Láska Pod Maskou [DOKONČENO]

12. Kapitola (KONEC)

,,Zlato, jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě Michal a konejšivě mě hladil po zádech.

Stojím ve dveřích mého a Terčiného bytu a koukám dovnitř. Bude mi to tu chybět. Všechno už mám zbalené a ano, hádáte správně, stěhuji se ke Gejmříkovi, tedy teď už Michalovi. Je skoro konec února a Terka už téměř dva měsíce bydlí s Adamem a tvoří krásný pár. Samozřejmě se vídáme a často tu i Terka přespala jen proto, abych tu nebyla sama. Vážím si toho, ale ona má svůj život a ten je s Adamem. Vždy když jsem ji řekla, aby šla domů, odpověděla, že se o mě bojí a že nechce, abych byla sama. Je to sice od ní hezké, ale myslím, že jsem dost stará na to, abych mohla bydlet sama. Navíc jsem trávila většinu svého času právě u Michala a doma jsem byla minimálně a to právě s Terkou. Nakonec se mě Michal zeptal, jestli s ním nechci bydlet. Prý mě chce mít u sebe a nechce abych bydlela sama.

,,Naprosto," usmála jsem se na Michala a dala mu polibek, který opětoval.

,,Tak půjdeme," usmál se a vzal poslední krabici s mými věcmi. Já se naposledy podívala do těch prázdných místností a zavřela dveře. Zamkla jsem a vyrazila za Michalem k jeho autu.

...

,,Vítej doma," zasmál se Míša a já se musela také zasmát.

,,Jsem rád, že tě budu mít u sebe. Nikdo ti už neublíží, slibuji," usmál se a přistoupil blíž ke mně.

,,S tebou mi nemá kdo ublížit," také jsem se usmála.

,,To máš pravdu," řekl a vtáhl si mě do objetí.

,,Mmm," zamumlala jsem a víc se k němu přitiskla.

,,Copak?" zasmál se.

,,Miluju tvé objetí," šeptla jsem mu do ucha.

,,Já tě miluji celou," oplatil mi to.

,,Já tebe také."

...

,,Nechceš se projít?" zeptal se mě Michal a vstal.

,,Jasně, proč ne?"

Už byl pomalu večer, ale já zbožňovala večerní procházky. Oblékla jsem si pouze černé džíny, triko, mikinu a okolo krku si uvázala šátek. Venku je přece jenom ještě zima. Obula jsem si boty a vzala bundu. Teď už jen čekat, až přijde Michal. Můžete hádat kde je... V koupelně. Upravuje si své krátké hnědé vlasy. Nevím co na nich ještě chce upravit, když je stejně nosí rozčepýřené. Ne že by mu rozcuchané vlasy neslušely, jen nechápu co tam tedy tak dlouho dělá. Já své zrzavé vlasy mám volně rozpuštěné a jediné co jsem udělala bylo, že jsem je rozčesala. Toť vše.

,,Míšo! Jdeš?!" zakřičela jsem na něj. Už mi v té bundě začíná být teplo.

,,Jo, už jdu," usmál se, když vyšel z koupelny.

...

,,Tenhle park mám ze všech parků v Praze nejradši," prolomila jsem ticho mezi námi. Myslím, že asi každý z nás ví, ve kterém parku se to teď nacházíme...

,,Já taky," souhlasil Michal.

Zničehonic se na mě otočil a zamračil se. Měla jsem na sobě zase ten šátek, který mě tak dlouho skrýval před Michalem nebo spíše Gejmrem. Venku byla ještě přeci jen zima, tak jsem si ho vzala. Natáhl ruku a začal mi šátek sundávat. Když byl šátek dole, konečně se zase usmál.

,,Takhle tě mám radši," usmál se.

,,To je hezký, ale mně je zima," zasmála jsem se a zvedla ruce s úmyslem si šátek znovu nasadit. Míša mi ale ruce chytil.

,,Tak já tě zahřeju."

,,Hmmm a jak?"

,,Sleduj," řekl a přitiskl se mi na rty. Polibek jsem mu s vášní opětovala. Z nevinných polibků se stalo líbání, které jsme si oba naplno užívali.

Ignorujíc mobil v mé kapse, který ohlašoval novou zprávu, ignorujíc to, že jsme v parku a okolo nás mohou chodit lidi... Teď pro mě existoval jen on. A já doufám, že to tak zůstane navždy...

Život je jako klávesy u klavíru. Bílé klávesy jsou šťastné chvilky a černé klávesy jsou smutné, ale jen dohromady zahrají pěknou hudbu.

KONEC

Ještě vyjde bonus ;D

*22.9.2019*
Opraveno 2k21 ✔️