Láska Pod Maskou [DOKONČENO]

11. Kapitola

,,Za 35 minut je půlnoc!" zakřičela radostně Terka. Alespoň někdo je šťastný. Drží se s Adamem za ruku a já jdu jako ocas za nimi. Adamovi kamarádi jdou taky s námi, tedy... Za námi. Baví se a myslím, že jsem u nich zahlédla už teď otevřenou flašku alkoholu. Terka trvala na novoročním přípitku a mně nezbylo nic jiného, než souhlasit. Snad něco z té flašky zbyde i když jak se znám, stejně se z toho nějak vykroutím a pít nebudu.

,,Hele Tery kam to vlastně jdeme?" zeptala jsem se a u toho si hrála s přívěskem od Gejmra.

,,Tady kousek pod Petřín. Budeme mít krásný výhled na Prahu," usmála se na mě, ale hned v zápětí se zase otočila zpět na cestu.

Strašně mi chybí Gejmr. Ano, chybí mi. Nikdy jsem si nemyslela, že bych si tohle připustila, ale je to tak.

,,Jsme tady!" zaradoval se Adam a spolu s Terkou si sedli na lavičku, která tam byla. Adamovi kamarádi si šli hned sednout k nim, někteří na zem a někteří na lavičku. Já jsem pořád stála a ani se v blízkých minutách nehodlala posadit. Navíc místo bylo už jen na zemi a ta byla studená...

,,Pojď si sednout ke mně, kočko," usmál se na mě nějaký Adamův kamarád a poplácal svůj klín.

,,Ne, díky. Nechci," opětovala jsem mu falešný úsměv.

,,Ale pojď. Mně to vadit nebude," řekl a slizce se usmál.

,,Ale mně jo," zavrčela jsem a odešla pryč. Na tohle nemám. Odcházela jsem a stále v ruce držela onen přívěšek.

,,Seš debil, Danieli?!" slyšela jsem ještě Terku a poté už jen to, jak se rozeběhla mým směrem.

,,Emo!! Stůj!" křičela za mnou Tery, ale já se nezastavovala. Právě naopak, rozeběhla jsem se a mířila pryč. Nakonec mě po chvilce stejně doběhla.

,,Stůj," řekla udýchaně a postavila se přede mě, abych nemohla odejít.

,,Tery, přestaň. Já jdu domů," řekla jsem s kamennou tváří a pokusila se jí obejít.

,,Ne! Emo podívej se na mě. Přestaň utíkat a podívej se mi do očí," zastavila mě. Věděla jsem, že nemělo cenu utíkat, tak jsem se zastavila a stále s kamennou tváří se jí podívala do jejích smutných očí.

,,Vidím jak se trápíš a vím, že to je kvůli němu. Kvůli Gejmrovi. Musíš s tím sakra něco dělat, vždyť takhle se trápíte oba! Napiš mu, zavolej, udělej něco, krucinál! Vy dva k sobě patříte a on je do tebe zamilovaný až po uši... A ty do něho taky, jenom si to pořád nechceš přiznat-."

,,Tery, já si to přiznala už dávno, ale...," odmlčela jsem se.

,,Ale co? V čem je problém?" vyzvídala.

,,V čem je problém? V Thomasovi. Thomas je problém. Já nechci aby se mu něco stalo, jenom kvůli tomu blbci Thomasovi," zamračila jsem se.

,,Zapomeň na Thomase! Ten už dávno neví kde si, s kým si, co děláš, neví ani ň. Musíš začít konečně žít Emo. Vždyť Gejmr je člověk který tě dokázal po roce zase rozesmát! Miluje tě a to neví kdo si. Ty ho taky miluješ, tak s tím něco dělej panebože!" zakřičela a já se nad jejími slovy musela pozastavit a zapřemýšlet. V něčem má Terka pravdu. Ne v něčem, ale ve všem! Já už konečně musím zakročit a dělat s tím něco.

,,Máš pravdu Tery. Miluju ho a zbytečně trápím sebe i jeho."

,,No? To je vše co k tomu řekneš?! Tak už konečně popadni ten mobil a zavolej mu!"

Na nic jsem nečekala a vytáhla z kapsy Skytlixin telefon, který jsem začala nosit preventivně sebou. Vytočila jsem jeho číslo a přitom koukala nervózně na Terku. Gejmr to zvedl skoro ihned.