Babysitting

02. Záchrana a seslané řešení

Nenávidím ranní tréninky. A to je máme dvakrát týdně. Je to šílenost. Ani za ty dva roky jsem si na vstávání v pět nezvykla.
Ale čeká mě těžkej zápas startující soutěžní sezónu, který rozhodne, kdo se bude moct ucházet o místa v krajské reprezentaci. Takže nevynechávám, dokonce chodím i s kluky, kteří ranní tréninky mají jiné dva dny. Tohle bude dlouhý měsíc.
„Tak co? Jak to vypadá? Natrhneš jim zase zadek?" zasmál se Jackson, když si dosedal na židli vedle mě. Já se jen zasmála a pak pokrčila rameny. „Uvidíme."
„Skromná, jako vždy," šťouchnul do mně. „Podnikneme něco dneska, Sue?" zeptal se mě i když mu mohla být moje odpověď jasná. „Jackie, dneska mám práci," povzdychla jsem si. Je to bída, mít i nějakej osobní život a být s lidmi, na kterých mi záleží.
„Dneska máš bar?" „Hm," odkývala jsem mu a dál si zapisovala poznámky z výkladu ohledně filosofie. Tuhle kapitolu z těch všech ze ZSV nenávidím asi nejvíc, ale i přesto se vždy snažím aspoň trochu dávat pozor.
„Tak se tam objevím a po tom, co budeš mít padla, zapaříme," mrkl na mě. „Zvládneš pařit i po druhý ráno, jo? Tak to jsem na tvoji výdrž zvědavá," zasmála jsem se.

„Co tahle? Ta je pěkná, ne?" snažil se mě přesvědčit, ať se dneska uvolním a s nějakou si užiju. V tomhle je Jackson blázen. Stará se o mně a je mým nejlepším přítelem už od první třídy. Taky to byl první člověk, co se dozvěděl o mé orientaci. Bylo to spontánně a musím uznat, že ode mě docela bezcitně, po tom, co mi dal v pátý třídě pusu a vyznal mi lásku, kdy ze mně vzápětí vypadlo: „Promiň, ale jsem lesba."
Každopádně to naše přátelství s podivením jen utužilo.

Jen jsem zakroutila hlavou a ušklíbla se. „Ne? Hej jak to?! Nelíbí se ti?" udiveně na mě civěl. Přesně můj typ. Právě.
Jen jsem se znova ušklíbla a pokrčila rameny.
„No nekecej!" rozesmál se a chytl mě kolem ramen. Došlo mu to. Jak by taky ne.
„Kdys to jako stihla, Sue? Vždyť si furt v práci, ve škole a nebo na cvičišti."
„Chodí sem docela často," ušklíbla jsem se. „Ale dneska se budeme věnovat tvým zájmům, Jackie," zatáhla jsem ho za předloktí směrem k Annie, mý kolegyni.
„Annie, znáš se s Jacksonem?.."

Konečně víkend. I když víkend v mým životě docela ztrácí svůj význam. Po ranním, teda spíš dopoledním běhání jsem si dala sprchu před prací. Střídám dvě brigády. Bar mám jen pátky. Ale ostatní všední dny a víkendy dělám v obchodě se sportovními věcmi. Po dvou letech to tam už fakt nenávidím, protože mě to jen užírá a za takový minimum peněz, co mám na hodinu, mě to okrádá akorát o čas, se kterým bych mohla naložit jinak. Ale co mi zbývá.

„Na, tady máš," podala jsem Elle svačinu, kterou jsem jí udělala při tom, co jsem si dělala tu svou do práce.
„Díkec, ségra." „Nepotřebuješ pomoct s úkoly, nebo tak?" zeptala jsem se těsně před odchodem. „Táta přijde za dvě hodiny, tak poprosím jeho," pokrčila s úsměvem rameny, jelikož mě nechtěla zdržovat. Je to fakt zlato. Ale táta by jí s tím teda moc nepomohl. Ne, že by byl hloupej, to vůbec, ale má hlavu plnou jiných starostí.
„Mrkneme na to večer, až přijdu, jo?" Zasmála jsem se a vzápětí zmizela za dveřmi.

Když jsem vyběhla do druhého patra a těšila se domů, až si dám vanu, najím se a pomůžu Elle, jak jsem jí slíbila, zaslechla jsem dva na sebe řvoucí hlasy zeshora.

„Nikam s tebou nejde, rozumíš?"
„Kolikrát ti mám říkat, že na to mám právo! Stejně skončí u mně. Máš na to týden, aby sis našla nějaký zkurvený hlídání. A to nestihneš."
„Už se o to postarám a tobě může být jedno jak! Jsi takovej zbabělec, že to řešíš přes naše rodiče, ale co můžu čekat od..," byla naprosto naštvaná a rozhořčená. Říkala jsem si, že jsem část jejich hádky neměla odposlechnout a vyběhnout sem zbylá dvě patra. V tom ten debil, se kterým měla konflikt, zaťal nejen své mimické svaly, ale i pěst ,a chystal se vpadnout do jejího bytu.

„Můžu vám nějak pomoct?" obrátila jsem se zamračeně na něj, co jsem vyšla zpoza rohu. „Ne," odsekl naštvaně a naposledy se zle podíval na blondýnku u dveří bytu.

„Jste v pořádku?"