už se těším, až budu zas normálně chodit. Až budu moct ty prokleté berle vyhodit.

Dobelhal jsem se do obýváku, kde jsem si aspoň rozsvítil lampu u pohovky. Fakt nehodlám být celou dobu po tmě.

Opatrně jsem se posadil na pohovku, načež jsem si na stolek položil nohu. Vzal jsem si mobil do ruky, abych konečně zjistil, kolik je vůbec hodin.

Úžasné. Tři minuty po půl na pátou. A co mám teď asi jako dělat? Je moc hodin na to, abych znovu usnul a navíc jsem přespaný.

Se zoufalým, tichým výkřikem jsem zaklonil hlavu, takže jsem se díval na můj bílý strop. Zamračil jsem se, když jsem zjistil, že je na něm jedna prasklinka, kterou jinak bezchybnost ničí.

Hlavu jsem opět narovnal, abych se podíval na svou televizi. Naklonil jsem přemýšlivě hlavu, zda ji zapnout. Zbývá mi něco jiného?

Tentokrát jsem se na stůl natáhl pro ovladač. Pustil jsem televizi, ale bylo mi tak nějak i jasné, že tam nic nebude.

Lépe jsem se uvelebil na pohovce a začal přepínat kanály, zda na něco dobrého narazím.

Horor, horor, nic, nic, něco nechutného, nic, horor, nějaká krimi, dokument, nic, vzdávám to.

Televizi jsem opět vypnul, jelikož ani písničky nebyly dobré. A to jsem aspoň doufal, že ty písničky budou dobré. 

Musel jsem leknutím nadskočit, když se za mnou ozvaly kroky. Poplašeně jsem se otočil na zdroj těch kroků a zjistil, že je to náměsíčný Ben, který si přišel pro něco do lednice. Tak jako vždy.

Povzdechl jsem si a podíval se na mou vypnutou televizi, přemýšlejíc, zda si nepustím aspoň ten horor, i když pak nebudu moct spát. Ale to nemůžu ani teď.

Opět jsem pustil televizi, abych našel co nejméně strašidelný horor, který teď hrají. Ale opět jsem vylekáním nadskočil a upustil ovladač, když Ben promluvil.

„Copak, Loui? Nemůžeš spát?" zeptal se mě se zívnutím. Otočil jsem se na něj, abych se opět podíval na Bena, který má na sobě pouze boxerky a odhaluje mi tak své lehce vypracované tělo. 

Brunet vlasy mu šly do všech světových, ale i nesvětových strach. Oči měl mírně zarudlé, úsměv unavený, tvář pomačkaná.

„Nemůžu. Co tebe vyhnalo z postele?" otázal jsem se ho nazpět. Sledoval jsem jeho pohyb, když se i se skleničkou vody rozešel k mé osobě, ke které si i sedl.

„Plný měchýř a následná žízeň." Pokrčil rameny, protřel si oči a napil se. Sledoval jsem jeho ohryzek, jak se při každém loku pohnul.

Úlevně vydechl, když pokládal již prázdnou skleničku na stolek vedle mé nohy. Otočil se na mě, na což mi sebral i ovladač z ruky.

Předtím jako já začal přepínat kanály, dokud se na jednom nezastavil. Bylo to několik žen v jeskyni. 

„Cos to nechal?" Ztěžka jsem polkl, když jsem viděl, jak nějaká blondýna přechází k nějaké krvavé stopě, které zanechaly prsty.

„Docela fajn horor. The descent," vysvětlil mi. Horor, podle něj fajn. Takže já budu podělaný strachy a nebudu spát takový týden, pokud se nebudu k někomu tisknout.

Už instinktivně jsem se k němu přitulil, což mě se smíchem objal kolem pasu. Ten bastard ví, jak moc nemám rád horory, že se pak několik dní nemohu vyspat!

„Ty už nepůjdeš spát?" zeptal jsem se ho, abych aspoň nějak odvrátil pozornost od hororu, který se zatím zdá být klidný, ale já vím, že se to každou chvíli nějak změní.

„Nepůjdu. Stejně bych za dvě hodiny vstával." Pokrčil rameny, ale uviděl jsem, jak se mu koutek zvedl nahoru.

„Ty spát už taky nebudeš?" otázal se zase nazpět on, ale pohled z obrazovky nespouštěl. Já se na to raději ani nedíval.

„Ne. Už bych neusnul," vysvětlil jsem. Více jsem se na něj natiskl, když jsem uviděl tu stejnou blondýnu, jak se dívá na nějakou zeď, kde právě něco bylo.

Už vidím, jak ten film skončí, tak budu všude něco vidět a všude se ohlížet, zda tady něco není. Budu už zase paranoidní.

„Jak tě znám, tak po tom hororu nebudeš zase několik dní spát." Zasmál se od srdce, přičemž mě pohladil po boku.

„Jsem rád, že se bavíš na můj účet," odfrkl jsem si. Nepříjemně jsem se ošil, když jsem uslyšel varovné výkřiky. Není tam něco lepšího? Teď bych bral i tu otřesnou kriminálku.

„Ale no tak, Loui. Někteří lidé jsou na tom i hůře," snažil se. Nevěřícně jsem se na něj podíval, ale on si prostě držel klidnou tvář.

„To mě opravdu uklidnilo," zavrčel jsem. Opatrně jsem se podíval na obrazovku, kde se právě ženy snažili dostat skrze úzký tunel.

„Tebe uklidnit, to je něco nadlidského," zamručel pobaveně. Naštvaně jsem nafoukl tváře, odmítajíc se na něj podívat.

„Hele, není potřeba zajít potom nakoupit?" odvrátil jsem téma někam jinam. Když jsem se na něj odhodlal podívat, přemýšlivě se mračil.

„Jak pojedu z práce, tak nakoupím. Pozveš zase Harryho, aby nám navařil?" Zasmál se upřímně a silněji mi stiskl bok. Pokroutil jsem nad tím hlavou, ale i tak se zasmál.

„Ani jeden z nás neumí vařit. Oba jsme schopni spálit i vodu. Takže možná ano, i když si připadám, že ho využívám," uznal jsem sklesle. Opravdu se cítím, jako bych ho spíše využíval.

„To je blbost, Louisi," odfrkl si. Zamračil jsem se na něj. On to asi jen tak nepochopí.

„Když jsem byl po autonehodě doma, jemu jsem zavolal, aby navařil. Kvůli mně si vzal dovolenou, aby se mnou mohl být v nemocnici. Jen kvůli mně jezdí sem, aby mi mohl pomáhat. Nechci, aby pro mě pořád něco dělal," povzdechl jsem. Podíval jsem z okna, abych se podíval na jasné nebe plné hvězd, kde má každá hvězda jiný příběh.

„Jenže on to dělá s radostí a láskou. Stará se o tebe jak nikdo jiný. Miluje tě."

„A já miluji jeho."