"Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry."

2

„Je mi líto, ale ani takhle málo říct nemůžu," zašeptala jsem a sklonila hlavu kamsi dolů.
„Proč jako? Ztratila jsi paměť?" naléhal na mne Kiba.

„Ne ona evidentně má daleko jiný důvod," řekl něčí hlas a všichni jsme se otočili na nově příchozího.

Byl to nindža. Měl bílé vlasy, přes jedno oko měl uvázanou čelenku Konohy a modrou masku, která mu skrývala půlku obličeje, a díky níž nebylo vidět, jak se vlastně tváří. Jenže pro mě to nebylo těžké uhodnout.

„Jiný důvod? Jaký Kakashi?" vyhrkl Kiba, ale Kakashi si ho nevšímal.

„Zdá se, že se okolnosti změnily a výslech bude proveden hned. Hinato, Kibo prosím běžte pryč. Tohle možná nedopadne dobře."
„Co tím myslíte?" začal Kiba.
„Myslím tím tohle," řekl Kakashi a zvedl pravou ruku, aby všichni viděli, co v ní drží.
„To je plášť Akatsuki," vydechli překvapeně a zděšeně Hinata s Kibou.
„Přesně tak," přikývl Kakashi, „a zrovna tohle jsme našli také mimo jiné v jejích věcech." Pohlédl na mě a čekal, že to vysvětlím, ale já nic neříkala, proč také, nebylo co.

„Takže chci nějaké rozumné vysvětlení, kterému by se dalo věřit," pobídl mě. Evidentně ani on nevěřil tak docela tomu, že bych mohla být zvěd Akasiki. „Jestli neodpovíš, tak se obávám, že ti budeme muset nahlédnout do vzpomínek. Což by pro tebe asi moc dobré nebylo."

„Já nejsem zvěd Akatsukim," řekla jsem a teoreticky jsem mluvila pravdu.
„Ne a čí je tedy ten plášť, kde jsi ho vzala?"

„To, to je ..." začala jsem drmolit, „to je Itachiho."
„Itachiho?" Kakashi vypadal překvapeně. „Ale Itachi ..."
„Je to jeden z mnoha jeho plášťů," upřesnila jsem.
„Jak dlouho bojujete proti Akatsuki a celou dobu jste si mysleli, že každý člen má jen jeden plášť? Víte, jak by po čase smrděly a vypadaly, kdyby to tak bylo?" rozchechtala jsem se při té představě.

Evidentně jsem svojí přednáškou o nošení plášťů Kakashiho i ostatní dostala. Vidno o něčem takovém nikdy neuvažovali. Můj malý drobný vtípek na úkor Akatsuki, uvolnil atmosféru, za co jsem byla vděčná, ale vyvolal několik dalších otázek, na které já rozhodně nebyla schopna odpovědět.

„Jak jsi získala od Itachiho ten plášť? Jak víš, že jich každý má několik? Jestli nejsi zvěd, špion Akatsuki tak jakým způsobem jsi s nimi spřízněná, že něco takového víš? Kdo jsi?"
„Že by jejich služka, co jim pere prádlo?" zavtipkovala jsem znova, tentokrát se však už nikdo nesmál a tak jsem si povzdechla. Znovu jsem sklopila hlavu.

„Nehodlám si tu s vámi hrát na neviňátko a do očí vám lhát kým nejsem. Stejně byste poznali za chvíli pravdu. Nehodlám vás tedy klamat, že jsem ten nejčistší člověk, když nejsem. Ne, ve skutečnosti jsem přesně to, co byste nazvali pěknou mrchou, nebo jsem jí alespoň byla. Mám na svědomí spoustu špatného, ale nejsem žádný špión Akatsuki. Nehodlám nikterak zatím ohrozit Listovou, ani její členy," při těch slovech jsem se podívala na Hinatu a Kibu, „za své doznání a upřímnost chci jen jediné, chtěla bych tu zůstat."

To Kakashiho ještě více překvapilo.
„To nemůžu rozhodnout já, ale Hokage, kromě toho je tu spoustu dalších věcí. Například nevíme, jak vážných přestupků jsi se dopustila a kdo a které vesnice tě už vyhostily. Mezi tvými věcmi nebyl jen ten kabát, ale spousta věcí, které nikdo z nás ještě nikdy neviděl."

Kakashi vyndal z jedné kapsy jakýsi kulatý předmět s háčkem, respektive můj granát.
„Třeba tohle," řekl a začal si s tím hrát v ruce, až se dotkl háčku.
„Nedotýkej se toho," zasyčela jsem zprudka na něj, „vytáhneš to a celá tahle budova vyletí do povětří. Kakashi položil rychle můj granát na nemocniční stolek, co mu byl nejblíže, a odtáhl od toho ruce. Zachvěl se. Taková malá věc a dokáže tohle. Pomyslel si udiveně, ale pak tuto myšlenku přenesl na mne, že jsem tak krvežíznivá.