Překlady

Jeff the Killer vs. Jane the Killer

Jeff vs. Jane je creepypasta o dvou nejznámějších zabijácích. Kdo vyhraje? A kdo prohraje?

Pohled Jane

Tu noc bylo chladno. Velmi chladno. Běžela jsem ulicemi chytře a rychle. Vylezla jsem se na vrchol vysoké budovy a vykoukla, abych se podívala na město. Sundala jsem si masku a podívala se dolů na frekventované vozovky. Nejsem si jistá, proč jsem pořád nosila masku, i když se můj obličej uzdravil. Maska se stal mou součástí. Součástí mého příběhu. Posadila jsem se na střeše a ladila mou vysílačku na místní policejní frekvenci. Seděla jsem hodiny, snažíc se najít hlášení vražd, které mohou být spojeny s Jeffem. Po 9 letech od noci, co mě Jeff zapálil, jsem byla stále na svém hledání ho ulovit a zabít.

Nakonec jsem slyšela očekávaný hovor. Žena a její manžel byl nalezeni mrtvý ve svém domě s otvory v hrudi a ranami na tvářích, tvořící úsměv. Vypnula jsem vysílačku, nasadila si masku, a rozběhl se na místo. Policie ještě nedorazila, a tak jsem vyšetřovala. Jeff má ve zvyku volat úřady těsně před tím, než dokončení své oběti, a tak může být ještě tady. Po příjezdu je dům zcela neporušený, což je u Jeffa zvláštní. Jeff za normálních okolností spálí dům i s oběťmi. Vlezla jsem dovnitř ale nic jsem neslyšela. Bylo stále ticho.

V zadní části domu jsem slyšela slabé klepání. Zamířila jsem do zadní části domu. Chytila jsem za kliku od zadních dveří a pomalu ji otočila stresem zpocenou dlaní. Přimhouřila jsem oči, když jsem je otevřela a čekala, že se na mě něco, nebo někdo vrhne. Dveře se otevřely dokořán, ale moje oči byly z nějakého důvodu zavřené. Pak jsem to slyšela. Ten hlas. Ten stejný hlas, který jsem slyšela tu noc, co mě spálil, jen hlubší a mužnější. „Vypadá to, že jsi to udělala. Jsem rád, že jsi to udělala." Otevřela jsem oči a popadla můj nůž.

Pohled Jeffa

Zabíjení je tak snadné. Zvláště pro mě s obličejem, který omračuje lidi svou krásou. Otevřu okno, skočím dovnitř a obyvatelé se jen zastaví v chůzi, když mě uvidí. Vždycky jsem mumlal to své „Jdi spát" když jsem útočil. Zabíjení je o mnoho jednodušší, když člověk spí. Proč zabíjím? Jednoduché. Chci, aby byl každý tak krásný jako já. Každý v moderní společnosti je ošklivý a neatraktivní, ve srovnání se mnou. Bylo mi jich líto, tak jim dám kus mé krásy. Nicméně, krása přichází s cenou. Jediná cesta, jak udělat lidi kráse, aniž by jim to způsobovalo bolest, je zabít je.

Zabíjení bylo v té době příliš snadné. Potřeboval jsem více výzvy. Takže na jednu noc jsem se rozhodl ukončit poslední snadný cíl a pak náročnějšího nepřítel. Jane... Seděl jsem ve stokách v průběhu dne a sledoval lidi procházející kolem. Naprosto zapomněli na mou přítomnost pod mříží kanalizace. Vždycky jsem číhal tam dole. Je tam tma, zima a vlhko. Plus, mi to dává perfektní možnost výběru mého cíle. Pak jsem ji našel. Mary J. Allan. Byla krásná.

Dokonalá pleť, tmavě rudé vlasy a oblečená v černém taláru s černými podpatky. Později tu noc jsem ji sledoval domů. Bydlela hluboko v lesích, takže..., myslela, že byla chráněna před zloději. Nechala dveře odemčené. Kolem půlnoci, jsem se vplížil do domu do zadní místnosti, a přidusil Marii dokud neodpadla.
Jedna věc, která upoutala mou pozornost, byly její oči. Když se otočila, než jsem ji chytil za krk, její oči se rozšířily strachem. Její zorničky se roztáhly a její duhovky potemněly.

Nedlouho poté, co její manžel přišel domů.

Dal jsem nůž do ruky a schoval se za vstupními dveřmi do ložnice. Jakmile vešel do dveří, zabouchl jsem mu dveře do tváře s dostatečnou silou, že ho knokautovaly. Pár hodin poté se oba probudili. "Kdo jsi? Proč nám to děláš? Nemáme peníze a nic cenného." Řekla Mary. „Nedělám to pro peníze. Dělám to pro krásu." Řekl jsem. "Co? Z jakého důvodu?" Zeptal se manžel. Dal jsem mu nůž na krk a on nadskočil s náhlým strachem. Jeho oči... Udělali přesně to, co oči Mary. Rozšířily se, zorničky se zvětšily a duhovky potemněly. „Dobrého důvodu," řekl jsem smějíc se, „A teď vám pojďme dát úsměv."