Josh & me

4

V devátém ročníku už jsem si na tělocvikáře zvykla a přestával mi vadit, čímž jsem si i zlepšila známky, jelikož stud vždy poodešel někam stranou.

Občas, když jsme se někam přesouvali, tak jsme si povídali. Ráda jsem si s ním povídala, protože i přesto že byl přesný opak mě, ne společenské, neoblíbené a nepochopení, tak jsem byla nalazená na stejnou vlnu jako on, veselý, prostořeký a řekla bych, že i docela chytrý.

Neustále vedl nějaké dvojsmyslné poznámky, ale zase nebyl vulgární takovým tím pobuřujícím způsobem. Pochopila jsem jeho zástěrku zlého učitele. Držel si od lidí odstup a do života si pustil jen ty, kdo při něm stáli i v masce zlého kantora.

Když jsem se nad tím zamyslela, tak to bylo chytré, protože vám zůstali jen opravdoví přátelé. Moje spolužačky ho stále neměly rády a stále na něj kydaly špínu, pomlouvaly ho kde mohly, neustále protáčely oči a nechápaly ho, ale já jsem pochopila že ve všem, co pan Darcy řekne, je nadsázka a dalo by se říct, že jsem tím pochopila i jeho samotného. Byl to kantor, který mi už nevadil ani jako člověk, ani jako vyučující i když se tomu tak stalo až těsně před odchodem na střední. 

Občas jsem měla dost zvláštní a výstřední myšlenky až jsem se červenala. Vážně jsem ho měla ráda a možná víc než to. Nazvěme to třeba platonickou láskou, protože jsem věděla, že spolu přes věkový rozdíl a odlišné názory nikdy nebudeme.

Najednou jsem si přišla dost směšně, protože jsem si vzpomněla na naše začátky, kdy jsem ho ani já neměla ráda a začala litovat toho, kolik času jsem promarnila.