Babysitting

06. Známost z baru

„Ehm.. Dobré ráno?" Rozlepily se mi víčka a první, co jsem zaregistrovala kromě bolesti hlavy, byl cizí pokoj, ve kterém jsem se nacházela. A v posteli se mnou krásnou holku, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Teda kromě včerejška nejspíš. „Ahoj," pousmála se obarvená blondýnka vedle mě. „Hele... Kolik si toho ze včerejška-lomeno-dneška pamatuješ?" ušklíbla se. Ale byl to takový příjemný úsklebek. Takže jsem nemohla provést nic hrozného. Snad.
„No.. Moc ne," zasmála jsem se, ale to mě brzo přešlo, jelikož se ozvala má hlava. „Je tady někde voda?" „Hm," podala mi láhev s vodou. „Fu.. Díky."
„Co všechno si přesně pamatuješ?" změřila si mě pohledem. No, tvoje jméno ne, holka. „Mé kamarády, bar, drinky, tanco-.. No teda spíš motání se do hudby," podotkla jsem, čemuž se zasmála. „Pak tam přišli Jacksonový kamarádi z tábora.. včetně tebe," promnula jsem si oči s čelem ve snaze si více rozvzpomenout. „Záchod. Pak jsme šli ven. Zas se vrátili a-... To je všechno, co si vybavuju."
„Fakt všechno?" Ušklíbla se. „Mám to pak už takové rozmazané. Nic použitelného." Znejistila jsem. Pořádně jsem se podívala po místnosti, kde se válelo rozházené oblečení, jehož 25% část bylo to moje. Pak jsem se podívala na nás.
„My jsme spolu-...?" Vypálila jsem ze sebe.
Zatvářila se všelijak, jen ne jednoznačně a pochopitelně.
„Co myslíš?" škodolibě se usmála.
Věděla jsem, že jsme se spolu včera hodně bavily, tančily a smály. Líbila se mi, ale ne tak, že bych se vzdala všech zábran. Tedy snad.
„Nespaly. To by ses teď chovala jinak," ušklíbla jsem se pro změnu já. „Jak to myslíš?" „To musíš zažít, abys to pochopila," snažila jsem se znít co nejvíce seriózně, ale po chvíli jsem se rozesmála. Bouchla mě do hrudníku, načež se taky zasmála. „Jsi nebezpečná, Sue Müllerová," zadívala se na mě upřeně. „Hádám, že jsem se snad včera s nikým nepobila, ne? Nejsem taková." 

„Ne, nejsi." „Tak?"
Na chvíli zhypnotizovala mé rty, ale tu chvíli sama přerušila polibkem.
„Ale návyková."

„Um.. Kolik je hodin?" Odtrhla jsem se po chvíli. „Devět. Je to důležitý?" Uchopila mne znova za tvář a začala mne líbat. „Počkej," zastavila jsem ji. „Dolu," rukama jsem ji pomohla, aby ze mě slezla. „Školu už stejně nestihneš." To je pravda. Ale aniž bych se podívala na mobil, bylo mi jasné, že tam je nespočet sms, či zmeškaných hovorů. Musím dát o sobě vědět že žiju a až na bolest hlavy mě nic netrápí. Teda ještě jméno blondýnky.
„Jen se podívám na mobil."
„To se mi nelíbí, mobil v dnešní době zabíjí přes 27% vztahů," Zasmála se, ale myslela to vážně.
„Nějaká studie?" „Jo, předmět mé naštěstí poslední seminárky."
„Studuješ psychologii?" „Mířím tam."
„Stejně to udělám," pokrčila jsem rameny. „A ty mi mezitím můžeš povědět, co se mezi námi včera-lomeno-dneska stalo, hm?" Dodala jsem během toho, co jsem se sápala z postele kvůli pátrání po mobilu.
Ze sedu spadla do polštářů za ní s povzdechem. „Nic. Nic víc, než teď před chvílí. Ale to jsem právě chtěla změnit," kousla se do rtu při pohledu, který mířil na mé polonahé tělo.

Sedm zmeškaných hovorů, tři smsky. To ještě jde.

*Jackson*

„Kam jsi s Page zmizela??? Nebo se ptát nemám? :'D Shání se tady po tobě nejenom Emily, ale i Troy a Mark. Dej pak aspoň vědět, jestli jsi ok."

Ah. Tak Page. Jasně. Díky Jacksone za ušetření trapné chvilky.

*Mamka*

„Sue, kde jsi? Spíš dneska u Jacksona, nebo dorazíš později? Jestli dorazíš, tak se pokus nevzbudit zas ve 3 ráno sestru."
To zní jako by to byl nějaký rituál. Tohle se stalo jenom jednou, ale mám to pořád na talíři.

*Ray*
„Ahoj, mohla bys prosím vyzvednout Patrika ze školky co nejdříve? Volala mi učitelka, že se popral. Díky. xxx"

Ucítila jsem ruce na svých bocích a polibek na krku. Poté mi vzala mobil z ruky a hodila ho na postel.
„Můžeme pokračovat tam, kde jsme skončily?" Políbila mne zase na krk a poté na šíji.
Chytla jsem ji za ruce, které jsem v zápětí ze sebe sundala. Otočila jsem se na ní.

„Promiň, Page, ale musím něco vyřídit," dala jsem ji pusu na tvář. „To zaprvé."
„A za druhé?" Zeptala se. Nebyla naštvaná. Spíš zvědavá, co ze mě vyleze. Byla fakt kost, takže mi bylo jasné, že na odmítnutí není zvyklá.

Začala jsem sbírat své oblečení. „Za druhé se skoro neznáme. A já nejsem taková.." Coura. „To by bylo už za třetí, ne?" Zasmála se. „Jo, vlastně jo." Uznala jsem.
Začala jsem se oblékat. Změřila si mě pohledem, což jsem zřetelně vycítila. Pozdvihla jsem obočí. „Co děláš dneska odpoledne?" Přišla ke mně blíž. „Pracuju." „A potom?" „Jdu na trénink." „Je povinný?" Pohladila mne po rameni. „Jo i ne." „Ty mi tedy dáváš, Sue."

„Právě, že ne," ušklíbla jsem se, za což jsem si od ní vykoledovala jen strčení, které mě položilo na postel, na které jsem seděla.

Okamžitě toho využila a obkročmo mě k ní přišpendlila.
„Chci se s tebou poznat, Sue," usmála se a tím ukázala své perfektně rovné zuby.
„Poznat? To je jako takové to slovo, které ve své mysli slyšíš jinak, že?" Ušklíbla jsem se.
„A dokud mi k tomu nedáš možnost, nepustím tě." Neustoupila. Jedním chvatem jsem ji dostala pod sebe z čehož byla překvapená. Líbilo se jí to. „Napíšu ti," věnovala jsem jí poslední polibek na tvář.